Pro mnoho Albánců je Západ stále rájem

Alma je zoufalá. Přiměla svého dospívajícího syna, aby odešel za lepším životem do Evropy, ale tato albánská matka o něm od té doby nemá žádné zprávy a trápí ji výčitky svědomí. Ta starost mne drásá, je to moje vina, já jsem ta, která ho donutila k odchodu. Kde je, co dělá? ptá se osmatřicetiletá vdova a po tváři jí stékají slzy.

Aby přežila, pracuje jako uklízečka na radnici v Tiraně, ale neváhala vložit všechny své úspory do šestnáctiletého Arbena, aby mohl začátkem prosince odjet autem do Německa se třemi mladými lidmi. »Je talentovaný, dobře zpívá, mohl by chodit do školy a mít život, jaký jsem já nikdy neměla,« řekla AFP pod podmínkou anonymity. O albánských rodičích, kteří organizují odjezd svých dětí, často do Itálie, Německa nebo Francie, existuje jen málo údajů, a to navzdory nebezpečí a obtížím, které čekají nezletilé bez doprovodu v zemích, kde neovládají jazyk. Existují také mladí lidé, kteří sami od sebe utíkají do zahraničí před nejistotou či rodinnými problémy. Albánci se v roce 2020 dostali do první dvacítky ve statistikách nezletilých, kteří do Evropské unie cestují bez doprovodu, ale zůstávali daleko za mladými Afghánci, Syřany a Pákistánci.

Podle odborníků však koronavirus jejich příchod do EU výrazně zpomalí. Albánská policie také uvedla, že brzdí odjezdy mladých lidí, kteří nemají potřebné doklady včetně notářsky ověřeného souhlasu rodičů. V období od ledna do listopadu loňského roku takto zabránila 309 nezletilým ve vycestování oproti 239 nezletilým za stejné období v roce 2020. Když se tato chudá balkánská země v roce 1990 otevřela světu, Západ pro ni představoval únikovou cestu k lepšímu životu. Podle oficiálních statistik uprchlo za posledních třicet let ze země, kde je každý třetí mladý člověk bez práce, 1,7 milionu lidí, tedy 37 procent populace. »Pro mnoho Albánců je Západ stále rájem, který vyřeší všechny ekonomické a sociální problémy jejich rodin. Ale to je velká iluze,« poznamenává socioložka z albánské metropole Tirany Drita Tetaová.

V 16 letech si to Florim, který s AFP hovořil pod falešným jménem, zažil na vlastní kůži. Do Francie odjel v polovině října bez vědomí rodičů a domů se vrátil o měsíc později. »Celé to bylo daleko od ráje z filmů a z fotek na sociálních sítích. Je to vzdálené tomu, co jsem si představoval,« řekl dojatý teenager své matce, babičce a otci, kteří ho přišli přivítat zpět na letiště v Tiraně. Když se jeho 36letá matka Manjola konečně dozvěděla, kde se nachází, snažila se ho dostat zpět, podepsala i dokumenty, které francouzské úřady vyžadují pro návrat nezletilého bez doprovodu. »Myslela jsem si, že by mohl skončit mezi špatnými lidmi a vydat se špatnou cestou.« Alain Bouchon, jehož sdružení ve východní Francii přijalo za posledních dvanáct měsíců asi 300 nezletilých včetně 13 Albánců, potvrzuje, že jejich život není snadný. Jsou ubytováni v centrech s »lidmi z různých prostředí«, což podle něj může být »pro mladého Albánce, který přichází se silným poutem ke své zemi a ke své rodině, skutečný šok«. »Někteří jsou tu také jen proto, že je sem dotlačili rodiče, a odmítají jakýkoli integrační projekt. Zapojují se do drobné kriminality a stávají se snadnou kořistí pro různé mafiánské organizace,« uvedl.

Hadije Uruciová z Domenu z hornatého severu Albánie s pláčem vypráví o tom, jak zabila svou mateřskou lásku, když nechala své čtyři děti v Belgii. »Zabila jsem ji kvůli svým dětem, je to velká oběť, ale neměla jsem na výběr,« popsala. V roce 2015 utekla se svými čtyřmi dětmi ve věku od dvou do devíti let z Domenu kvůli výhrůžkám, kterým prý čelila kvůli tomu, že se postavila proti otevření kamenolomu. Úřady rodičům po šesti měsících v táboře v Belgii odmítly azyl a oni se smířili s tím, že své děti nechají u příbuzných. Doufají, že se vrátí domů s tituly z dobrých škol, ale zatím mají zlomená srdce. »Děti se velmi dobře integrovaly, ve škole se jim daří,« říká jejich matka. »Západ není ráj, ale ve srovnání s problémy v Albánii je to pořád malý ráj,« uvedla.

(ava, čtk)