Stojíme na prahu nové studené války a podle mezinárodní situace jsme již spíš dávno v ní. A dokonce jak tvrdí mnozí analytici jsme na prahu velkého světového konfliktu. O to naléhavěji a intenzivněji zní vzkaz z východu, o kterém se ale v českých médiích dosud nikdo nezmínil. Čína si připomněla sedmdesát let od definování pěti zásad mírového soužití. Zásad, které byly sepsány na začátku minulé studené války, ale jsou stále více aktuální i dnes.
Druhá světová války ukázala lidstvu hrůzy, které mohou národy mezi sebou napáchat, jsou li ovládáni moci chtivými vůdci. Po jejím skončení se po celém světě rozšířila národní hnutí za nezávislost a osvobození a koloniální systém na celém světě se rozpadl a zhroutil. Bohužel ale tato situace nepřinesla konečně mír, ale naopak další hrozby v podobě studené války. »Svět ohrožovaly bezuzdné výkřiky, že ‚moc je správná‘. Nově nezávislé země usilovaly o zachování své suverenity a rozvoj národního hospodářství. Nová Čína se ale řídila zásadou nezávislosti, aktivně usilovala o mírové soužití se všemi zeměmi a snažila se zlepšit své vnější prostředí, zejména ve svém sousedství,« připomněl na konferenci konané u příležitosti 70 výročí představení Pěti zásad pro mírové soužití prezident Čínské lidové republiky Si Ťin-pching. Konference se zúčastnili diplomaté, zástupci mezinárodních organizací a odborníci z více než sta zemí.
I když pět zásad iniciovala tak velká země, jako je Čína, vznikly ve své době s cílem chránit zájmy a snahy malých a slabých rozvojových zemí před mocenskou politikou. A po sedmdesáti letech jsou stále více aktuální. »Kategoricky se staví proti imperialismu, kolonialismu a hegemonismu a odmítají válečnické a šikanózní praktiky práva džungle. Položili důležitý intelektuální základ pro spravedlivější a rovnější mezinárodní řád,« prohlásil čínský prezident.
Od regionálních po celosvětové zásady
Právě v souvislosti se situací ve světě i ve svém blízkém okolí čínské vedení poprvé před 70 ti lety specifikovalo pět zásad, které měly ujasnit způsob mezinárodní spolupráce. A to:
zásady vzájemného respektování svrchovanosti a územní celistvosti,
zásady vzájemného neútočení,
zásady nevměšování se do vnitřních záležitostí druhé strany,
zásady rovnosti a vzájemného prospěchu,
a zásadu snahy o mírové soužití.
Původně bylo těchto pět zásad pouze lokálního významu, kdy byly zahrnuty do společných prohlášení Číny a Indie a Číny a Myanmaru. Postupně ale získaly své nezastupitelné místo na mezinárodní úrovni a staly se, nebo by alespoň měly být, základními normami pro vztahy mezi státy. »Pět zásad mírového soužití bylo odpovědí na volání doby a jejich zavedení bylo nevyhnutelným historickým vývojem. Jednalo se o přelomový a epochální počin v dějinách mezinárodních vztahů,« prohlásil Si Ťin-pching
Pět zásad mírového soužití se zrodilo v Asii, ale rychle se dostalo na světovou scénu. Byly základem usnesení na Bandungské konferenci v roce 1955, jíž zúčastnilo více než 20 asijských a afrických zemí. Hnutí nezúčastněných zemí, které vzniklo v 60. letech 20. století, přijalo těchto pět zásad jako své hlavní zásady. Své pevné místo si našly i na půdě OSN, kdy Deklarace o zásadách mezinárodního práva přijatá na 25. zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1970 a Deklarace o zavedení nového mezinárodního hospodářského řádu přijatá na 6. zvláštním zasedání Valného shromáždění OSN v roce 1974 se k pěti zásadám přihlásily. »Díky jejich začlenění do důležitých mezinárodních dokumentů bylo Pět zásad mezinárodním společenstvím široce uznáváno a dodržováno. Jsou plně v souladu s cíli a zásadami Charty OSN, s vývojem mezinárodních vztahů naší doby a se základními zájmy všech národů,« dodal čínský prezident.
Konkrétní principy a dopady
Pět zásad poskytuje celý soubor základních norem pro mírové soužití mezi zeměmi v politické, bezpečnostní, hospodářské a diplomatické oblasti. »Představují jednoznačný a účinný kodex chování, jímž by se měly všechny země řídit při prosazování ducha mezinárodního právního státu a hledání správné cesty k vzájemnému soužití,« vysvětlil Si Ťin-pching. Podle něj také zdůrazňují význam vzájemnosti a rovnosti při řešení vztahů mezi státy. Tím vyzdvihují podstatu mezinárodního právního státu, tj. vzájemný vztah práv, povinností a odpovědnosti každé jednotlivé země i všech zemí dohromady.
Pět zásad mírového soužití, pokud jsou respektovány, slouží také jako hlavní vodítko pro navazování a rozvoj vztahů mezi zeměmi s odlišnými společenskými systémy. Při dodržování pěti zásad mohou i země, které se od sebe liší společenským systémem, ideologií, historií, kulturou, vírou, stupněm rozvoje a velikostí, budovat vztahy vzájemné důvěry, přátelství a spolupráce. »Pět principů nabízí novou cestu k mírovému řešení historických otázek a mezinárodních sporů a vítězí nad zastaralými, úzkoprsými, antagonistickými a konfrontačními způsoby myšlení, jako je bloková politika a sféra vlivu,« dodal Si.
Zásady jsou také úzce prolnuty s myšlenkou globalizace a globálního rozvoje. Jejich dodržování by mělo pomoci úsilí rozvojových zemí o spolupráci a posílení vlastní síly prostřednictvím jednoty. »Inspirováno a povzbuzeno pěti zásadami si stále více zemí v Asii, Africe a Latinské Americe vyjadřuje a rozšiřuje vzájemnou podporu, staví se proti zahraničnímu vměšování a vydává se na samostatnou cestu rozvoje. Pět zásad rovněž posílilo spolupráci mezi Jihem a Jihem a zlepšilo a dále rozvinulo vztahy mezi Severem a Jihem,« upozornil Si Ťin-pching.
Uznání a posílení globálního Jihu
A jsou to také rozvojové země globálního Jihu, které se k pěti zásadám nejvíce hlásí. Nejen, že Jih zahrnuje podstatně větší část populace, než má globální Sever (vyspělý Západ), ale díky modernizaci a rozvoji hrají tyto země důležitou roli v globálním měřítku lidského pokroku. Právě na Jihu velmi rychle vznikají nové trhy, průmyslové, investiční a obchodní možnosti, vzrůstá střední třída, a tím vzniká vážná konkurence Severu. »Globální Jih, který stojí na novém historickém východisku, by měl být otevřenější a inkluzivnější a měl by spojit své síly, aby se ujal vedení při budování společenství se společnou budoucností lidstva. Společně bychom měli být konstrukčním týmem globálního řízení,« věří čínský prezident.
Nová studená válka je tak prakticky pokračováním té staré, kdy staré mocnosti Západu, respektive Sevru se snaží využitím všech již dříve vyzkoušených možností zajistit si převahu. »Musíme se zavázat k férovosti a spravedlnosti. Bez nich bude na denním pořádku mocenská politika a slabí budou vydáni na milost a nemilost silným. Tváří v tvář novému vývoji a výzvám lze autoritu a ústřední roli OSN pouze posílit, nikoli oslabit. Naším cílem je, aby mezinárodní pravidla vytvářely a dodržovaly všechny země. Světové záležitosti by se měly řešit prostřednictvím rozsáhlých konzultací, nikoli diktátem těch, kteří mají více svalů,« řekl Si, a dodal. »Musíme společně dodržovat ‚zlaté pravidlo‘ nevměšování a společně se postavit proti aktům vnucování své vůle ostatním, rozdmýchávání blokové konfrontace, vytváření malých kruhů a nucení ostatních, aby si vybrali stranu.«
Čína jako důležitý mírotvůrce
Ačkoliv za mnoha válkami a konflikty stojí hlavně zájmy některých Západních zemí a mocností, je to právě Čína, která má mezi velkými zeměmi světa nejlepší výsledky, pokud jde o hledání, nastolování a dodržování míru a bezpečnosti. Mnoho zemí se proto obrací právě na ni, zda by svým diplomatickým umem nemohla hrát prostředníka v řešení a ukončení válečného šílení. Čína Hraje konstruktivní roli v ukrajinské krizi, palestinsko-izraelském konfliktu a v otázkách týkajících se Korejského poloostrova, Íránu, Myanmaru a Afghánistánu.
V aktuální celosvětové situaci hraje pojem bezpečnost stále významnější úlohu. V dnešním vzájemně závislém světě ale absolutní bezpečnost a výlučná bezpečnost prostě nejsou životaschopné. Proto Čína navrhuje nový přístup, který shrnula do Globální bezpečnostní iniciativy. »Cílem iniciativy je prosazovat vizi společné, komplexní, kooperativní a udržitelné bezpečnosti. Usiluje o dosažení rozvoje a bezpečnosti prostřednictvím spolupráce a o zavedení vyváženější, účinnější a udržitelnější bezpečnostní architektury,« vysvětlil Si Ťin-pching.
»V této historické chvíli, kdy si lidstvo musí vybrat mezi mírem a válkou, prosperitou a recesí, jednotou a konfrontací, musíme více než kdy jindy hájit podstatu pěti zásad mírového soužití a musíme vždy neúnavně usilovat o vznešený cíl, kterým je vybudování společenství se společnou budoucností lidstva,« dodává čínský prezident.
Helena KOČOVÁ
