Pár slov o paktu NATO

154

V dnešním světě vidím dvě nezbytnosti. Nejnaléhavěji: postavit se proti válce, která je zdrojem nezměrné bídy. Odsoudit použití smrtících zbraní, všechny ty, které dopadají na civilisty – vlastně na jakékoliv lidské bytosti. A všemožně zabránit nejhoršímu ohrožení života – veškerého života – od chvíle, kdy ten asteroid dopadl na zem před 66 miliony let; úplnému vymýcení jadernými výbuchy, zažehnutými úmyslně nebo náhodou. Proto potřebujeme jednání, dohody – a už nikdy žádné nové hrozby, výzbroj, vojáky, uprchlíky…

Ale i když se ostře a emocionálně stavím proti vedení války Vladimirem Putinem nebo kýmkoliv jiným, jsem přesvědčen, že je třeba se postavit i pokrytectví, především když vytváří atmosféru, která dále zvyšuje právě ta nebezpečí, o nichž jsem se zmínil. Masmédia i sociální média nás zaplavují srdceryvnými zobrazeními smrti, smutku a zkázy na Ukrajině. Když jsou pravdivá, nic nenamítám. Ale ani nemohu překonat vrozený sklon k občasné skepsi a podezíravosti; nedávné video na veřejnoprávním televizním kanálu ZDF ukazovalo ruský tank, jenž se belhá Ukrajinou – a nese velkou rudou sovětskou vlajku se srpem a kladivem – tak očividně zastaralý. (Záběr o několik dnů později zopakovala ČT; pozn. překl.) Těžko uvěřit, že to byla chyba.

A navzdory všeobecné vlně odsouzení Putina, putinismu, putinovského stalinismu či výrazů jako Putler, a navzdory hrůze z války oživuje má přehnaně aktivní paměť vzpomínky z minulosti, i takové, které se málokdy dostaly na první stránky, byly často ignorovány a téměř úplně vymazány z paměti. Když je teď připomínám, riskuji možná ztrátu čtenářů nebo dokonce přátel. Nechci přehánět počet současných mrtvých a zničených, ale jen poukazovat, že neodbytné oficiální výzvy k ochraně svobody, demokracie a lidskosti svázané s požadavky na soudní procesy s válečnými zločiny jsou příliš často založeny na pokrytectví, překrucování, chamtivosti – jednosměrných ulicích zakrývajících hořké důkazy dřívějšího krveprolití a slz. Takže tady je náhodný – ale zdlouhavý, bolestivý výběr z minulosti, s pomocí Googlu. Neodstraňuje nic z viny za devastaci a smrt na Ukrajině – ale snaží se najít určitou rovnováhu ve zpravodajství a hodnocení.

Podle Volodymyra Zelenského z března 2021, pro kterého by rychlé členství pro Ukrajinu bylo »nefalšovaným signálem Rusku« ve světle nepokojů na východní Ukrajině, »NATO je jediný způsob, jak ukončit válku na Donbasu«.

IRÁK 1991

13. února 1991 zasáhly dvě americké speciální bomby z amerických neviditelných letadel civilní bunkr v Bagdádu. Oba cíle šly dokonale na cíl … laserem naváděné bomby pronikly metr silným železobetonovým stropem bunkru … Ale cíl kolem 4.30 ráno byl plný žen, dětí a starců. Pravděpodobně 408 z nich zemřelo při explozi téměř půl tuny vysoce výbušných výbušnin – roztrhaných na kousky, zabitých troskami nebo rozdrcených obrovskou tlakovou vlnou. Mluvčí vlády USA řekl: »Je nám všem smutno, když máme podezření, že v průběhu vojenského konfliktu mohli zemřít nevinní lidé.« A Pentagon: »Vypadá to, že zde byli zraněni civilisté. Incident velmi podrobně prošetříme a zjistíme, co můžeme v budoucnu udělat jinak, abychom vyloučili opakování.«

SRBSKO 1999

Bělehrad, 16. srpna 2016, AP — Americký viceprezident Joe Biden vyjádřil soustrast rodinám těch, kteří přišli o život během balkánských válek včetně obětí letecké války NATO proti Srbsku. Jako senátor byl Biden silným zastáncem bombardování Srbska ze strany NATO … Bombardování pod vedením USA v roce 1999 zastavilo tvrdý postup Srbska proti etnickým albánským separatistům a ukončilo vládu Bělehradu nad jeho provincií Kosovo… »Chtěl bych vyjádřit soustrast rodinám těch, jejichž životy byly ztraceny během válek v devadesátých letech, včetně těch, jejichž životy byly ztraceny v důsledku kampaně NATO,« řekl. Krvavý rozpad bývalé Jugoslávie si vyžádal desetitisíce životů a miliony lidí přišly o střechu nad hlavou v Bosně, Chorvatsku a Kosovu.

»Věděli jsme, že to začne za pár hodin – válka proti NATO. Nebo spíš NATO proti Srbsku. Byl jsem ve stavu očekávané nevíry. Jak to bude vypadat, když NATO a opět Německo budou bombardovat Srbsko? Večer jsem poprvé uslyšel vytí poplachu při náletu. Dnes si vzpomínám, jak rozmanité jsou zvuky leteckého boje: hluboký hukot neviditelných bombardérů, syčení řízených střel, které hledají svůj cíl, řinčení srbských protiletadlových děl, tupé nebo oslnivé výbuchy, které následovaly. A noční scenérie: jasné stopy srbských protiletadlových střel na černém nebi, oranžovo-červené plameny po dopadu bomb. Naučili jsme se pojmy jako ‚grafitové bomby, řízené střely, neviditelná letadla, uranová munice, kazetové bomby‘. A ‚vedlejší škody‘. To byl můj oblíbený výraz. Používal se, když NATO zasáhlo řadu albánských uprchlíků v Kosovu, civilní vlak, farmářský trh v Niši, neurologickou kliniku nebo čínské velvyslanectví v Bělehradě.« Andrej Ivanji, TAZ

OPĚT IRÁK, 2003-

Před invazí do Iráku v roce 2003 popisovali představitelé ozbrojených sil Spojených států amerických svůj plán, jako použití Shock and Awe (šok a strach, výraz pro »rychlé ovládnutí«; pozn. překl.) Nepřetržité bombardování začalo 19. března 2003. Útoky pokračovaly proti malému počtu cílů až do 21. března, kdy začala hlavní bombardovací kampaň USA a jejich spojenců. Jejich síly podnikly přibližně 1700 vzdušných útoků (504 s použitím střel s plochou dráhou letu).

Podle dopisovatele deníku The Guardian Briana Whitakera »pro některé v arabských a muslimských zemích je Shock and Awe terorismus jiného jména; pro jiné zločin, který se nepříznivě srovnává s 11. zářím«. Dokumentace, kterou zveřejnil Iraq Body Count, projekt britské nevládní akademické Oxford Research Group, připisuje přibližně 6616 civilních obětí akcím sil vedených USA během »invazní fáze« včetně bombardování Bagdádu Shock and Awe. Podplukovník Steve Boylan, mluvčí americké armády, uvedl: »Já nemohu mluvit o tom, jak vypočítávají jejich počty. Děláme vše, co můžeme, abychom se vyhnuli civilním obětem ve všech našich operacích.«

Populační studie přinášejí odhady počtu obětí války v Iráku v rozmezí od 151 000 násilných úmrtí v červnu 2006 do 1 033 000 nadměrných úmrtí … Zhruba 40 procent irácké střední třídy je považováno za uprchlé… Odhaduje se, že v prvních čtyřech měsících roku 2006 bylo podle organizace Human Rights Watch od americké invaze v roce 2003 zabito 331 učitelů a nejméně 2000 iráckých lékařů bylo zabito a 250 uneseno.

AFGHÁNISTÁN 2002-2021

Šestého července 2008 se v oblasti zvané Kamala procházelo velké množství afghánských civilistů. Když se skupina zastavila, aby si odpočinula, byla postupně zasažena třemi bombami z amerických vojenských letadel. První bomba zasáhla skupinu dětí, které byly před hlavním průvodem, a na místě je zabila. O několik minut později se letoun vrátil a shodil druhou bombu do středu skupiny, přičemž zabila velké množství žen. Nevěsta a dvě dívky přežily druhou bombu, ale byly zabity třetí bombou, když se pokoušely utéct z oblasti. Hajj Khan, jeden ze čtyř starších mužů doprovázejících skupinu, uvedl, že byl zabit jeho vnuk a že všude byly kusy těl.

Granajský masakr odkazuje na letecký úder bombardéru B-1 amerického letectva 4. května 2009. USA přiznaly, že při úderu došlo k významným chybám, když uvedly, že »neschopnost rozeznat přítomnost civilistů a vyhnout se nebo minimalizovat doprovodné vedlejší škody měla za následek nezamýšlené následky (v podobě) civilních obětí«. Afghánská vláda uvedla, že bylo zabito kolem 140 civilistů, 22 byli dospělí muži a 93 děti.

Nálet na Narang se odehrál v časných ranních hodinách 27. prosince 2009. Podle afghánského vyšetřování kolem jedné hodiny ráno přistály americké jednotky s vrtulníky asi dva kilometry daleko. Útočná skupina vytáhla oběti z postelí a střelila je do hlavy nebo hrudi. Většina obětí byla ve věku mezi 12 a 18 lety a byla zapsána do místních škol. Místní starší Jan Mohammed uvedl, že tři chlapci byli zabiti v jedné místnosti a pět bylo spoutáno, než byli zastřeleni. »Viděl jsem jejich učebnice pokryté krví,« řekl. NATO opakovalo, že síly, které útok vedly, nebyly pod velením NATO a byly »nevojenské« povahy. Plukovník Gross řekl, že americké síly byly přítomny, ale operaci nevedly. NATO ale připustilo, že operaci povolilo a omluvilo se za to, připustilo, že mrtví byli pravděpodobně civilisté a že zpravodajské informace, na nichž bylo povolení založeno, byly chybné. V roce 2015 vešlo ve známost, že v rámci amerického tajného programu Omega provedli útok členové SEAL Team Six ve spojení s polovojenskými důstojníky CIA a s afghánskými jednotkami vycvičenými CIA.

21. února 2010 oběti cestovaly ve třech autobusech za denního světla po hlavní silnici ve vesnici Zerma, když se staly terčem útoku amerických speciálních jednotek, které pilotovaly vrtulníky Little Bird za použití »vzdušných zbraní«. NATO později uvedlo, že se v té době domnívalo, že minibusy vezly povstalce. Při útoku bylo zabito 27 civilistů včetně čtyř žen a jednoho dítěte, dalších dvanáct bylo zraněno. Generál Stanley McChrystal řekl, že je »nesmírně zarmoucen«. »Dal jsem našim silám jasně najevo, že jsme zde, abychom chránili afghánský lid, a neúmyslné zabití nebo zranění civilistů podkopává jejich důvěru a důvěru v naši misi. Znovu zdvojnásobíme své úsilí, abychom tuto důvěru opět získali.«

Amanullah Hotak, šéf provinční rady Uruzganu, řekl: »Nechceme jejich omluvy ani peníze, které vždy dávají po každém útoku. Chceme, aby nás zabili všechny společně, místo toho, aby nám to dělali jednomu po druhém.« Haji Ghullam Rasoul, jehož bratranci zemřeli při útoku, uvedl: »Přišli sem, aby přivedli bezpečnost, ale zabíjejí naše děti, zabíjejí naše bratry a zabíjejí naše lidi.«

V srpnu 2011 jsme my, Lékaři bez hranic, otevřeli úrazovou nemocnici v severoafghánském městě Kunduz. Nemocnice poskytovala vysoce kvalitní, bezplatnou chirurgickou péči obětem všech typů traumat. Počínaje přestavbou přepravních kontejnerů se naše nemocnice brzy přestěhovala do budovy v centru města. V době leteckých úderů v říjnu 2015 byla nemocnice vybavena 92 lůžky, pohotovostí, dvěma operačními sály, jednotkou intenzivní péče, ambulantním oddělením, oddělením duševního zdraví a fyzioterapie a také rentgenovým a laboratorním zařízením. Naše nemocnice byla jediným zařízením svého druhu v severovýchodním Afghánistánu; předtím byli těžce zranění lidé nuceni absolvovat dlouhé a nebezpečné cesty do hlavního města Kábulu nebo Pákistánu, aby se jim dostalo potřebné péče. Od otevření nemocnice v roce 2011 bylo provedeno více než 15 000 operací a ošetřeno více než 68 000 akutních pacientů. V noci, kdy došlo k útoku, bylo v nemocnici 105 pacientů a přítomno bylo 140 našich mezinárodních i národních zaměstnanců, z nichž 80 bylo ve službě.

Třetího října ve 2.08 hodin vypálil americký vrtulník AC-130 dvě stě jedenáct střel na hlavní nemocniční budovu, kde pacienti spali v postelích či byli operováni. Zahynulo nejméně 42 lidí včetně 24 pacientů, 14 zaměstnanců a 4 ošetřovatelů, 37 jich bylo zraněno. Pacienti uhořeli ve svých postelích, našemu zdravotnickému personálu byla useknuta hlava nebo přišel o končetiny. Další lidé byli zastřeleni ze vzduchu, když prchali z hořící budovy. Útok trval asi hodinu. Během leteckých úderů naše týmy zoufale volaly vojenské úřady, aby je zastavily. Odehrály se navzdory tomu, že jsme ještě 29. září poskytli GPS souřadnice nemocnice americkému ministerstvu obrany, afghánskému ministerstvu vnitra a obrany a americké armádě v Kábulu. Ve dnech po útoku se k leteckým úderům nakonec přihlásila armáda USA s tím, že to byla nehoda. Americká armáda tvrdila, že obdržela zprávy, že v nemocnici jsou aktivní milice Tálibánu. Náš štáb před leteckým úderem nehlásil žádné ozbrojené bojovníky ani boje v areálu.

10. prosince 2014: Shrnutí zprávy amerického Senátu o mučení ze strany CIA odhaluje závažné porušování lidských práv v americké »válce proti teroru«. Z míst uvedených ve zprávě jsou čtyři v Afghánistánu, kde byli zadržení v americké vazbě vystaveni »nedostatku spánku, sluchovému přetížení, úplné tmě, izolaci, bití a poutání«. Krmné trubice zavedené análně u zadržených, které měly nejméně v jednom případě za následek rektální výhřez, představovaly sexuální útoky analogické znásilnění objektem. K mnohým z těchto zneužití došlo už v roce 2002, kdy zadržený Afghánec Gul Rahman zemřel na podchlazení poté, co byl připoután k mrznoucí betonové podlaze v nechvalně proslulém vazebním středisku Solná jáma. Ve věznici byla nakonec umístěna téměř polovina ze 119 zadržených, které identifikovala zpráva senátního výboru pro zpravodajské služby o mučení ze strany CIA… Věznice byla po celou dobu temná, se záclonami a zamalovanými venkovními okny. Neustále hrála hlasitá hudba. Vězni byli drženi v naprosté tmě a izolaci, jen s kbelíkem na lidský odpad a bez dostatečného tepla v zimních měsících. Nahatí vězni byli drženi v centrálním prostoru a procházeli se kolem, což byla forma ponížení. Zajatci byli postříkáni vodou, přičemž byli spoutáni nazí a umístěni do chladných cel. Byli vystaveni nedostatku spánku, připoutáni k mřížím s rukama nad hlavou. Jeden starší vyšetřovatel řekl, že jeho tým našel zadrženého, který byl připoután ve stoje po dobu 17 dní, »pokud jsme mohli určit«. Vysoce postavená zpravodajka CIA řekla generálnímu inspektorovi CIA, že slyšela příběhy o zadržených, kteří viseli celé dny bez konce s prsty u nohou sotva se dotýkajícími země, dusili se, byli zbaveni jídla a tvořili předmět předstírané popravy.

SÝRIE

Bitva u Rakky trvala od 6. června do 17. října 2017, byla zahájena syrskými demokratickými silami a podpořena masivními leteckými údery a pozemními jednotkami koalice vedené USA. Neúprosná bombardovací kampaň měla za následek kolaps tzv. Islámského státu (IS), ale i úplné zničení města, podle lidskoprávních organizací až s 6000 civilními oběťmi. »Rakka je nejzničenější město dnešní doby,« říká Donatella Rovera, zkušená výzkumnice Amnesty International. »Rozhodně mnohem více zničené než Aleppo, v procentech; »…američtí vojáci byli vyslechnuti a řekli: ‚Pro nás byl každý, kdo byl v Rakce, považován za bojovníka IS. Výsledek: celé rodiny, které se snažily před násilím uprchnout, byly bez rozdílu zmasakrovány. K tomu byly dělostřelecké granáty používané koalicí vedenou USA v podstatě neřízené s odchylkou přes 100 metrů…«

JEMEN 2014-

Kolem poledne 15. března 2016 zasáhly tržiště v Mastabě, přibližně 45 kilometrů od saúdské hranice, dvě letecké bomby. První bomba dopadla přímo před komplex obchodů a restauraci. Druhá dopadla vedle kryté oblasti u vchodu na tržiště, zabila a zranila lidi, kteří unikli, a další, co se snažili pomoci zraněným. Organizace Human Rights Watch (HRW)vyslechla 23 svědků leteckých úderů a zdravotníky ve dvou nemocnicích, které zraněné přijaly. Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže bylo zabito nejméně 50 lidí, většinou dětí a mladistvých, 77 lidí bylo zraněno, řekl mluvčí ministerstva zdravotnictví Jussef al-Hadrí. Ministerstvo viní z leteckého úderu alianci vedenou Saúdskou Arábií.

Na základě různých pramenů sestavil Victor GROSSMAN,

Berlin Bulletin č. 200, 24. března 2022. Z angličtiny přeložil Vladimír SEDLÁČEK