V souvislosti se zahájením 33. letních olympijských her se zaměřujeme na soutěžní a velkolepé vyhlídky této akce. Ale je-li sport metaforou lidského života, pak hrozí, že se olympismus a olympijské hry stanou jeho paradoxem, kde se principy, na nichž je založen, projevují jako utopické.
Například základní předpoklady, podstatné hodnoty spjaté s principy olympijského příměří jako preambule míru, jsou odsunuty na okraj. Staly se z nich pouhé formality, a to navzdory rituálnímu prohlášení Valného shromáždění OSN (VS OSN) s rezolucí »Budování mírového a lepšího světa prostřednictvím sportu a olympijského ideálu«, který byla odsouhlasena téměř jednomyslným hlasováním.
Kam zmizelo olympijské příměří?
Od roku 1896 jsou olympijské hry jedinečnou příležitostí k tomu, aby se národy celého světa setkávaly a hledaly dohody namísto rozdmýchávání sporů. Na základě zkušeností z minulosti je nezbytné přijmout konkrétní opatření na podporu tohoto ducha a upřímně zdůraznit kulturní a politický význam olympijských her vzhledem k mimořádné platformě, kterou nabízejí.
Olympijské příměří předpokládá přerušení všech konfliktů od sedmi dnů před zahájením her v Paříži 2024, tedy od 26. července, do sedmi dnů po skončení letních paralympijských her 8. září. Ale jak se ukazuje, k ničemu takovému letos nedošlo. A pokud nějaké snahy o nastolení příměří vůbec existovaly, byly rychle umlčeny.
Možná proto, že chybí výrazná osobnost. V minulosti se lidem, jako byl Juan Antonio Samaranch, bývalý prezident Mezinárodního olympijského výboru, podařilo překonat obstrukční a zákeřné aspekty studené války. Dnes je třeba vyvinout podobné úsilí, aby si sport a olympismus zachovaly svou prvořadou roli mostu mezi odlišnými názory a zájmy. Je ale otázkou, zda je to v zájmu pořadatelské či dalších zemí, jejichž sportovci se olympiády účastní.
Světový den fair play
Vrátíme-li se k úloze OSN, došlo k novému vývoji: První červencový den letošního roku, necelý měsíc před olympijskými hrami v Paříži, se Valné shromáždění OSN rozhodlo oficiálně vyhlásit 19. květen Světovým dnem fair play s platností od roku 2025. Poselství, které z toho vyplývá, je jasné, a to nejen pro anglosaskou kulturní oblast a nejen pro sportovní svět.
Zásady fair play pojal jako představu čestného a spravedlivého chování velký básník a dramatik William Shakespeare, který v 16. a 17. století napsal řadu děl a pojem »fair play« zpopularizoval v dramatech jako »Král Jan« a »Bouře«. Shakespearovo pojetí úcty a dodržování pravidel, známé jako »fair play«, se prostřednictvím jeho komediálních postav živě zabývalo lidskými slabostmi. Tato myšlenka fair play se tak stala vzorem ctnostného jednání ve sportu i v životě.
V roce 1975 byla Mezinárodním výborem pro fair play přijata Charta fair play obsahující »Desatero přikázání« mezinárodního sportu. Přestože se tyto zásady v průběhu let vyvíjely, jejich základní hodnoty zůstávají stejné: Hrát pro radost; hrát fér; respektovat pravidla hry; respektovat spoluhráče, soupeře, rozhodčí a diváky; důstojně přijímat porážku; odmítat doping, rasismus, násilí a korupci; být štědrý k druhým, zejména k těm, kteří to potřebují; pomáhat druhým vytrvat v těžkostech; odsuzovat ty, kteří se snaží sport zdiskreditovat; ctít ty, kteří brání olympijského ducha sportu.
Původní myšlenky a hodnoty
Sport a olympismus mají zásadní význam pro vzdělávání a kvalitu fyzického a společenského života na celém světě. Všechny země do této oblasti investují, ale možná je na čase udělat krok dál a proniknout k jádru věci. Musíme se ptát, zda bychom se neměli zbavit zbytečných příkras a zaměřit se na společné dobro, kterým je bratrství a přátelství založené na zásluhách, schopnostech, talentu a respektování pravidel.
V neposlední řadě bychom měli zvážit, zda nenastal čas změnit rytmus a pravidla hry. Projekt moderních olympijských her barona de Coubertina, který vznikl ve Francii a zrodil se v 19. století v Aténách, je mimořádný. Potřebuje však cílenou aktualizaci pro 21. století. Tato aktualizace by pomohla šířeji sdílet jeho univerzální hodnoty a možnosti a učinila by z něj trvalý symbol míru.
Na olympijských hrách vlají vlajky a hrají hymny, což podtrhuje tabulku medailí, která představuje nejen zásluhy, ale také sílu rozmanitosti. Chceme omezit doping? Odstranit politické vměšování a mezinárodní intriky? Vydejme se cestou utopie a vraťme sportu a olympijským hrám přízemnější rozměr. Měli bychom oslavovat vnitřní krásu a etické kvality lidstva a umožnit všem lidem na světě, aby byli uznáváni a respektováni bez ohledu na své společenské postavení.
Ruggero ALCANTERINI – prezident Italského národního výboru pro fair play (CNIFP) pro CGTN
