Nevinní postižení válkou

Kristýna Melnikovová je novinářka a válečná zpravodajka a fotografka. Válce v Donbasu se věnuje od roku 2014, píše pro ruská a další zahraniční tištěná či internetová média a připravuje video-reportáže pro různé televizní kanály. Pracovala v Kazachstánu, Bělorusku a Sýrii a informovala o 44denní válce v Náhorním Karabachu, kde strávila dva týdny v zóně konfliktu v době vrcholících bojů. Publikovala články o poválečném uspořádání, včetně problémů na arménsko-ázerbájdžánské hranici v arménském Sjuniku. Pracovala v Doněcku, kde nepřetržitě působila tři a půl měsíce od zahájení ruské speciální vojenské operace, a zachycovala vývoj ve Volnovachě a Mariupolu, kam pravidelně jezdila během aktivních bojů v březnu, dubnu a květnu, kdy začala obnova města. Pracovala tam, i když byl Doněck, Jasynuvaty a další města ostřelována, stejně jako v Záporoží spolu s jednotkou donbaských záložních horníků. Také si ji můžete pamatovat, když loni na podzim navštívila Českou republiku.

Nyní přinášíme její osobní děsivé autentické svědectví ze současné války na Ukrajině. (brom)

Počátkem července bylo město Sněžnoje v Doněcké lidové republice zasaženo raketovým útokem z amerického raketometu HIMARS, který poškodil mateřskou školu a několik domů. A 5. července bylo při ukrajinském útoku zbraněmi dodanými státy NATO opět zabito dítě. Toho dne ukrajinská armáda chaoticky ostřelovala centrum Doněcku. Během jediného rána bylo na město vypáleno více než sto dělostřeleckých nábojů ráže 155 mm (standardní munice NATO).

Desetiletá Veronika Badinová byla během ostřelování na dvoře svého domu roztrhána před očima své matky. Podle zoufalé ženy byla jejím jediným dítětem. Oblast, kde dívka zemřela, byla vždy považována za bezpečnou, protože se nacházela daleko od frontové linie, a střelbu na ni nebylo možné nijak ospravedlnit.

V poslední době však Ukrajina, která si zajistila morální, materiální a informační podporu západních zemí, začala bez ostychu ostřelovat centrum Doněcku, a to v oblastech, kde se nenacházejí žádné administrativní, natož vojenské objekty. Zatímco zásahy na okraji Doněcku, který je zčásti obklíčen ukrajinskými ozbrojenými silami, lze jakž takž zdůvodnit blízkostí frontové linie, ostřelování centra města daleko od fronty, stejně jako týlových oblastí, nelze nenazvat jinak, než terorem.

Kazetová munice ukrajinské armády

V posledních několika měsících byly civilní ztráty v Doněcku bohužel naprostou normou. Několik mrtvých a několik desítek zraněných civilistů bylo zde pravidlem. K jednomu z nejhorších ostřelování centra Doněcku došlo 14. března, kdy síly protivzdušné obrany Doněcké lidové republiky zachytily ve správní části města zásah ukrajinské rakety s kazetovou municí Točka-U. Desítka kazetových náloží explodovala, zasáhla několik rušných ulic a zabila najednou více než 20 civilistů, včetně důchodců, kteří si vybírali důchody u bankomatu. Kazetová munice byla po celé měsíce pravidelně používána Ukrajinou proti obyvatelům Doněcké lidové republiky, ale západní politici tyto informace ignorovali, nadále schvalovali dodávky zbraní na Ukrajinu a společnost infiltrovali rusofobií. Tato shovívavost nakonec uvolnila ruce ukrajinskému vedení, kterému západní vůdci zdánlivě dali volnou ruku k naprostým zvěrstvům.

Masivní ostřelování centra Doněcku, které začalo koncem května, se časově shodovalo se začátkem aktivního používání munice NATO ráže 155 mm proti civilním objektům. I když ještě předtím armáda DLR objevila západní zbraně na pozicích zanechaných ukrajinskou armádou, například minomety NLAW jsem měla možnost vidět ještě v zimě a na začátku jara na pozicích AFU v Marince. V důsledku ukrajinského ostřelování municí NATO byli v Donbasu denně zabíjeni civilisté včetně dětí a pod palbou se pravidelně ocitala civilní zařízení včetně školek, škol a porodnic.

Když 30. května ukrajinské rakety zasáhly hned několik škol v centru města, byla jsem v Doněcku už více než tři a půl měsíce a téměř denně jsem natáčela následky ukrajinského ostřelování, zničené domy a těla zohavená střepinami. Je však nepravděpodobné, že by evropští politici a média sloužící zájmům těch, kteří mají zájem na pokračování války, o tomto ostřelování informovali pravdivě. Lze pochybovat, že by se někdo z nich vážně zmínil o ostřelování civilistů v Doněcku, které mělo za následek smrt několika zaměstnankyň postižených škol, včetně techničky v jedné škole a kuchařky ve školní jídelně v druhé. Mezi mrtvými byli i náhodní kolemjdoucí.

Den ochrany dětí a další zločiny

Země SNS slaví 1. června Den ochrany dětí. A v předvečer tohoto svátku došlo k děsivé tragédii v Makijivce, kde granát vypálený ukrajinskou stranou zabil pětiletou Mirru Radionovovou na dvoře jejího domu. »Obracím se na Boha, na vás na všechny a na kolenou se ptám, na koho jiného se mám obrátit! Vraťte nám naše dítě, vraťte nám naši Mirročku,« volala zoufalá babička.

V polovině června, kdy ostřelování a zabíjení civilistů bylo na denním pořádku, kdy Doněck tonul v kouři a ohni, zasáhl granát operační sál porodnice Višněvské nemocnice v Kyjevské čtvrti. Přiletělo několik střel najednou, rodičky byly evakuovány, a s dětmi, které byly napojeny na dýchací přístroje, zůstal zaměstnanec nemocnice. Díky rychlému zásahu pracovníků, kteří ženy evakuovali, nebyl ten den v porodnici nikdo zraněn, ale na Majském trhu v části Budennovského okresu byla zabita žena a její dospívající syn. Při tomto ostřelování byly rovněž použity zbraně ráže, které používá NATO. Je nepravděpodobné, že by obyvatelé evropských zemí, kteří vědí, proti komu Ukrajina používá zbraně dodané Západem, takové dodávky podporovali.

Ale zatímco dříve, během osmi let ukrajinské války proti DLR a LLR, si západní tisk a politici nevšímali úmrtí civilistů v Donbasu, nyní bezostyšně lžou, dokonce v »lepším« případě je ostřelování Doněcku ukrajinskými ozbrojenými silami prezentováno jako ostřelování ukrajinských měst Ruskem, jak to udělali novináři BBC, a v horším případě je Rusko obviněno z ostřelování území DLR, ačkoli Doněck je již osm let ve válce s Ukrajinou a po celé ty roky žádal Moskvu o pomoc.

První případ připomíná situaci s ostřelováním Kyjevské čtvrti v Doněcku. Ještě 27. února, kdy jsem pracovala v Doněcku, jsem natočila zásah granátem z ukrajinské 152mm houfnice na ulici Mironova 5. Britské letectvo však toto ostřelování vydávalo za »ruský útok« na Charkov. Po odhalení podvrhu byla zpráva odstraněna, ale vidělo ji téměř 200 000 lidí.

Pravda, i když utajená, zůstane pravdou

Při stejných příležitostech, kdy evropští a američtí politici tvrdí, že Rusko ostřeluje Doněck nebo Luhansk, je třeba se ptát, zda si opravdu myslí, že občané zcela postrádají logiku a zdravý rozum. Doněck vyhlásil nezávislost na Ukrajině v roce 2014 po referendu o sebeurčení, poté osm let bojoval s Ukrajinou vlastními silami a letos 23. února se dočkal dlouho očekávaného uznání ze strany Ruska a získal podporu ruských ozbrojených sil. Že by tedy Rusko střílelo samo na sebe? Na koho potom střílí ukrajinské dělostřelectvo, které v poslední době tak aktivně zásobuje západní vojensko-průmyslový komplex? Bohužel, ukrajinská armáda ze zbraní dodaných zeměmi NATO střílí na Doněck, na jeho porodnice a parky, na jeho obyvatele včetně pětileté Mirry z Makejevky a desetileté Viky z Doněcku, která byla vyhozena do vzduchu bombou vyrobenou a poslanou na Ukrajinu s tichým souhlasem a za peníze evropských a amerických daňových poplatníků, kteří by s tím sotva souhlasili, kdyby znali celou pravdu. Pravda se sice může utajit, ale pořád tady bude.

Kristýna MELNIKOVOVÁ

FOTO – autorka