Dne 4. července utrpěla jedna z nejpravicovějších toryovských vlád od 2. světové války potupnou porážku z rukou Labour Party (Labouristické strany).
Je to sice nejpravicovější Labour v dějinách, ale její vítězství bylo poznamenáno tím, že volby vyhrála s nejmenším procentem hlasů vůbec. Její lídr Keir Starmer je samozvaný sionista a kvůli jeho postoji ke Gaze labouristé prohráli se čtyřmi propalestinskými nezávislými. Jednou z nejvýraznějších proher byl stínový ministr vlády Jonathan Ashworth. A své křeslo samozřejmě slušně udržel Jeremy Corbyn.
V zahraniční politice nedojde k žádné změně, zejména s ohledem na současnou neutěšenou situaci Palestinců. To vedlo k tomu, že někteří místní muslimští radní i řadoví členové stranu opustili.
Zpěv národní hymny na konferenci a mávání vlajkami odborů a deštníky v Downing Street stačily k tomu, aby socialisté zrozpačitěli.
Je příznačné, že první osobou, která Starmerovi poblahopřála, byl prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. V zahraniční politice v podstatě nedojde k žádné změně – s podporou NATO a zvláštním vztahem se Spojenými státy, které jsou stále vysoko na programu.
Hlavně ne socialismus
Když Starmer a jeho příznivci hovoří o změně Labour Party, mají na mysli stranu očištěnou od socialistického obsahu (dovolím si opět připomenout, že Labour Party měla v programu i ve stanovách až do r. 1995 znárodnění – pozn. překladatele).
Byli znepokojeni stejně jako vládnoucí kruhy při volebním výsledku v roce 2017, kdy strana pod vedením Jeremyho Corbyna byla jen krůček od sestavení vlády. Měli bychom mít na paměti, že Corbyn zajistil více hlasů než Starmer 4. července (na prolhaného konzervativce Borise Johnsona to ovšem ani v nejmenším nestačilo – pozn. red.).
K dělení nedojde
Ve Walesu nyní nejsou žádní toryovští poslanci a ve Skotsku labouristé odfoukli SNP. To činí komentář komentátora deníku Irish News Briana Sweeneyho z 5. července, podle kterého Starmer bude posledním premiérem Velké Británie, protože lidé na severu se odhlasují pro sebe, případem zbožného přání.
Spojené království má 67 milionů obyvatel, takže ztráta dvou milionů nebude pro Spojené království znamenat umíráček. Zde (v Severním Irsku – pozn. překladatele) účast 54,7 procenta, nejnižší v dějinách, viděla na špici průzkumu Sinn Fein – žádné překvapení. Nicméně ztráta tří křesel DUP by považována za překvapení být mohla.
Výzva Mary Lou McDonaldové k ústavním změnám je možná také případ zbožného přání, protože celkový počet hlasů stran podporujících sjednocení (Irska) byl 38 procent (Sinn Fein a SDLP), zatímco celkový počet hlasů pro ty, kteří neobhajují jednotu, byl 55 procent.
Zbožné přání nenahradí konkrétní analýzu…
Ernest WALKER pro The Unity (týdeník Irské KS), 7. července 2024 (Autor je členem Irské KS z Belfastu.)
Přeložil Vladimír SEDLÁČEK
