Levice v Berlíně. No pasaran. Neprojdou

V sobotu 19. března se v Berlíně sešly různé levicové organizace. Za své heslo pro toto setkání si zvolily ono známé ze španělské občanské války – No pasarán (Neprojdou). Cílem mezinárodní konference bylo posoudit, co může levice dělat ve snaze zastavit nárůst pravicového radikalismu a v budování alternativ vůči němu. Organizátory byly strana Evropská levice, Transform!europe a samozřejmě »domácí« Die Linke. I když původním záměrem bylo posouzení výše uvedených záměrů ve vztahu k radikální pravici, současná turbulentní doba celé akci také vtiskla svůj vliv. Organizace setkání byla, jak už je dnes zvykem, hybridní, to znamená částečně za fyzické účasti, ale i ve virtuálním internetovém prostoru. Nicméně i tak osobně přijelo několik desítek účastníků z různých zemí, muži, ženy, mladí, staří. Byli tam aktivisté i funkcionáři svých organizací a stran.

Osobně k akcím s touto tematikou přistupuji poněkud ostražitě. Mnohdy slyšíme mnoho slov, která ale následuje jen málo činů v politických skutcích. Zde se také hodně hovořilo, ale většinou šlo o vystoupení takzvaně k věci, slyšeli jsme seriózní sociologická zjištění, konkrétní příklady akcí i politických kroků různorodých levicových struktur. Vystupovali muži i ženy, kteří věděli, o čem mluví. Posluchačům to umožnilo udělat si přehled o různých aktivitách nejen v evropských zemích, ale i v USA, či Jižní Americe. Nelze vyjmenovat všechny vystupující. Čtenáři se s nimi mohou seznámit i prostřednictvím videozáznamu, který bude v krátké době k dispozici na webových stránkách pořadatelů. Snad bych jen připomenul některé přítomné osobnosti: za stranu Evropská levice v Berlíně aktivně pracoval její předseda Heinz Bierbaum, Transform se podílel na organizování řady pracovních seminářů, kde vystupovaly jeho dvě spolupředsedkyně Marga Ferre ze Španělska a Cony Hildebrandtová z Nadace R. Luxemburgové, či Barbara Steinerová, vedoucí kanceláře Transform. Tedy jednoznačná převaha ženského prvku. Samozřejmě, že Die Linke byla dalším významným partnerem a za ni vystoupila spolupředsedkyně strany Janine Wisslerová. Vystupovali a aktivně ovlivňovali jednání poslanci národních parlamentů i z toho evropského. On-line přispěl svým příspěvkem Jeremy Corbyn, významná britská socialistická osobnost, a pro Evropany byl zajímavý komunistický starosta jedné části Santiaga de Chile.

V řadě vystoupení zaznívalo to, co v českém prostředí moc neslyšíme a je to jaksi považováno za nepatřičné, totiž, že nejhlubší kořeny radikální pravice, jejích koncepcí a činů mnohdy čerpají své živiny ze současného kapitalismu. Ten dnes prochází početnými krizemi – sociálně ekonomickou, kterou pandemie COVID-19 pouze katalyzovala a prohloubila, krizí vycházející z blížící se klimatické katastrofy, náhle se zjevila krize globálního světového pořádku se svými velmi nebezpečnými projevy a konflikty včetně válečných. Mnozí také uváděli, že toto všechno se děje za přispění vládnoucích politických elit. V tomto našem světě, který se jen může pousmát nad Fukujamovou myšlenkou konce historie, kdy zavládne pohoda v demokratickém, ekonomicky liberálním světořádu, ve společnosti volného trhu a západního životního stylu. Právě včera a dnes se radikálně pravicové síly zmocňují příležitostí, které se jim nabízejí a okupují politický prostor hlavně na úkor levicových koncepcí a řešení. Demokracie se tak stává sice více užívaným sloganem, ale prakticky se stále menší vnitřní náplní a schopností reflektovat zájmy lidí.

Část vystupujících se v souvislosti s tématikou vyjadřovala k fenoménu dneška – k běžencům. Ukazovala, že migrační problematika byla jedním z faktorů akcelerace pravicově populistických koncepcí v minulém desetiletí. Silně zaznívala jedna myšlenka – váleční utečenci jsou jen jedni. Vůbec není důležité, ze které země pocházejí a která válka na ně dolehla. Zda jsou z Ukrajiny, Sýrie či z jiné země Blízkého východu nebo z Afghánistánu, právě tak jako z Jemenu. Pro mne bylo zážitkem slyšet vystoupení kapitána jedné ze záchranných lodí ve Středomoří Dariushe Beigguiho. Svým vzhledem by klidně mohl být jedním z rowdies, ale jeho životní cesta a příběh ho staví úplně na jinou stranu, než jsou fotbaloví pravicoví výtržníci. Velký dopad měla slova Reinera Brauna, jednoho z nestorů německého mírového hnutí, který je respektován nejen doma, ale v celé Evropě. Mimo jiné byl několik let prezidentem Mezinárodního mírového výboru. Ve svém vystoupení si nebral servítky.

Třeba poukázal na to, že pokud by se prostředky dávané celosvětově na zbrojení převedly na smysluplnější účely, bylo by relativně snadné překonat jak sociálně ekonomickou krizi, tak i efektivně vykročit k odvrácení klimatické katastrofy. Také zarámoval současnou celosvětovou složitou situaci a krizi geopolitiky do širších souvislostí, poukázal i na to, jakou roli v ní mají »naše« struktury a činy, ať už mluvil o NATO či o liberálním kapitalismu. Volal po občanské mobilizaci za hledání efektivnějších, a hlavně politických řešení problémů a konfliktů kdekoli na světě. Připomněl, že letos v listopadu uplyne padesát let od zahájení Helsinského procesu hledání společné evropské cesty. V současnosti opět stojíme před úkolem redefinovat evropskou bezpečnostní architekturu platnou pro celý evropský kontinent a také si říci, co Evropa bude znamenat v nově se formujícím multipolárním, přesto ale globálním světě tak, aby byla nejen dobrým místem pro generování zisků, ale i pro život svých obyvatel, a o to jde levici především.

Poté následovala snaha vyjádřit veškerou šíři názorů a postojů v závěrečném prohlášení. Účastníci si však byli vědomi toho, že žádné prohlášení problémy a společenské protiklady samo nevyřeší. Toho může dosáhnout pouze společná aktivita lidí, kteří mají společné zájmy a jsou připraveni za ně bojovat. Proto výzva obsahovala apel na mobilizaci za nové vize a za boj proti nenávisti a strachu. Poslední věta z provolání zní: »Zavazujeme se budovat tuto alternativu společně.«

Jiří MÁLEK, SPED a člen vedení Transform!europe

FOTO – autor