Kyjev udeřil v Luhansku

Jste dokonalým exemplářem strategie strachu od dom Monroeovy doktríny. Protože kdo se bojí vždycky, dříve nebo později, vleze do nějakého vojenského kolportu. Varšavská smlouva byla protipólem NATA, ale v bipolárním světě se to dalo předpokládat. Jejím rozpuštěním bylo dáno najevo, že jakékoliv ohrožování konfliktem není na místě. Bohužel NATO se zachovalo jinak. Zachovalo si svou mocenskou politiku a také podle toho od té doby jednala. Za podpory USA a jejich spojenců po celém světě rozsévali strategii strachu. Strachu z východu. Studená válka rozpuštěním Varšavské smlouvy neskončila. Spíše naopak, vrcholí. V tzv. “demokraciích” je základem respektování názorových oponentů. To se ovšem neděje díky propagaci jediné správné politiky – USA. Každý národ má právo na to, aby si sama určila jak bude žít. Nikdo, opakuji “nikdo” nemá právo do jejich rozhodnutí zasahovat. USA toto právo porušuje kam se člověk podívá – Perský záliv, Asie, Jižní Amerika, Evropa, Afrika. Díky USA byly pomocí vojenských pučů nebo válek svrženy, v demokratických volbách, jejich vlády. Proč? Měli svaté právo si zvolit svou cestu. To se ovšem USA nehodilo. Možná proto, že by se mohli mít lépe než v USA a to se jim nehodilo. Co by na to řekla americká veřejnost? Hledal se důvod, jak toto změnit, jak změnit jejich vlády k obrazu svému. Toto nikdo, až na výjimky, neodsoudil. V některých případech (vílka ve Vietnamu) byla odsouzena samotnou americkou veřejností. Rychle se zapomíná na to co bylo a nerado se to připomíná. To je důvod, proč se touto politikou USA řídí dodnes. Je to strach, co lidem zavírá ústa, aby se o tom jen zmínili? Předkládám malý úryvek z knihy – A Documentary History of the American People. New York 1951, s. 223.
George Washington o zásadách zahraniční politiky Spojených států (1797)

[…] Velkou zásadou, jíž jsme se povinni řídit ve vztazích s jinými národy, je rozšiřování našich obchodních styků při současném, co možná nejdál jdoucím omezování svazků politických. Ty závazky, které jsme už přijali, je třeba v dobré víře dodržet, ale na tom skončeme.

Evropě je vlastní komplex pro ni podstatných zájmů, s nimiž nemáme nic nebo jen velmi málo společného. Proto je nutně zaangažovaná v častých konfliktech, jejichž důvody jsou nám cizí. Bylo by pro nás víc nerozvážné, kdybychom se uměle vplétali do tradičních kombinací a třecích ploch její přízně nebo nepřátelství.

Naše neangažovanost a vzdálená poloha nám nabízí a ulehčuje vytváření jiné politiky. Jestliže zůstaneme sjednoceným národem pod obratnou vládou, tu nepříliš vzdálená je doba, kdy budeme moci odrážet materiální rány pocházející z vnějších válek a kdy zaujmeme postavení, které nám poskytne neutralita. A jsme povinni vždycky dbát o to, abychom tuto neutralitu svědomitě zachovávali. Státy, které se zúčastní války, nemohouce se na nás obohatit, nebudou vůči nám riskovat provokaci. Budeme tedy moci volit mír, nebo válku podle rady svého zájmu vedeného spravedlností.

Proč rezignovat na výhody tak výjimečné situace? Proč se zříkat vlastního stanoviska ve prospěch jiného? Proč, poutajíce svůj osud s osudem kterékoliv části Evropy, vrhat náš klid a blahobyt do chaosu evropských ambicí, rivality, zájmů, nálad a rozmarů?

Naše reálná politika je vyhýbání se trvalým spojenectvím s kteroukoliv částí vnějšího světa.

Vše co řekli otcové Nového světa, dnes nikdo již nedodržuje. Spíše naopak, jejich slova zradili a to se přece nesluší. Takže Luhansko a Doněcko mají právo na sebeurčení, pokud nesouhlasí s politikou svého státu. Stejně jako Kosovo, že? A zcela zbytečně tam umírali a umírají jejich lidé. Stačilo jen říct – “Ano, my vás uznáváme”. To se nestalo. Stejně tak Rusko má právo na svoji bezpečnost a když chtěli záruky, že nebudou ohroženi (stejně jako to požadují staletí USA), tak USA a NATO mlčelo nebo tyto požadavky možná i odmítly (to dnes nepřiznají, jenom až po letech).