Volit do Evropského parlamentu přišlo mnoho lidí s vidinou, že se složení této politicky nejsilnější instituce v Evropě podaří změnit. Jak ale vyplynulo po hlasování v Evropském parlamentu, ve vedení parlamenu a hlavně Evropské komise se toho příliš nezmění. U vesel dále zůstávají lidé, kteří stojí nejen za nesmyslným prosazováním Green Dealu, špatné zvládnutou energetickou krizí, upadajícím průmyslem v Evropě, ale také lidé, kteří jsou již notoricky známí svými korupčními skandály. Ale jsou to zároveň lidé, kteří drží a bojují za ty »správné proevropské hodnoty«, které bohužel odpovídají všemu výše popsanému.
Jaké jsou tyto hodnoty, názorně ukázalo poslední rozhodnutí vedení Evropské rady a Evropské komise, která ještě v původním složení, tedy hlavně pod taktovkou »Flinten Uschi«, jak jí sami Němci říkají, tedy Ursulou von der Leyenovou, podepsala bezpečnostní dohodu s Ukrajinou. Dohoda slibuje pokračování vojenské i další pomoci Kyjevu, prakticky tedy příslib, že Evropa i v novém složení po volbách bude utrácet společné evropské peníze pro Ukrajinu, stát za Ukrajinou a bojovat do posledního Ukrajince. Tedy nedojde-li ke zvratu, jak již dříve sliboval francouzský prezident Emmanuel Macron, kdy by se do bojů zapojili i evropští vojáci. Dohodu podepsali ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, končící předseda Evropské rady Charles Michel a právě šéfka Evropské komise (EK) Ursula von der Leyenová 27. června, tedy těsně před tím, než jejich mandát skončil. Ale ta může být nyní v klidu, protože dostala mandát ve svém válečném úsilí pokračovat…
Špinavá Ursula
O zálibě Ursuly von der Leyneové ve zbraních, v užívání (nebo zneužívání) moci, ale i o její nebezpečné »bezskrupulóznosti« svědčí právě i její výše zmíněná přezdívka Flinten Uschi. Ačkoliv mnozí doufali ve změny v Evropském parlamentu, nakonec nikoho příliš nepřekvapilo, že byla Leyenová znovu nominována po volbách na předsedkyni Evropské komise a nakonec také zvolena. A to i přes to, že o korupčních skandálech Uršuly a jejích politických chybách by se dala napsat kniha.
Ke své přezdívce přišla Uršula v době, kdy byla německou ministryní obrany. Svými chybnými rozhodnutími prakticky rozkládala Bundeswehr a německá armáda pod jejím vedením ztrácela bojeschopnost. Utrácela miliony eur a uzavírala více než podezřelé smlouvy, které jí doporučovali početní poradci, které si za státní peníze najímala. Tučné částky za milionové zakázky na ministerstvu obrany inkasovali experti, údajně s blízkými osobními vazbami na von der Leyenovou. Když se toho na Leyenovou prozradilo příliš a lobbistický systém byl téměř prozrazen, její přítelkyně Angela Merkelová ji dosadila do sametového křesla předsedy Evropské komise, aby unikla trestnímu stíhání. A i když se policie zabývala touto kauzou i po jejím dosazení do bezpečí, světe, div se, hlavní důkazní materiál v podobě zpráv v telefonu nějakou nešťastnou náhodou zmizel.
Uršula ale pokračovala tam, kde skončila v Berlíně, a z vlastní iniciativy dále objednávala prostřednictvím textových zpráv, jen nyní ve větších dávkách. Zaměřila se především na oblasti vakcín – Pfizergate, zbraní – hlavně pro Ukrajinu, a zemědělství – Green Deal.
V kauze Pfizergate je známo, že si Leyenová vyměňovala zprávy se šéfem této farmaceutické firmy Albertem Bourlem v době přípravy obřího kontraktu z května 2021. Vakcín si EU od Pfizeru objednala stovky milionů a dvojice si podle NYT volala a vyměňovala zprávy asi měsíc, přičemž tato »osobní diplomacie sehrála v dohodě velkou roli«.
Soudní nedohra
Ti, kdo ji nominovali a zvolili předtím i nyní, o tom všem buď nevědí (což by nevěděl jen slepý a hluchý), nebo sami těží z korupčních skandálů. Dnes je situace ještě pitoresknější. V roce 2022 na předsedkyni Evropské komise podal belgický aktivista a lobbista Frederic Baldan žalobu, v níž Leyenovou obvinil mimo jiné z ničení veřejných dokumentů, bezdůvodného obohacování a korupce. Jednání soudu, které bylo původně naplánováno na květen letošního roku, bylo nakonec odloženo na prosinec, aby nenarušilo předvolební kampaň do EP. Žalobce podal stížnost a zahájil zrychlené řízení. Domníval se, že pokud bude Ursula von der Leyenová znovu zvolena, bude pokračovat ve svých praktikách porušování zákonů jako obvykle a bude moci vyvíjet tlak na soudy, Úřad evropského veřejného žalobce i na něj osobně. Tvrdí, že on a více než 500 žalobců, kteří se připojili k trestnímu řízení, by mohli čelit odvetným opatřením, pokud bude Ursula von der Leyenová znovu zvolena. A protože skutečně zvolena byla, bude zajímavé sledovat, co se s nimi nyní bude dít.
Pokud jde o Soudní dvůr, existuje rovněž spor o příslušnost: zda je v této věci příslušný belgický soud, protože záležitosti týkající se pověsti orgánů EU a ovlivňující důvěru občanů EU v orgány spadají do pravomoci Úřadu evropského veřejného žalobce. Belgické soudy jsou stále více zatíženy případy korupce v EU, přesto belgický soudce trval na tom, že se tímto případem bude zabývat. Jeho snaha mohla být inspirována právě strachem a svou nejen profesionální budoucnost, nebo prostě jen chtěl uplatnit zákonnost věrně své přísaze.
Humorné je, že žalobci v dopise požádali Věru Jourovou, strážkyni evropských hodnot, a nominátora Manfreda Webera, aby přesvědčili Ursulu von der Leyenovou k odstoupení. Jak to dopadlo, netřeba vysvětlovat.
Diplomacie po estonsku
A o tom, jak má vypadat mezinárodní diplomacie očima vedení EU, svědčí i jmenování Estonky Kaji Kallasové komisařkou EU pro zahraniční záležitosti. Ona by měla být ta, která se bude zabývat ukrajinsko-ruskou válkou, vyjednávat, předkládat návrhy a připravovat rozhodnutí. Postoj EU k otázce války lze předvídat, protože rusofobie je pro Estonce prvkem utvářejícím jejich identitu. Někdy tomuto národu vládl řád německých rytířů, jindy Dánové, jindy Švédové, ale Estonci nejvíce nenávidí Rusy, snad proto, že jejich historická paměť sotva přesahuje jeden a půl století zpět.
Třetinu obyvatel země tvoří Rusové, kteří zbyli ze sovětských dob, ale je s nimi zacházeno jako s Ukrajinci a jsou diskriminováni. To samozřejmě nikomu v EU nevadí; otázka národnostních menšin je v kompetenci členských států. Problém s právním státem nepředstavuje ani estonský jazykový zákon z roku 2011, který vyžaduje výhradní používání estonštiny nejen ve veřejné správě, ale také na veřejných místech, včetně hospod. Na dodržování zákonů dohlíží jazyková policie.
Kallasová byla obratnou premiérkou estonských liberálů. Mluvíme o malé zemi, takže lze omluvit, že její manžel Arvo Hallik vlastní společnost s názvem Novaria Consulting. Prostřednictvím této společnosti získal chytrý manžel 30procentní podíl ve společnosti Star Logistics, která obchoduje s Ruskem. Když to vyšlo najevo, odmítl sdělit, co přesně společnost do Ruska dodávala a do jaké míry se podílela na obcházení sankcí. Reakce tehdejší estonské premiérky byla prostá v tom, že nezná všechny podniky svého manžela. I když ve skutečnosti půjčila svému manželovi 350 000 eur na ruský obchod, nějak si nepamatuje, zda tento obchod skutečně proběhl. Každopádně zisk z obchodu je již ztracen, protože potřebovala peníze na stavbu nového rodinného domu.
Třetí korupčník do party
A zajímavá je i osobnost nově zvoleného předsedy Evropské rady, kterým je velký přítel Ursuly, Portugalec, socialista António Costa. V Bruselu je velmi populárním politikem a osm let byl jako premiér oficiálním účastníkem mnoha večeří hlav států a předsedů vlád v Bruselu, kde vynikal svou veselostí a ochotou ke kompromisu. Pak jednoho krásného dne v roce 2023 prokuratura provedla razii v jeho domě kvůli podezření z korupce a úplatkářství. Šlo o rozsáhlý korupční skandál při udělování povolení pro těžbu lithia a výroby takzvaného zeleného vodíku. Tedy ve jménu Green Dealu. Druhý den António Costa dobrovolně rezignoval. Obžaloba si o týden později uvědomila, že se zmýlila. V Costově vládě byl jiný Costa, Costa Silva. Ukázalo se, že si spletli jména, premiéra s ministrem hospodářství. Ani tento Costa neměl žádné větší problémy, zůstal ve vládě, byl pouze převeden z hospodářství na ministerstvo námořnictva. A očištěn byl i António. Ale to nakonec nebylo vše. V Costově vládě zvolené v roce 2022 rezignovalo za 16 měsíců 13 ministrů, proběhlo více než 45 domovních prohlídek a celé Portugalsko páchlo korupcí. Asi tak, jak páchne celé vedení Evropské unie…
Helena KOČOVÁ
