Krádeže v supermarketech jsou dlouho problémem, navzdory všem pokusům o jejich potírání. Hlavní pachatelé neustále vymýšlejí nové způsoby, jak maximalizovat svůj úlovek, a nevšímají si protispolečenského dopadu. Všichni jsme slyšeli jejich výmluvy, když je chytili: »Časy jsou zlé«, »Potřebuji peníze na jiné věci«, »Ostatní jsou závislí na tom, že přinesu domů slaninu«, »Beru si jen to, co potřebuji« a »Všichni ostatní by to dělali, jen kdyby na to měli nervy«.
Takové postavy málokdy projeví kajícnost, když jsou chyceny (a platí to tím víc u velkých bossů – pozn. red.). Například Ken Murphy, šéf společnosti Tesco: »Naše zisky klesly o sedm procent navzdory skutečnosti, že jsme dosáhli rekordní úrovně úspor nákladů… To je pro mě velmi podstatný důkaz toho, že jsme v tomto posledním účetním roce pracovali velmi tvrdě jak pro zákazníky, tak pro kolegy,« bránil cynicky zisk své společnosti ve výši 2,5 miliardy liber (cca 25,066 miliardy Kč [!]) v posledním účetním roce.
Murphy se hájil tím, že Tesco nezvýšilo své ceny o tolik jako jeho hlavní konkurenti. Společně se Sainsbury’s, Asda a Aldi tvoří monopoly »velké čtyřky« dvě třetiny veškerého prodeje potravin. Přidáním Morrisonů a Lidlu se podíl na trhu zvyšuje na 86 procent.
Nejvíc biti jsou dělníci
Ceny potravin v Británii v současné době rostou tempem 19 procent ročně. Největší nárůsty jsou u základního zboží mnoha domácností dělnické třídy: mléčných výrobků, cukru, těstovin, mouky a dalších pšeničných výrobků. Samozřejmě, že růst cen energií a válka na Ukrajině sehrály významnou roli při zvyšování nákladů, a tedy i cen, zejména v Británii, která téměř polovinu svých potravin dováží. Kdo, pokud vůbec někdo, na tom vydělal? Určitě ne producenti v rozvojových zemích, ale obří ropné, plynárenské a elektrárenské společnosti.
Místní producenti mléka se rozhodně netěší žádnému prospěchu, jsou zasaženi vlastními, prudce rostoucími náklady na energie, krmiva a hnojiva, a stlačováni jejich hlavními zákazníky – velkými supermarkety.
Mzdy pracujících jsou pravicovými politiky a médii obvykle uváděny jako hlavní viníci inflace. Přesto se vyrovnání platů v sektoru supermarketů pohybují mezi pouhými šesti a deseti procenty (i když u některých pracovníků ve skladech je to více).
Hlavní výrobci potravin a nápojů zaznamenali za posledních 12 měsíců malý, nebo žádný celkový nárůst zisků nebo dividend, přičemž někteří z nich po letech šmeliny vykázali ztrátu. Ne, hlavními příjemci inflace cen potravin a nápojů jsou monopolní maloobchodníci.
Odporné zisky
Tesco, Sainsbury a Asda zaznamenaly za poslední finanční rok více než čtyři miliardy liber zisku. Přenesly většinu, ne-li celý nárůst svých nákladů, na zákazníky. Ale starají se o ty, kteří to jistě potřebují nejvíc – o své akcionáře. Mezi ně »velká trojka« rozdělila v roce 2022 dividendy ve výši 1,4 miliardy liber (cca 38,5 miliardy Kč), což byl u Sainsbury’s největší nárůst za posledních sedm let, který překonal šedesátiprocentní nárůst – včetně bonanzových odkupů akcií – u Tesca; Asda poslala svým hlavním vlastníkům, katarskému investičnímu úřadu a Danielu Křetínskému, 75 milionů liber.
Štědré odměny pomohly šéfům firem vyhnout se v loňském roce návštěvě místní potravinové banky: nenapravitelný Murphy si vydělal 4,5 milionu liber (cca 123 900 000 Kč), zatímco šéf Sainsbury’s Simon Roberts se protloukal na třech milionech liber.
Předseda Asda, multimilionář Lord Stuart Rose, však deklaroval svůj nesouhlas s růstem životních nákladů v letošním roce, zatímco zaměstnanci ve veřejném sektoru stávkovali. Odsuzuje také pokusy toryovské vlády přesvědčit supermarkety, aby omezily růst cen. »Nemůžete zasahovat do trhu,« varoval tento velký zastánce tzv. volného trhu premiéra Rišiho Sunaka.
Jak se mýlí. Lék na raketový růst účtů za potraviny je zřejmý: zavést zákonnou regulaci cen klíčových produktů a omezit dividendy.
Redakční sloupek deníku The Morning Star z 31. května 2023
Přeložil
Vladimír SEDLÁČEK
