Gimme that old time religion před Nejvyšším soudem USA

Červnové rozhodnutí Nejvyššího soudu USA stran zrušení precedentu Roeová versus Wade z ledna 1973, jež zajišťoval federální právo na potrat do 23. týdne těhotenství, přináší první vážnější důsledky. Po mohutných protestech, mobilizujících převážně severoamerickou liberální levici, zavádějí první státy unie jakožto reakci na

výrok federální instituce vlastní protipotratovou agendu.

Stát Ohio zavedl už od roku 2019 připravenou drakonickou novelu, která nečiní výjimky ani pro případ znásilnění či vadného plodu. Právě středozápadní stát svým předpřipraveným a rychlým útokem na dosavadní režim potratových klinik znemožnil prakticky z hodiny na hodinu po kontroverzním zrušení verdiktu provést interrupci u desetiletého děvčete, oběti znásilnění ze strany muže, toho času již dopadeného a usvědčeného ze dvou dalších sexuálních trestných činů.

Zoufalost situace donutila její matku zajistit si zdravotní péči na klinice doktorky Caitlin Bernardové v sousední Indianě, kde se mělo rozhodnout o naplnění nových místních regulí až 25. července. Byť došlo ze strany pracoviště Bernardové ke zcela legálnímu jednání včetně oznámení zákroku do tří dnů po provedení, Todd Rokita, republikánský generální prokurátor státu Indiana, vyhrožuje lékařce kárným řízením.

Ultrakonzervativní část americké pravice cítí po dlouhé době možnost ovlivňovat svou agendou veřejný prostor a přemítá, že nemusí zůstat jen u zpřísnění (či mnohde zrušení) práva na potrat. Z velmi vlivného think-tanku Federalist Society, za jehož vznikem zkraje 80. let minulého století stáli reaganovští studenti práv, a který se časem stal ústředním subjektem zemské konzervativní lobby, zní hlasy o přezkoumání jiných precedentů, kupříkladu slavného Eisenstadt versus Baird z roku 1972, který umožňuje federální právo užívání antikoncepce u nesezdaných druhů.

Tyto snahy v americké společnosti silně rezonují, jelikož vracejí vývoj země o dekády a staletí nazpět. Nelze se však ubránit dojmu sklíčenosti liberálního mainstreamu. Vyjma odvážných výzev předních demokratických politiků Elizabeth Warrenové a Bernieho Sanderse nedostali demonstranti v mnoha státech napříč unií ujištění o podpoře v boji za emancipační snahy vůči reakčnímu establishmentu, ba ani politickou záštitu tohoto snažení. Země se, podobně jako po prvních týdnech rozhořčení nad úmrtím George Floyda rukou policisty před dvěma lety, počíná smiřovat se situací; ačkoli jistě mnohá občanská sdružení konají záslužnou práci, hrdiny se stávají »obyčejní lidé« všedního dne, třeba obětavá lékařka Bernardová.

Ta si možná 97 let po takzvaném opičím procesu proti učiteli Scopesovi, vyučujícímu v Tennessee evoluční teorii i navzdory čerstvě přijatému zákonu o zákazu jejího přednášení, vyzkouší roli mučedníka před zraky celého světa, který bude »fandit«. To je však málo. Průlomové rozhodnutí Nejvyššího soudu USA totiž přináší ještě jeden důležitý poznatek. Příslušník soudního senátu Samuel Alito, jehož nominaci obstaral už před sedmnácti lety George W. Bush mladší, vyjádřil ve svém odůvodnění nutnost rozhodovat o právu na potrat ne skrze právní ustanovení, nýbrž politickou vůli.

Připomněl tak věc, na niž se v souvislosti s verdiktem zapomíná – nejde o jeho morální či »objektivní« rozměr, je nutno jej pojmout jako politický fakt. Právní řády jednotlivých západních zemí, jejichž alespoň formální progresivnost dosud čerpá z poválečného vývoje směrem k usmiřování tříd a skupin jakožto prevence vůči opětovnému vzestupu fašismu, nejsou »kanonizovanými« a »expertními« pohledy na společenskou realitu. Byly vydobyty letitými sociálními boji odborů, radikálních stran či ženských emancipačních hnutí. Forma vztahování se k zákonům jakožto uzavřenému souboru návodů k jednání představuje ideologický klam.

Během poválečných »třiceti zlatých«, jimiž ekonomové označují období prvních třech dekád poválečného západního sociálního státu (v kulturní sféře doprovázeném i sexuální revolucí), kam spadá i původní verdikt Roe versus Wade, se nevystříbřila jednou provždy daná morálka či »pravda«. Došlo k prosazení určitého typu politiky vůči jinému. Vzestup neoliberálních předpisů zkraje 80. let signalizoval návrat do té doby defenzivních konzervativních liberálů na scénu, což se podepsalo na odbourání mnohé soc. dem. legislativy v hospodářské oblasti západních režimů. Nyní se terčem pravicové reakce stávají i »kulturní« výdobytky socialistické agendy, přičemž receptem není apelovat na rozumnost a nestranný výklad práva, avšak přijmout znovu narativ politična, kam jen lze dohlédnout, a tedy i do nejintimnějších zákoutí lidského těla. Caitlin Bernardová si zaslouží podporu politickou, nikoli mravní.

Úvod skvělého filmového snímku, Kdo seje vítr režiséra Stanleyho Kramera z roku 1960, který se pokouší o rekonstrukci »opičího procesu« v Tennessee, zobrazuje příjezd státního žalobce Matthewa Bradyho za doprovodu křesťanského davu místních. Lidé z městečka nejsledovanějšího soudního řízení Ameriky zpívají píseň Gimme that old time religion (Dej mi to staré náboženství) a třímají transparenty s nápisy Pryč s Darwinem! nebo Zlovoluce. Podobný výjev bylo možné spatřit před budovou Nejvyššího soudu; prolomení verdiktu zde s nadšením vítala spousta mladých žen vybavená obdobně obskurními hesly nad hlavami, přičemž známý gospelový song z Kramerova filmu zazněl – byť jen z reproduktorů – také.

Mladý učitel musel v roce 1925 navzdory snaze mnoha osobností kritického myšlení té doby, které se za něj v čele s H. G. Wellsem postavily, zaplatit pokutu a přestat vyučovat darwinistické myšlenky. Jsou Spojené státy americké dnes již dále?

Jan BODNÁR