Zhodnocení současné ekonomické situace České republiky a její další výhledy v kontextu politiky Zeleného údělu (Green Dealu) v rámci EU – to byl hlavní námět Mezinárodní ekonomické konference Asociace samostatných odborů, která se uskutečnila na začátku března v Lichtenštejnském paláci na pražské Kampě. Během konference promluvila řada odborníků k různým aspektům vývoje české ekonomiky a naší společnosti.
Jedním z nich byl i profesor Petr Fiala (neplést s českým premiérem) z 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze, který se zaměřil na srovnání úrovně českého zdravotnictví se zdravotnictvím ve vyspělých západoevropských státech a v USA.
Ekonomika problémem
Když začal hovořit o ekonomice českého zdravotnictví, poznamenal, že vyléčit velmi těžce nemocného pacienta, jehož léčba je komplexní, je velmi náročné. Naše zdravotnictví netvoří žádný systém v tom pravém slova smyslu, jako je tomu v západoevropských zemích. Konstatoval, že nejsmutnější a nejtragičtější situace u nás je v následné péči o pacienty, což souvisí i s tím, že naše nemocnice jsou v nedobrém stavu. Upozornil, že v České republice je asi třikrát více fakultních nemocnic, než je tomu ve vyspělém světě. Navíc provoz v těchto fakultních nemocnicích je drahý a systém českého zdravotnictví není schopen jejich provoz financovat.
Je to dáno i tím, že některé obory ve zdravotnictví jsou lukrativní, přičemž naši spoluobčané je financují ze svých daní, a přitom peníze, které do těchto ziskových oborů přicházejí, jsou mnohdy vyváděny mimo samotný obor, mimo české zdravotnictví. Pokud jde o prodělečné obory, jako je již zmiňovaná následná péče, typické pro ně je, že mají nedostatek zdravotních sester, neboť jejich mzdy jsou ve srovnání s jinými obory nižší. Rovněž lékaři mají pocit nízkých výdělků a z tohoto oboru utíkají.
Jen jedna třetina
Příznačné pro české zdravotnictví je především, že lékaři a zdravotní sestry utíkají z našich nemocnic do západoevropských, kde je lákají mnohem vyšší platy a rovněž lepší pracovní podmínky. Je to dáno ekonomikou českého státu. Přestože jsme v posledních letech dosáhli již 94 % HDP ve srovnání s vyspělými západoevropskými zeměmi, čeští zdravotníci musejí vyjít s jednou třetinou příjmů ve srovnání s lékaři a zdravotníky pracujícími v nemocnicích ve vyspělých západoevropských zemích. Tento problém českého zdravotnictví existuje již přes 20 let a žádná z vlád, které se zde za tuto dobu vystřídaly, s tím nic neudělala.
Výdaje na české zdravotnictví dlouhodobě oscilují mezi 7-7,5 % HDP, zatímco v EU15 (EU14) je to nejméně 10 % HDP, v některých zemích i více. Takže, když se vezme částka zhruba 1500 eur u nás a 4500 eur v zemích EU15 (EU14), jde skutečně jen o jednu třetinu výdajů na české zdravotnictví oproti vyspělému Západu. Při srovnání se Švýcarskem jde o jednu čtvrtinu a s USA o jednu pětinu.
V roce 2021 činil HDP v ČR 6221 mld. Kč s tím, že předpoklad pro rok 2022 byl 6618 mld. Kč. Kdyby se na české zdravotnictví dalo 10 % HDP, jako je tomu ve vyspělých západních zemích, tak by stejně mohlo disponovat »jen« 661 mld. Kč. Tím by se přiblížilo zhruba polovině výdajů sousedního Rakouska a Německa, to je u nás cca 2000 euro na osobu ve srovnání s 5000 euro na osobu v obou sousedních zemích. Přitom základní položky pro zdravotnictví se i v České republice nakupují za světové ceny: energie, léky, přístroje, zdravotnický materiál apod.
Více peněz do systému
Jestliže jsou tyto naše výdaje třetinové oproti západoevropským zemím, tak abychom západní Evropu dohnali a předehnali, museli bychom v několika příštích letech vydávat na zdravotnictví mnohem více peněz, než vydávají západoevropské státy, říká prof. MUDr. Fiala. Ale ČR takto nepostupuje již přes 20 let. Přírůstky na zdravotnictví by měly být zhruba ve stejné výši, jako byly výdaje v době covidové, které činily v roce 2021 kolem 50 mld. korun. Ovšem znamenalo by to, aby tyto státní výdaje na zdravotnictví byly každoročně vyšší než v předcházejícím roce. Jenže tomu tak není.
Přitom na účtech zdravotních pojišťoven se hromadí finanční prostředky, které nejsou v českém zdravotnictví dostatečně využity. V současné době je to částka ve výši asi 62 mld. korun. Jediný užitek těchto ladem ležících peněz spočívá v tom, že opticky snižují státní dluh ČR, leží totiž na účtech řady veřejných institucí. Nejhorší je, že se vláda a vlastně celá společnost zatím ještě nerozhodly, jaký model zdravotnictví u nás zavedeme – západoevropský, či americký, jenž však stojí hodně peněz, a přitom nemá téměř žádný efekt? U nás funguje jakýsi hybrid, který je však podle profesora Fialy absolutně nefunkční, trpí nedostatkem prostředků, a ty, které má, často nevydává efektivně.
Česká populace více nemocná?
Dalším závažným problémem, jenž komplikuje celý zdravotní systém, je skutečnost, že česká populace je více nemocná, než je tomu ve vyspělých západoevropských zemích. Tímto faktem se již v minulosti zabýval profesor Jan Holčík, odborník na sociální lékařství a veřejné zdravotnictví z Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Brno, který na základě údajů Světové zdravotnické organizace srovnával nemocnost našich obyvatel s jinými národy. Zjistil, že například v 60. letech naši občané prožili ve zdraví asi tolik, jako tehdejší obyvatelé ve Švédsku. Ale za uplynulé půlstoletí se to tak posunulo, že naši spoluobčané stráví v nemoci zhruba o 10 let více než bohatí Švédové.
Profesor Fiala vidí jako jeden z důvodů tohoto vývoje nedostatek peněz plynoucí na české zdravotnictví. Jestliže ve Švédsku vydávají 6000 euro na hlavu ročně, u nás je to 1500 – 1600 euro. V ostatních západoevropských zemích jsou na tom tamní občané obdobně jako Švédové.
Chybějí lékaři a sestry
České zdravotnictví trpí nedostatkem lidských zdrojů. To se ovšem týká i vyspělých západoevropských zemí a USA. Ukazuje se totiž, že i v těchto zemích nechtějí lidé ve zdravotnictví pracovat. Důvodů je několik, v prvé řadě je to nedostatek peněz na výplatních páskách ve srovnání s jinými obory.
Značnou roli hraje i to, že na lékaře se musí dlouho studovat, přitom je zřejmé, že po absolvování studia se musí lékaři dále vzdělávat a získávat praxi, aby mohli vykonávat svou profesi samostatně. V ČR máme navíc nedostatek zdravotních sester.
Nedostatek lékařů a zdravotních sester na Západě vede k tomu, že západoevropské nemocnice, příp. i americké, hledají nové zaměstnance v zahraničí. V rámci EU jde především o lékaře a zdravotní sestry ze zemí střední a východní Evropy. Výsledkem tohoto náborového tažení, zejména německých nemocnic, je skutečnost, že v ČR chybí asi 3000 zdravotních sester a několik tisíc lékařů. Tomuto trendu nahrává i skutečnost, že práce zdravotníků v České republice podléhá podobným předpisům jako ve všech zemích Evropské unie (což neplatí pro všechny profese), a díky tomu snadno zakotví v zahraničí. Kdo se naučí dobře německy, aby mohl komunikovat s německými lékaři a hlavně pacienty, odchází pracovat do Německa – za mnohem vyšší plat a v mnohem lepších pracovních a životních podmínkách.
Neporovnatelné výdělky
Lékaři a sestry mohou v západní Evropě počítat s výdělky, které jsou násobky českých. Doktor v německé nemocnici ve věku kolem 45 let, s atestací a odslouženou praxí v oboru, pobírá základní plat zhruba od 8000 do 8500 euro, což je v přepočtu zhruba od 180 000 do 200 000 korun měsíčně. Tento plat/mzdu lékař bere za základní odpracované hodiny, bez přesčasů a služeb v sobotu, neděli a o svátcích.
Primář před důchodem, opět bez přesčasů a služeb o víkendech a svátcích, má základní plat ve výši cca 11 000 euro. Ve srovnání s ním primář v české nemocnici má základní plat/mzdu 67 000 Kč. Navíc celkový příjem českého lékaře je ovlivněn obrovskými objemy přesčasové práce, kdy mnoho lékařů měsíčně odpracuje i dvojnásobek pracovní doby oproti běžnému zaměstnanci.
Pokud jde o zdravotní sestry, v Německu mají základní plat či mzdu ve výši 2500 až 3000 euro, zatímco v české nemocnici dostane sestra specialistka po 20 odpracovaných letech na základním platu 37 000 Kč měsíčně.
Miroslav SVOBODA
Evropsky prvotřídní péče i za malé peníze
Jak hodnotí odbornost českých zdravotníků emeritní předseda České neurologické společnosti a viceprezident Evropské federace neurologických společností profesor Pavel KALVACH? Jak výkonné je české zdravotnictví z hlediska zajištění léčebné péče pacientům?
Zde je jeho odpověď:
České zdravotnictví vyšlo z tradic zdravotnictví československého, které mělo dlouhodobě vynikající mravní přístup k nemocnému člověku. Tento princip se ctí nadále, a to i přesto, že s nástupem kapitalismu přišly podněty hledat ve zdravotnické práci pomocí chytračení zdroje zvýšeného zisku. Celkově jsou naši zdravotníci k tomuto trendu obdivuhodně rezistentní. Projevuje se to v tom, že jednoznačně převažuje snaha pomoci nemocnému za každou cenu, i v podmínkách nedostatečného finančního zajištění provozu. Tyto naše blahodárné zvyklosti poskytují evropsky prvotřídní péči i za malé peníze. Kvalitní je tato péče jak po stránce odborné, tak po stránce obětavosti. Vzhledem k tomu, že se pracuje na doraz, není žádná rezerva pro doby zvýšené zátěže, jak ukázala perioda covidová. Ani kolektivní nátlak devíti institucí (nemocniční péče, ambulantní, domácí péče, odbory atd.) nepořídil jednáním s ministrem Vojtěchem ničeho; teprve premiér Babiš uznal okolnosti a zajistil zvýšení plateb za státního pojištěnce. Rozhodnutím pětikoalice byla však tato podpora opět anulována.
Nervozita každodenních nedorozumění v nemocnicích, kde není kam přijmout akutního pacienta, doprošování se jeho přijetí na jiné oddělení, mnohahodinové čekání na ambulancích akutního příjmu jsou stálé a vyčerpávající okolnosti rutinní práce v nemocnicích. Přesto vyčerpaní zdravotníci, v počtu nedostatečném, poskytují lidem péči lepší než v mnoha západoevropských státech. Mohou být příkladem pro nesrovnatelně horší zdravotnictví Velké Británie, která však slouží zase jako zářný příklad zdravotnictví americkému. USA vydává na zdravotnictví téměř dvojnásobné procento národního důchodu než 10 nejvyspělejších států světa, ale v parametrech zdravotního výsledku se umisťuje na 28. místě na světě. Dokonce se v posledních letech zkracuje i celkové life expectancy (délka dožití). Je to dáno nepoměrem mezi hrabivostí jejich lékařů a vlastním produktem pro lidi. Jejich semináře a poučování se hemží pojmy jako business opportunities (obchodní příležitosti), nebo studiemi Our greedy health care (Naše nenasytné zdravotnictví). K těmto nepravostem bychom se neměli nikdy nechat strhnout. Važme si morálky našich zdravotníků, kteří vzdor všem provozním nesnázím udržují stále ještě kratší čekací doby na vyšetření a pečlivější ošetření. Podaří-li se nám přimět k poctivému a rozumnému jednání i naše politiky, můžeme mít zdravotnictví příkladné. (mh)
