Načasovaně na osmý březnový den se konala na pražské Náplavce, tedy na břehu vltavském poblíž Tančícího domu, vernisáž venkovní výstavy o odkazu české buditelky Elišky Krásnohorské Ženy mohou – Vzděláním k nezávislosti – Začalo to Eliškou Krásnohorskou. Tato známá vlastenka a literátka měla totiž zásluhy o vytvoření základů vzdělanosti českých žen, byla průkopnicí ženské emancipace.
Eliška Krásnohorská nebyla jen básnířkou, spisovatelkou a libretistkou Smetanovy opery Hubička, její dějinný zásah spočívá v tom, že se podílela na založení prvního dívčího českého gymnázia ve střední Evropě – Minervy. Absolventky Minervy mohly poté studovat na univerzitách, přičemž ty první zpočátku výhradně v zahraničí, protože studium na pražské univerzitě bylo ženám dlouho zapovězeno. »Díky Krásnohorské můžeme studovat na univerzitách, máme vědecké tituly,« uvedla výstavu její spoluautorka Marie Koval.
Výstava je to nevelká, vše podstatné se nachází na devíti bílých panelech spojených po třech. Je cenná jednoduchostí a přehledností, shrnujícími informacemi, dokonce v časových osách, které souvisejí s emancipací českých žen a pokrokem na tomto poli. Čtenáři a čtenářky se tak seznámí v kostce s těmito letopočty: 1905 – 1. nositelka Nobelovy ceny za mír Bertha von Suttnerová, 1912 – 1. žena zvolená do českého zemského sněmu Božena Viková Kunětická, 1920 – dosažení volebního práva pro ženy v ČSR, 1923 – založena Ženská národní rada, 1925 – 1. žena zvolená senátorkou Františka Plamínková, 1946 – 1. žena místopředsedkyně Národního shromáždění Anežka Hodinová Spurná, 1947 – 1. čs. ministryně Ludmila Jankovcová, 1950 – nový zákon o rodině, 1957 – povolení umělého přerušení těhotenství v Československu, 1965 – hormonální antikoncepce dostupná v Československu, 1986 – liberální úprava potratů (zrušení potratových komisí)…
Iniciátorem výstavy je Gender Studies, o. p. s., a Knihovna Jiřiny Šiklové, obě instituce sídlí nedaleko od Náplavky na Masarykově nábřeží 8. V tomto období je v knihovně minivýstavka archivu Elišky Krásnohorské, jenž je součástí knihovny. Návštěvníci mohou nahlédnout například do deníku Krásnohorské.
Nebála se prolomit dobové konvence
Eliška Krásnohorská (1847-1926), ačkoli nebyla vdaná, se dokázala osamostatnit od rodiny a živit se svou prací. Bylo to skromné živobytí, ale rozhodovala o svém osudu sama. Krásnohorská byla inspirována přednáškami Vojtěcha Náprstka, navštěvovala vzdělávací aktivity Amerického klubu dam. Spolu s Karolínou Světlou založila Ženský výrobní spolek, do jehož čela se postavila. Iniciovala a úspěšně dovedla ke vzniku první dívčí gymnázium ve střední Evropě. Na závěr svého života, již v Československé republice, byla prezidentem T. G. Masarykem prohlášena řádnou členkou Československé akademie věd a umění.
»Na této vernisáži by nemohly být ty ženy, které mají kalhoty. Nebyly by tady vysokoškolačky. Nemohly by sem přijít ženy samy – zásadně jen v doprovodu svých partnerů, otců či bratrů. Ženy by si zde nemohly nabídnout alkohol,«, shrnula názorně ředitelka Gender Studies Johana Jonáková, jaký pokrok dosáhla ženská emancipace od dob Krásnohorské.
Autorkami výstavy jsou historičky Marie Koval a Milada Sekyrková, ilustrace provedla Barbora Müllerová. Panely by měly být na Náplavce do konce dubna. Ovšem výstava má také online podobu, více na www.zenymohou.cz.
Na vernisáži zazpívala zpěvačka, herečka a moderátorka Anna Bangoura.
Na začátku byla Božena
Poznámka na závěr: Je zřejmé, že ženy typu Krásnohorské mohly dále rozvíjet emancipační hnutí žen jen díky tomu, že »seděly« na ramenou svých předchůdkyň. Mezi nimi zářila jako hvězda nejjasnější Božena Němcová, vlastenka v době, kdy šlo o život, první česká spisovatelka zajímající se o sociální postavení lidu včetně žen, vzdorující všem dobovým konvencím, svobodomyslná v postavení manželky a matky. Škoda, že o ní nepadlo ani slovo…
(mh)
FOTO – Monika HOŘENÍ
