Dosavadní znění česko-polské dohody o hnědouhelném dole Turów je v rozporu s českými i unijními zákony. Tvrdí to platforma Společně pro vodu, která sdružuje zástupce ekologických organizací, právní experty či sousedské spolky. Podle místopředsedkyně ÚV KSČM Marie Pěnčíkové je však podobné upozornění už jenom »třešnička na dortu«.
Platforma v tiskové zprávě uvedla, že chystaná podzemní stěna úbytku podzemní vody z českého území nezabrání. »Uzavření dohody v tomto znění by tak bylo v rozporu s českými i evropskými zákony, které neumožňují vyslovit souhlas se škodami na životním prostředí na vlastním území,« uvedla iniciativa, jejímiž členy je například Hnutí Duha, Sousedský spolek Uhelná či expertní organizace Frank Bold.
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) má podle platformy také povinnost zahájit řízení o škodách na životním prostředí u Evropské komise, což dosud neučinilo. Ve středu ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (KDU-ČSL) seznámí s upraveným návrhem dohody vládu.
Pěnčíková, která je odbornou mluvčí KSČM pro resort životního prostředí a v minulém volebním období byla místopředsedkyní sněmovního výboru pro životní prostředí, zdůraznila, že KSČM už od začátku vyjednávání opakuje, že zdroje vody, ať již jsou kdekoli, by měly být prioritním zájmem. »V momentě, kdy na jednání výboru pro životní prostředí Poslanecké sněmovny v minulém volebním období byla otázka Turówu projednávána a mimo jiné byl přizván i hejtman Libereckého kraje Martin Půta, bylo nám jasné, že už nejde o vodu a ochranu životního prostředí jako takovou, ale o peníze, které z toho může naše strana s prominutím vytřískat. Už tenkrát jsme opakovali, že jsou věci, které se prostě penězi úplně vykoupit nedají,« řekla Pěnčíková našemu listu. Zdůraznila, že komunisté opakovaně upozorňovali zástupce vládních stran včetně ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO), že minimálně zdroj vody je tak zásadní otázka, ve které nemůžou polské straně ustoupit. »Chápeme samozřejmě důležitost dolu Turów pro polskou stranu, ale kdyby se Polsko od začátku nechovalo vůči České republice arogantně a bylo ochotno o problému diskutovat, mohla ta diskuse dnes být někde úplně jinde. To, že bylo upozorněno i na to, že dohoda by nebyla v souladu s unijním ani naším právem, už je jenom třešnička na dortu. Ať se současní vládní představitelé podívají na přístup a výroky jejich tehdejších kolegů a zametou si před vlastním prahem,« dodala Pěnčíková.
Ministerstvo oficiálně o škodách neinformovalo
Ekologové a právní experti ze společnosti Frank Bold odkazují na data České geologické služby, podle nichž jsou hladiny podzemních vod v příhraničí kvůli dlouhodobému vlivu dolu na historickém minimu. Uvedli, že plánovaná podzemní bariéra se nachází přes tři kilometry od místa, kde by byla potřeba, a navíc v jiné podzemní vrstvě.
Právnička Frank Bold Laura Otýpková uvedla, že by se ČR uzavřením dohody v nynější podobě zbavila možnosti bránit se proti polskému nelegálnímu postupu u evropských institucí. Zákon o ekologické újmě ukládá MŽP, aby oznámilo vznik škody na svém životním prostředí, v případě škod přesahujících hranici, Evropské komisi i úřadům dotčených států. Podle směrnice o ekologické újmě pak musí znečišťovatelé nahradit způsobené škody a předejít hrozícím škodám, včetně uhrazení souvisejících nákladů.
Ministerstvo životního prostředí pod vedením Richarda Brabce podle platformy Evropskou komisi ani Polsko oficiálně neinformovalo, že na českém území škody vznikly. Řízení podle směrnice o odpovědnosti za životní prostředí tak nebylo dosud zahájeno. »Také z toho důvodu pak ČR neuplatnila porušení povinností Polskem v souvislosti se vznikem škod na českém životním prostředí ani v žalobě podané k Soudnímu dvoru EU,« uvedla iniciativa.
Důl Turów zásobuje uhlím elektrárnu, která je v jeho blízkosti a která je na polském trhu důležitým producentem elektrické energie. Obce v českém příhraničí ale už několik let bojují proti jeho rozšíření, obyvatelé se obávají ztráty zdrojů pitné vody, zvýšeného hluku i prašnosti.
Praha vede kvůli tomu s Varšavou spor, rozšíření těžby předloni Polsko povolilo bez ohledu na námitky české strany. ČR se kvůli tomu obrátila na Soudní dvůr Evropské unie, který loni v květnu nařídil Polsku předběžným opatřením zastavit práce. To však Poláci odmítají a zpochybňují i dopady na české území.
ČR podle návrhu smlouvy pro polskou stranu sporu trvá na náhradě 50 milionů eur za škody způsobené těžbou, Polsko nabídlo 40 milionů eur. Spor trvá také v požadavku na desetiletou délku soudního dohledu. Varšava by souhlasila jen s dvouletým dohledem Soudního dvora EU.
(jad)
