Ve dnech 20. až 23. dubna jsem se zúčastnil zasedání International Sachsenhausen Komitee (ISK). Setkal jsem se tam s panem Emilem Farkašem z Izraele – je mu 94 let – jedním ze tří současně ještě žijících někdejších vězňů KT Sachsenhausen.
Emil Farkaš emigroval do Izraele hned po druhé světové válce. Hovoří perfektně česky, vzpomíná na svou vlast v dobrém, a zejména na důstojníky bývalé Svobodovy armády (zejm. majora Sochora) i československé brigády z Anglie, kteří pomohli Izraelcům po válce vybudovat vlastní stát, zejména vojenským výcvikem a dodávkami zbraní a střeliva. Říkal, že jeho vlast jako jediná na světě jim na přelomu čtyřicátých a padesátých let pomohla se ubránit sousedním arabským zemím a vybudovat Izrael. Níže v příloze přikládám fotografii s Panem Farkašem.
V přestávce zasedání jsem si byl prohlédnout knihkupectví Památníku Sachsenhausen a tam jsem objevil české vydání knihy Zapomenuté vyhlazování?, které jsem si zakoupil. Autory jsou němečtí historikové a kniha pojednává o příslušnících polské a české inteligence v KT Sachsenhausen na počátku druhé světové války. U nás doma jsem podobnou knihu na trhu nenašel.
Zástupci pracují srdcem
Členové ISK z jednotlivých spolkových zemí jsou německými občany, jejich příbuzní nebo předkové byli v období nacionálního socialismu vězněni, mučeni a vražděni zejména v období 1936-39 jako jediná národnost. Od listopadu 1939 tam byli odváženi jako první cizinci Čechoslováci, Poláci a po přepadení SSSR většinu vězňů tvořili zajatci z Rudé armády.
Postupně v tomto KT byli vězněni a vražděni občané dalších zemí – Itálie, Španělska, Francie, Holandska, Belgie, Dánska, Lucemburska, Norska, Československa (i židé z Tisova Slovenského štátu), z Maďarska, Rakouska, Běloruska, Ukrajiny, Ruska. Také tam byli vězněni někteří letci z Anglie, USA a Kanady.
Musím konstatovat, že členové ISK jsou lidé, kteří tuto činnost vykonávají srdcem, jde zatím stále výhradně o pozůstalé, kromě zástupce Holandska. Díky činnosti dřívějších československých zástupců v tomto mezinárodním výboru Adolfu Burgerovi a Vojmírovi Srdečnému tam má Česká republika dobré jméno. Již v minulém roce se mi podařilo navázat spolupráci s českým velvyslancem v Berlíně panem Kafkou a tak už druhým rokem jsem nemusel z Valašského Meziříčí vozit dva věnce či květiny s trikolórami, které jsem pokládal k památníku československých studentů a památníku ve »Stanici Z«.
U vstupu do Památníku Sachsenhausen, který vede historik Alex Drecoll, je expozice věnovaná Československu, protože Čechoslováci byli prvními cizinci, kteří byli uvězněni v Sachsenhausenu. Do té doby tam byli výhradně němečtí občané, odpůrci nacionálního socialismu – sociální demokraté, komunisté, pastoři protestantské církve, němečtí židé, rukojmí různých rodin a dále homosexuálové, lidé duševně postižení. Tento tábor se jako jediný vyznačoval tím, že tam byla po celou dobu války velká soudržnost vězňů a vzájemná spolupráce.
Alois MARTÍNEK
FOTO – autor a jeho archiv
