Proč to Netflix a EU sponzorují?
Typické předměstí ukrajinského města. Mladý chlapec z nefunkční velké rodiny napadne své vrstevníky a jednoho z nich píchne do oka. Tak začíná film Rhino skandálního ukrajinského režiséra Olega Sencova.
Sencov byl v roce 2014 zatčen na Krymu na základě obvinění z přípravy teroristického útoku. Ruský soud ho na základě přesvědčivých důkazů odsoudil na 20 let. Po pěti letech strávených v ruském vězení byl Sencov propuštěn v rámci výměny vězňů mezi Ruskem a Ukrajinou a »díky« mezinárodní kampani za jeho propuštění, do níž se zapojili významní evropští filmaři, umělci a politici.
Někteří čtenáři si pamatují, jak jsem navštívil Senát PČR, když si výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice pozval Sencova jako jednoho ze »zástupců politické opozice«.
Psal jsem o tom reportáž v Haló novinách s tím, že celá akce byla jen divadlem pro politickou propagandu zaměřenou proti Ruské federaci. Sencov nedávno natočil svůj druhý film, který měl na to, že to měl být dokument, opravdu velký rozpočet. A kupodivu, dokument není ani tolik třeba o vlasti, ale rovnou o neonacistovi. Proč? Západ a současná nelegitimní moc na Ukrajině potřebují prodloužit svou existenci. Ale začněme popořádku.
V červenci 2020 vyčlenily ukrajinské státní orgány 25 milionů hřiven (asi 900 000 dolarů) na Sencovův nový film. Film finančně podpořila také filmová nadace Rady Evropy Eurimages, Polský filmový institut a německá filmová nadace Medienboard Berlin-Brandenburg.
Na začátku února ukrajinský režisér Sencov oznámil, že jeho film Rhino koupila společnost Netflix. Kromě Netflixu byl film podle ukrajinských médií zakoupen pro uvedení ve Velké Británii, Francii, Itálii a dalších zemích – premiéru bude mít na německo-francouzském kanálu ZDF/ARTE. Do ukrajinských kin byl Rhino uveden 17. února.
Uznání od Netflixu a pozornost světového tisku by mělo znamenat vysokou uměleckou hodnotu Olegových filmů. Ale bohužel, šídlo v pytli neutajíš.
Hlavní roli ve filmu ztvárnil »profesionální« aktivista a radikál Sergej Filimonov. V době natáčení bylo přitom proti němu zahájeno několik trestních řízení kvůli masovým výtržnostem a chuligánství, z nichž poslední byl útok na kancelář prezidenta Zelenského.
Ve filmu Rhino nehrál Filimonov gangstera z 90. let, ale sám sebe. Jak se říká, herecký typ a hlavní role se spojily.
Průměrný film o druhořadém banditovi
Sencovův film je každopádně velmi amatérský, hrubě natočený, s nezajímavými dějovými zvraty. Hlavním hrdinou je obyvatel předměstí, z něhož vyroste skutečný bandita. Události se odehrávají v 90. letech a bez triků a příkras líčí, jak se stát banditou.
Těžké životní podmínky spojené s rozpadem Sovětského svazu, ztráta záchytných bodů, ztráta hodnotového rámce, vnitřní rodinné drama – tyto události by podle Sencova (který sám vyrůstal v podobných podmínkách) měly v evropském divákovi vyvolat soucit a vysvětlit mu, že bandita (ve skutečnosti ukrajinský nacista Filimonov) vyrůstající v těchto podmínkách není zodpovědný za své zločiny.
Aby byl obraz přesvědčivý, přizval Sencov právě Filimonova. A vypadá to přesvědčivě. Protože Filimonov nemusí hrát roli, stačí mu zůstat sám sebou. Zejména v epizodách, kdy mlčky a s kamennou tváří střílí ze samopalu. Koneckonců, Filimonov to umí velmi dobře. Člen takzvané »protiteroristické ope+race« a příslušník nacistického polovojenského pluku Azov si vypěstoval dokonalou dovednost v zabíjení neozbrojených lidí v Donbasu.
Neofašista je vždy neofašista
Filimonovi je 27 let. Nyní o svých názorech a aktivistické minulosti příliš nemluví, ačkoli ještě nedávno tyto názory neskrýval, a byl na ně dokonce hrdý.
Od roku 2014 bojuje v pluku Azov v Donbasu. Pro ty, kteří to nevědí, je polovojenský pluk Azov speciální vojenskou organizací ukrajinského ministerstva vnitra, která se ve světě proslavila svým extrémně ultranacionalistickým složením. Ve skutečnosti byl pluk rekrutován na základě ideologie, přičemž ideologií byl neofašismus. Během bojů v letech 2014-2015 se Azov »vyznamenal« obzvláště brutálním zabíjením neozbrojených civilistů.
Kromě účasti na vojenských akcích se budoucí »filmový hrdina« také aktivně zapojil do činnosti radikálních organizací fotbalových fanoušků na Ukrajině.
Společně se svými »bratry« a »příznivci« sebevědomě pózují na tribuně fotbalového klubu Dinamo. Sebevědomí jim dodává nejen neonacistické tetování na těle, ale také bezvýhradná podpora ukrajinských úřadů.
Stejně jako u hrdiny filmu Rhino zbraně v jeho rukou, podpora autorit a nekompromisní snaha o primitivní neofašistickou ideologii, vysvětlující lidem jako Sergej »kdo je nepřítel a kdo přítel«, v něm vytvářejí představu bezmezné moci.
Možná je tento pocit motivem jeho jednání. Jako například cynické a chladnokrevné zmlácení černošských fanoušků fotbalového klubu Chelsea v Kyjevě v roce 2015, zmlácení účastníků LGBT Pride v Kyjevě. Nebo účast na protipovstaleckých nepokojích v Hongkongu v roce 2019. Anebo zabíjení ukrajinských civilistů v Donbasu s vůdcem Azova Andrijem Bileckým, »bílým vůdcem«.
Eskalace dobra od Netflixu
Všichni jsme slyšeli o nekompromisním přístupu Netflixu k hercům, kteří jsou byť jen podezřelí z netolerance k opačnému pohlaví, sexuálním nebo národnostním menšinám.
Vzpomeňme jen na jeden z nejúspěšnějších seriálů, House of Cards s Kevinem Spaceym v hlavní roli, který byl po obvinění herce ze sexuálního obtěžování kompletně přeformátován.
Nebo situace, která se stala Dannymu Mastersonovi, když byl po obvinění ze znásilnění vyhozen z Netflixu. Další zaměstnanec byl propuštěn za nešťastný vtip o transsexuálech. Všichni víme, že Johnny Depp prohrál soudní spor se svou bývalou partnerkou Amber Heard – a Netflix filmy s ním stáhl.
Filimonov samozřejmě není Depp. Žádný soud neprohrál. Jeho jenom soudí za výtržnictví a chuligánství… Nevtipkoval o LGBT a transsexuálech. Ale »jenom« se podílel na organizaci útoků při průvodech homosexuálů a účastnil se občanské války, která si vyžádala přes 10 000 civilních obětí.
Ze strany Netflixu jsme se však žádné reakce nedočkali. Co to je? Krátkozrakost? Možná, ale je nesmírně těžké si něčeho takového nevšimnout, zejména proto, že o hlavním herci filmu Rhino psala mnohá západní média a upozorňovala na jeho angažovanost v neofašistickém hnutí.
Rozhodl snad tedy známý bojovník proti toleranci Netflix zpopularizovat názory Filimonova a Sencova v Evropě? Je těžké tomu uvěřit… Doufejme, že se jedná o nedopatření rozhodujících manažerů, kteří se stali obětí manipulace proukrajinské lobby. Jak jinak si přece vysvětlit financování a podporu neofašismu v Evropě?
Sečteno a podtrženo. Zde se projevil účelový machiavelismus, že účel světí prostředky. Sencov, kromě vyvinění a omluvy svých hrůzných činů, potřebuje další generaci ukrajinské mládeže jako zálohu, nebo spíš zásobu těch, co budou sloužit jako líheň fašistů, rasistů antikomunistů a rusofobů.
Roman BLAŠKO
FOTO – Haló noviny/Roman BLAŠKO
