Rozhovor s galeristou PaedDr. Jiřím Jaskmanickým, organizátorem pietního aktu na Albertově 17. listopadu 1989.
»Kladu si neustále mnoho otázek, na které nemám odpovědi. Proto bych se jednou rád dověděl, jak to ve skutečnosti opravdu bylo. My jsme akci připravili jako oficiální a byla povolena. Ono to vlastně ani nebylo povolení, ona už tenkrát byla oznamovací povinnost. Samozřejmě víme, že když se něco takového chystalo, tak vždy se k tomu vyjádřily nějaké orgány, stranické a bezpečnostní, které potvrzovaly, jestli se to může povolit, či ne. A tohle byla vlastně již druhá povolená manifestace a čistě studentská. Říkám si, proč nám tenkrát někdo neřekl, že to nejde, či že je to problematické nebo nebezpečné. A proč tam byla tak obrovská podpora všech zúčastněných institucí. Vezměte si jenom ten moment, kdy jsme měli ozvučený celý Albertov, což bychom sami svými prostředky nedokázali. Tehdy to ozvučoval městský výbor KSČ. A to nebyla jediná veliká podpora. Když jsem přišel za Mirkem Koreckým na Obvodní národní výbor na Praze 2, tak mě bez mrknutí oka bouchnul razítko na žádost o povolení pietního aktu a vše mohlo proběhnout.«
Říká mimo jiné v rozhovoru Jiří Jaskmanický. Ten si celý můžete přečíst v aktuálním vydání Naší pravdy, kterou si můžete koupit v trafikách nebo supermarketech. Anebo předplatit ZDE a Naší pravdu najdete každý čtvrtek ve vaší schránce.
