Připomínku čs. vojáků, kteří splnili bojový úkol a před 80 lety úspěšně zaútočili na zastupujícího říšského protektoru Reinharda Heydricha, a jejich pomocníků z řad českých vlastenců připravil Český svaz bojovníků za svobodu a Vojenské sdružení rehabilitovaných AČR, z. s., v Technické ulici v Praze 6 u tamního pomníku. Akce se konala 18. června v den 80. výročí hrdinského boje sedmi statečných čs. vojáků v chrámu sv. Cyrila a Metoděje s mnohonásobnou německou přesilou.
Na památníku, který byl odhalen v roce 1995 v ulici, jež prochází areálem ČVUT, se skví nápis »Parašutistům čs. zahraniční armády a jejich spolupracovníkům z domácího odboje padlým v letech druhé světové války 1941-1945«.
Setkání v pravé poledne zahájil místopředseda ÚV ČSBS Emil Kulfánek citací slov »strom svobody bývá občas zaléván krví katanů i vlastenců«, které jsou umístěny na památníku.
Prvním řečníkem byl Michal Klusáček, předseda České strany národně sociální, jenž zdůraznil, že nesmíme zapomínat na ty, kteří vybojovali naši svobodu svou krví.
Dále slovo dostal místopředseda ÚV KSČM Milan Krajča, který poděkovalorganizátorům za tuto akci, neboť je nutné připomínat události, jež se staly před osmi desítkami let. »Události kolem operace Anthropoid a atentátu na Heydricha budou věčně diskutovaným tématem, ale nikdo nemůže zpochybnit hrdinství těch, co atentát provedli, a tisíců lidí, kteří se podíleli na pomoci našim vojákům,« řekl Krajča. Také nelze zapomenout na oběti, jež následovaly, a na memento, které dodnes symbolizují Lidice a Ležáky.
Dnešní doba bohužel přeje přepisování dějin, pokračoval místopředseda ÚV KSČM. »Dočkali jsme se toho, že je odebíráno čestné občanství Prahy osvoboditelům« – čímž mínil velitele 1. ukrajinského frontu Rudé armády maršála Koněva, osvoboditele Prahy a mnoha částí Československa. Podle Krajči antifašistický odboj a hrdinové odporu proti hitlerovcům někdy, »i za pomoci našich mocných«, upadají do zapomnění.
Podplukovník v. v. Petr Mrázek z Vojenského sdružení rehabilitovaných AČR se zamyslel nad pojmem »společenská smlouva«, což je podle něho také vztah žijících s těmi, kteří bojovali v boji s nacisty a fašisty za naši svobodu.
Na závěr předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička otevřeně uvedl, žeministryně obrany Jana Černochová (ODS) zakázala Armádě ČR spolupráci s tímto svazem sdružujícím ještě mnoho žijících válečných veteránů a bojovníků proti fašismu, jejich potomky a přátele, a zároveň armáda nezve na své akce představitele svazu. »Čeho se bojí?« položil řečnickou otázku. Právě ČSBS vystupuje proti přepisování historie. Podle Vodičky musí svaz »ustát« situaci, kdy pravicová Sněmovna odmítla poskytnout této organizaci na tento rok státní dotaci. Svaz přesto, přes všechny bariéry bude pokračovat ve své práci. »Nebudeme ustupovat před barbary, kteří nám znemožňují naši činnost,« zdůraznil předseda ČSBS.
Akce se zúčastnili také členové Klubu vojenských výsadkářů Slovenské republiky, zástupkyně SPD Monika Pilloni a jako vzácný host lidické dítě Jiří Pitín, člen ČSBS.
Úctu pak všichni zúčastnění, mezi nimiž byly i děti, vyjádřili minutou ticha za tónů vojenské Večerky a slovenská a česká hymna.
(mh)
8 komentáře
CIZINCI ZAVIDI RUSUM
Vkusno i Tochka. Jídelní lístek bude obsahovat méně škodlivé a vysoce kalorické potraviny.
“Vyzkouším to, až pojedu letos v létě do Petrohradu,” napsal cizinec.
“Úžasný. Doufám, že je jednoho dne otevřou mimo Rusko,“ dodal druhý.
„Rusové jsou vytrvalí lidé. Nedivil bych se, kdyby tyto sankce proměnily Ruskou federaci v ještě silnější zemi, která nezávisí na světě, “
Co bývalo do té doby běžné se už potom díky modernizační politice komunistů už nikdy neopakovalo.
Ale no, tahle nam sem nedavejte!
To vubec neni pravda a ani ta cisla nesouhlasi.
Pravdu ma fronda, uprostred obkliceni imperialistu.
Jako ted Putin, take ma pravo.
Dobre ty!
Na zapade stacili socani a kde je?
Na vychode komousi max do roku 1970.
Se zavrenim oci nad pachanim dobra.
UKR 3
Třetí mini-příběh:
Venkovanka cestovala do Charkiva i se svou malou dcerou. Dny žebrala na trhu o kůru chleba.
Jednoho rána ji lidé viděli, jak zemřela při kojení své dcery.
Dítě zemřelo o pár dní později.
UKR 4
Čtvrtý mini-příběh:
Doktoři a sestry v nemocnicích měli zakázáno ošetřovat a krmit ty, kteří se dokázali doplazit do nemocnice. Pod trestem smrti.
U nemocnic stáli strážníci a všechny takové okamžitě zatýkali.
Odváželi je do domů mimo město, kde je nechali vyhladovět.
UKR 5
Pátý mini-příběh:
Ve velkých ukrajinských městech to probíhalo tak, že u obchodů, které otvíraly v sedm ráno, stála od půlnoci fronta lidí. Po městech čekaly na kousek chleba desítky tisíc lidí.
V zoufalství, jeden, těsně na druhém.
A ve frontách umírali lidé hladem.
Obskurní (bezvýznamný, zapadlý, pokoutní; nekalý, temný, podezřelý; mravně závadný obskurnost – bezvýznamnost; nekalost; mravní závadnost)
účastníci, což?
Komentáře jsou uzavřeny.