Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA se středoškolským učitelem Jaroslavem Zatočilem
*Prázdniny, které si užívají žáci, studenti i pedagogové, se nachýlily ke svému konci. Musel jste si po minulém školním roce hodně odpočinout?
Prázdniny jsou pro mne příležitostí rozmyslet a připravit si věci pro výuku na další rok v relativním klidu. Školní rok je v tomto ohledu rozjetý vlak a na něco je po jeho rozjetí pozdě. Samozřejmě, že to doplňuji výlety a pobytem v přírodě. Toto schéma se však příliš neodlišuje od let, kdy jsem pracoval jako živnostník v oboru elektroniky. Dovolená typu přišpendlení se na pláž mi odpočinku ani klidu nepřinese.
*Vaší specializací jsou technické předměty. V 90. letech došlo k trestuhodnému ponížení technických oborů a zvláště učňovských. Myslíte, že tohle už jsme jako stát překonali? Že zkrátka potřeba technicky vzdělaných absolventů a manuálně zručných řemeslníků donutila politiky ke změně oborů, struktury škol a školských plánů?
K této otázce nejprve trochu komparativní historie. Ekonomové posuzují země dle toho, jaké výrobky dokážou vyvážet. Základem prosperity průmyslu jsou vzdělaní odborníci na všech úrovních. Dříve jsme byli vývozci jaderných reaktorů, proudových letadel, unikátní radarové techniky, kolejových vozidel, technologických celků jako jsou např. rafinérie, cukrovary, pivovary, elektrárny aj. Při velikosti naší země a s přihlédnutím k tehdejšímu počtu obyvatel byla naše země mezi několika málo na světě, které takové hi-tech dokázaly produkovat. Například obor pasivní radiolokace – známé pátrače Tamara a Věra – v ČSSR dokonce vznikl a neměl ve světě konkurenci. Aby takový průmysl mohl fungovat, musí tomu odpovídat technické školství svou kvalitou i kvantitou. Například jen Škoda Plzeň měla prý až 75 000 zaměstnanců a dokázala mj. na klíč dodávat jaderné bloky jako jedna z cca šesti firem na světě. Průmysl, který se nyní nachází na našem území, produkuje hlavně dílčí komponenty, které se finalizují a zhodnocují v jiných zemích, nebo jsou to tzv. montovny, které příliš mnoho kvalifikovaných lidí nepotřebují. Vlastníci dnešních firem jsou z jiných zemí a vývoj, technický rozvoj probíhá u nich doma. Čest výjimkám!
Myslím, že tomuto trendu se celý systém vzdělávání přizpůsobil a dále přizpůsobuje. Výsledkem je zoufalý nedostatek techniků i řemeslníků, ale i lékařů, sester… Nepřipadá mi, že by následné zásahy do školství měly opravné a zlepšující účinky, jako je tomu například v technice při použití zpětné vazby. Spíše je nastaven nějaký trend ve jménu jakési ideologie a ten se prosazuje s větší či menší horlivostí mocných, bez ohledu na výsledky či následky. Podobně realizovaný »obvod« v elektronice se rozkmitá a neplní požadovanou funkci.
*Jaká je podle vaší zkušenosti současná středoškolská mládež?
Současná středoškolská mládež není o nic horší ani lepší, než jsme byli my či naši předci. Jen na ni působí jiné vlivy okolí a v jiné míře. Rozložení schopností mezi lidmi je dosti přesně demonstrováno známou Gaussovou křivkou a je to přibližně konstanta. Na tom nic nezmění žádný režim ani politik. Mládež má stejně jako my potřebu zábavy a volnosti. To jde bohužel někdy až do krajnosti a snaží se využít každou minutu k soužití s barevnými výjevy na svých komunikačních zařízeních. Mnohdy vzniká až nezdravý vztah a závislost, odpoutávání se od podstatného. Mladý človíček tak velmi usilovně pracuje nevědomky na ztrátě své svobody a ničení vlastních kognitivních funkcí. (Kognitivní = poznávací; prostřednictvím kognitivních funkcí člověk vnímá svět kolem sebe – pozn. aut.)
*Zajímá se mládež také o veřejné dění? Nebo to je ve škole upozaděno a ponecháno v »péči« některých politických neziskovek, které vstupují do škol?
Některé tzv. neziskovky mají, myslím, ve valné většině škol dveře otevřené. Ve skutečnosti jsou to dobře placené politické vlivové organizace. Stačí se podívat na jejich sponzory a podporovatele. Zde bych přivítal, aby zákonodárci opsali od USA tzv. zákon FARA. Spousta neziskovek by v USA spadla do kategorie placený zahraniční agent. Dělají to dobře, nenechají si ze zahraničí ovlivňovat mládež.
Myslím, že zásluhou některých neziskovek je například fakt, že málokterý žák dnes ví, že 17. listopad je i Mezinárodní den studentstva a jaká a koho zvěrstva k jeho vyhlášení civilizovaný svět vedla.
*Školní docházka je stále dražší, a to mám na mysli nákup školních pomůcek rodiči. Je to tak i u středoškoláků? Jak zatěžuje vaše žáky pořizování učebnic a dalších nezbytných pomůcek?
Konkrétní mohu být jen ve věci nákladů za svůj předmět zvaný praxe a konstrukční cvičení. O ostatních přehled nemám, ale samozřejmě by se to dalo zjistit. V našich praktických předmětech si žáci platí elektronické součástky a další materiál na vlastnoručně vyráběný přístroj. Ten si odnesou i s nabytými zkušenostmi domů. Je to na dva ročníky 50 Kč na každý měsíc školního roku. Kolik stojí psací potřeby a další školní pomůcky, si každý může lehce zjistit. Náklady na studia se některým zvyšují o ceny různých nápojů, které »dávají křídla« apod. Prázdných obalů se po škole najde poměrně dost.
Myslím, že naše škola je, co se týče nutných nákladů, průměrná, nebo spíše levnější.
*Také jsou často »na tapetě« školní obědy. Myslí se zejména obědy pro děti na ZŠ. Jsou i na vaší střední škole žáci, kteří nechodí na teplé obědy z důvodů, že na to jejich rodiče nemají?
Já o stravování v naší škole vím to, že kuchyň vaří chutně a kvalitně. Rovněž ceny jsou oproti komerčnímu stravování bezkonkurenční. Sám na obědy nechodím. Chválu kolegů a žáků rád zprostředkuji. Já sám nevím o nikom, kdo by si nemohl obědy dovolit.
*Ale platové tabulky provozních zaměstnanců škol a školních jídelen začínají pod úrovní minimální mzdy a i v dalších platových stupních nenabízejí důstojný příjem, uvádějí odboráři. Jak vnímáte tuto disproporci?
Samozřejmě, že i školníci a školní kuchařky musí být za svou práci důstojně oceňováni, jinak nebude nikdo, kdo by chtěl na těchto pozicích pracovat.
*Jedno vědecké pracoviště přišlo se zjištěním, že český vzdělávací systém nutí mladé se brzy specializovat a že po absolvování té či oné střední školy odcházejí mladí do jiných oborů, a to údajně více než polovina středoškoláků. Myslíte, že to tak je?
Neznám práci onoho vědeckého pracoviště. Jen si vzpomínám, že jsem se při studiu na Pedagogické fakultě UK dozvěděl, že první zrušené pracoviště Akademie věd po listopadu 1989 byl Ústav pedagogiky. Přitom se musel vědecky podílet i na úspěšném, ve světě obdivovaném technickém školství, které bylo základnou výše zmiňovaného špičkového průmyslu. Mělo tedy nepopiratelné a měřitelné výsledky.
Trend všeobecného technického vzdělávání bez specializace je prosazován stále více. Dnes se již připravují všeobecné technické obory. Dle mého názoru se tím degradují tradiční, odborně zaměřené školy na druhořadá gymnázia. Specializace v technických oborech je zcela logická a nutná. Je přirozeným důsledkem technického pokroku. Na začátku 20. století obsáhl elektroinženýr veškeré znalosti, které o elektřině lidstvo mělo. Dnes například inženýr slaboproudu stěží vyjmenuje všechny specializované podobory, které do jeho oboru patří.
Představte si, že by podobný trend všeobecnosti začal i ve vzdělávání hudebním. Od dětského věku by se budoucí muzikanti učili jen hudební teorii do cca 20-24 let. Pak by se mohli rozhodnout, na jaký nástroj začnou hrát! Je to groteskní představa. Vychovali bychom kvalifikované obraceče not. Ale komu budou obracet noty?
V technice je to velmi podobné. Technik si musí projít od základů svého oboru, prakticky i teoreticky, aby měl na čem stavět a mohl se stát opravdovým odborníkem. Koordinace mozku a rukou – jemná motorika – se dá efektivně zdokonalovat jen v určitém věku. To je ověřeno mnoha generacemi našich předků.
Naše školství má jednu velmi podstatnou systémovou vadu – je financováno od počtu žáků. To ve svém důsledku nutí politiky i školy k populistickým krokům zalíbit se rodičům, podbízet se žákům. Vytváření technických oborů bez specializace je dle mne jedním z těchto kroků.
*Podle mediální informace z dubna tohoto roku střední odborné školy nedostuduje v průměru každý 10. žák. Pozorujete to ve vaší škole také? A pokud ano, čím to je?
Popravdě příliš statistiku o úspěšnosti nesleduji. Uváděné číslo, průměr, myslím, koresponduje s výsledky v naší škole i jiných středních školách. Je tu opět velký vliv financování škol podle počtu žáků. Když bude škola náročnější a bude »vyhazovat«, klesne počet přihlášených. Pokud nastaví vyšší laťku pro přijetí, rovněž se to v důsledku projeví na počtu přihlášených a jejím financování. Na dříve prestižní obory se kvůli tomuto systému musí přijímat i žáci s výsledky dostatečná v matematice. Tak je systém nastaven. Myslím, že pokud se politikům bude zdát počet neúspěšných maturitních zkoušek neúměrně velký, buď sníží nároky, nebo tyto zkoušky transformují do »bezbolestné« formality. Myslím, že už tu snahy jsou.
*Probíhají změny rámcových vzdělávacích programů (RVP). Dobrým, či nedobrým směrem?
RVP se postupně mění již na základních školách. Ubývá matematiky, fyziky. Tyto pro techniku a další obory stěžejní předměty ustupují informatice. Pamatujeme i nadšené rušení dílen na ZŠ. To vše je pro technické vzdělávání velmi zničující. Matematika a fyzika učí logickému myšlení. Člověk v nich vzdělaný dokáže analyticky a kriticky myslet. Zvládne pak snadno i informační technologie. Informatika má na matematiku a fyziku navazovat, stavět na nich, ne je nahrazovat. Myslím, že IT mají být pomocníkem a jakýmsi nářadím sebevědomého člověka, ne technologií, která jej ovládá.
*Jaký podle vás bude nový školní rok 2024/2025?
Nelze si nevšimnout, že ve světě probíhají velké geopolitické změny. Ovlivní nejen náš průmysl, ale i školství. Doufejme, že nám přinesou pozitiva a umožní řešit některé »zabetonované« problémy. Jestli bude pozitivně ovlivněn již nový školní rok, je však otázkou.
Monika HOŘENÍ
FOTO – archiv J. ZATOČILA
