Rozhovor týdeníku NAŠE PRAVDA s mediálním analytikem Štěpánem Kotrbou
ČT je dlouhodobě kritizována za nevyvážené, zavádějící zpravodajství a neobjektivní přístup k politickým stranám, za to, že její redaktoři neumí ani skrývat sympatie k pravé straně politického spektra. Existuje mechanismus, který by to minimalizoval?
Zákon. Ten ČT jako korporaci, která je nás všech a všichni si ji solidárně platíme, i když na ni nekoukáme, těsně po sametu vítězném přikázal, že bude vysílat tak, aby byli spokojení jak komunisté, tak antikomunisté a aby se přitom nepohádali. Lze to vůbec?
Zákon mluví o »poskytování vyvážené nabídky pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich … přesvědčení … tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických … směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti«. Slova jsou správná. Jen je jedni neumí či nechtějí naplnit obsahem, druzí neumí nebo z politických důvodů nechtějí vymoci zákon a třetím je to jedno, protože čumí na Novu. Trvejme na tom. Stejně jako kurník je třeba hlídat před kunami, ČT je třeba hlídat před těmi, kteří se pokoušejí ukrást si obrazovku jen pro své názory a druhým nedopřát prostor.
Podle kritiků existuje selektivní přístup k výběru informací, kdy se některé úmyslně opomenou, jiné upraví a zdůrazní. Nyní například o Ukrajině a Gaze. Co vy na to?
Selektivní přístup k výběru informací existuje v celé Evropě, nejen v Česku. Netýká se to jen Ukrajiny a Gazy, ale i Sýrie, Iráku, Turecka, Itálie, Francie, Španělska… Jsme součástí EU a ta vede z Bruselu předem prohranou ideovou válku o jednotu myšlení lidí za situace, kdy produkci a distribuci informací nekontroluje a už ji nikdy kontrolovat nebude. Nedozvídáme se o demonstracích v Paříži, Katalánsku, Tel Avivu. Neměli bychom nic vědět o zločinnosti migrantů ve Švédsku, o střelbě do lidí na polských hranicích. Ani o upálených v Oděse a fašistických názorech některých představitelů Ukrajiny.
Nejvíce mi vadí jednostrannost zdrojů z válečných oblastí. Ve válce lžou všichni. Kdo není v generálním štábu, nemá šanci znát pravdu. Informace jsou zbraň. Je ale třeba znát názory obou stran.
Velmi rád bych potkal jediné médium, které »mluví pravdu«, žádné informace neopomíjí, žádné neupravuje a nic nezdůrazňuje. Takové médium neexistuje.
Média veřejné služby mají největší šanci se tomu vysněnému stavu přiblížit. Jsou to totiž jediné mediální firmy, pro které není zisk akcionářů hnacím motorem. Které se nemusí podbízet divákům. Které tu kousavou pravdu mohou říkat, když sami redaktoři najdou odvahu. Naposledy měli čeští redaktoři odvahu v roce 1968. Američtí žurnalisté v době války ve Vietnamu a pak v době Watergate. Pak už ne. Nepočítám-li zveřejněný doutník Moniky Lewinské. Jak dopadl Assange? Deset minut slávy a 12 let samovazby. Které médium se ho zastalo tak, aby to svět slyšel?
Ron Haeberle, který přinesl otřesnou fotoreportáž z masakru My Lai a zveřejnili mu ji až za rok, je mrtev. Harrison E. Salisbury z New York Times je mrtev. Wilfred Burchett, který reportoval z Hirošimy, z Koreje i Vietnamu a psal pro britský komunistický deník The Morning Star, je mrtev. Madeleine Riffaud z L’Humanité je mrtva. S nimi umřela odvážná poctivá žurnalistika. Mnoho Američanů se cítilo zrazeno za to, že vláda zadržovala nebo záměrně manipulovala s informacemi o průběhu války ve Vietnamu, jakmile viděli v televizi a četli v novinách z první ruky méně optimistickou verzi, než jakou vláda vykreslovala.
Nepovažujete za problematické, že by měli koncesionářské poplatky hradit i lidé, kteří ČT nesledují a nechtějí sledovat, a to nejen v TV, ale i prostřednictvím notebooků, mobilů…?
Daně také platí i ti, kteří Fialu a Foltýna fakt nechtějí platit. Přesto je platí a doufají, že příště bude vláda lepší. Dnes už je televizí i váš telefon. Takže je čas na změnu.
Řekněme si na rovinu: fakt i komunisté chtějí úplně všechna média v rukou velkokapitálu? Já hrdě říkám ne. Vlastnit televizi není podnikání pro chudé, jen pro ty nejbohatší. Pokud chci média, neovládaná názory boháčů a ziskem, musím je platit. Solidární platba všemi je levicový princip, stejný jako u zdravotnictví. Nikdy bychom neměli tak dobré veřejné zdravotnictví, kdybychom si ho neplatili solidární platbou.
Druhou možností je daň z obratu či zisku před jeho zašantročením do daňových rájů. Na to bych nespoléhal. Třetí možností je podíl z DPH z každého rohlíku, nebo procento ze státního rozpočtu. Což je totéž, je to podíl z daní. Také placený všemi. Rozdílení rozpočtu ale určuje vláda a každý rok se o něm hlasuje… Fakt chcete, aby Fialova vláda platila novinářům gáži? Aby byli novináři primárně za svou snídani vděční jí? Odpovědnost vůči »koncesionářům« by měla zavazovat. Je, respektive měla by být Společenskou smlouvou.
Obecně by mnozí diváci platili koncesionářské poplatky, kdyby se necítili být uráženi. Například soustavným výsměchem a očerňováním za výstavbu v socialismu, na níž se podíleli. Za nezdary vždy mohou komunisté, za úspěchy ‘vláda’, bez uvedení jaká. Typické je výročí metra. ČT nezmíní, jaká vláda je budovala…
Souhlasím, ale… Teprve po 30 letech okouzlení západní komercí začínají mladí objevovat estetiku Bruselu a začínají rozumět socialistické moderně a socialistickému funkcionalismu. V architektuře, designu, i umění. Pro mne je pobruselská doba tou nejsvobodnější a nejtvořivější, jakou kdy česká kultura zažila.
Za mnohé zaslouží tehdejší komunisté rehabilitaci. Za moderní bydlení na sídlištích pro statisíce a samoobsluhy, za přehrady, elektrárny, továrny, asfaltky do každé vesnice, za metro a elektrifikaci železnice. Za kvalitu potravin. Za všeobecnou dostupnost zdravotní péče, za kvalitní dětské lékařství pro celou populaci.
Za mnohé ale ne. Nikdy neřekli lidem pravdu o vstupu vojsk. Lhali sobě, lidem, historii. Hájili pět lidí v čele s Novotným a Dubčekem, kteří tváří v tvář možnosti jaderného napadení Československa zradili národ, socialismus i jeho obranu. Nikdy nikdo nikomu neřekl dalších 20 let o jejich zradě, která byla příčinou Brežněvova náhradního řešení. Komunisté, ti opravdoví, nikdy neměli dopustit tuzex, bony a veksláky. Nikdy neměli dopustit konstrukční zastaralost mnohých výrobků. Minimálně 30 let neměli dopustit omezenou možnost lidí vyjet do zahraničí, devastaci přírody a chátrání historických památek. Nikdy neměli dopustit Müllera, řídícího českou kulturu z budovy ÚV KSČ, a jiné blby ve vedoucích funkcích fabrik, státu i strany.
ČT nabízí dokumentární filmy, což je v pořádku. Jde o to, komu některé straní. Některé přispívají k pokřivenému vnímání čs. dějin, bezdůvodně pranýřují prezidenty Svobodu a Beneše. I umělecké historické filmy jsou kádrovány. To je v pořádku?
Ne. Stěžoval jste si na to? Já ano. Například na pořad Události, komentáře 15. července 2020, kde moderátor Železný porušil ustanovení 6.5 Kodexu ČT zbytečnou dehonestací generála Svobody.
No a k tomu kádrování… Estetika se mění. I sdělnost některých filmů. Vávrův Jan Hus je dnešnímu publiku svým patosem k smíchu, přestože lidé chodí na Jáklova Jana Žižku. Chytilové Hře o jablko by dnes nikdo nerozuměl, přestože je to biblické podobenství a jeho natočení v roce 1976 usvědčuje všechny kritiky normalizace ze lži. Felliniho Amarcord je jako z jiného světa. Asi by se dnes nikdo sexu s tlustou prostitutkou v autě nesmál… Kachyňův Kočár do Vídně dnes nesděluje morální dilema smrti na konci války. Tak to prostě je. Můžeme s tím nesouhlasit, ale to je všechno.
Na obrazovce ČT se zřídka nebo skoro vůbec neobjevují kritičtí odborníci – ekonomka Švihlíková, politolog Drulák a další. Z čeho vyplývá oprávnění ČT vybírat jen určité názorové spektrum, když je povinna dle zákona nabízet jej divákům v plné šíři?
Je to porušení zákona, neboť hlavními úkoly médií veřejné služby je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a »všestranných« informací pro svobodné vytváření názorů. Když může Ilona Švihlíková vystupovat v Českém rozhlase, může i v České televizi. Stejně Petr Drulák.
Víte, já mám teorii: oni se jich bojí. Bojí se ostré konfrontace kvalifikovaných argumentů, odborně fundovaných. Bojí se, protože jsou většinou polovzdělaní a tu diskusi by prohráli tváří v tvář divákům.
Zákon a Kodex je dnes ignorován v oblasti objektivity, fakticity, emocionální i politické bezpříznakovosti a teritoriální pestrosti zpravodajství, názorové vyváženosti aktuální, zejména politické publicistiky a komentářů; neutrality některých moderátorů diskusních pořadů, ale zejména názorové vyváženosti hostů a přizvaných odborníků, v oblasti omezeného používání průzkumů veřejného mínění a infografiky, mnohdy tendenčních ilustračních záběrů, účinkování zaměstnanců a spolupracovníků na komerčně-propagačních a politických akcích třetích stran, v chování zaměstnanců a spolupracovníků na veřejnosti, včetně jejich osobních profilů na sociálních sítích…
Jak hodnotíte superdebatu ČT před volbami do Evropského parlamentu, kam ČT pozvala pouze lídry stran zastoupených v Poslanecké sněmovně? Tři z těchto stran však kandidovaly ve SPOLU.
Zjevné porušení zákona. Ne maření voleb, ale manipulace.
Nyní před krajskými volbami zve ČT do svých debat strany, které ve volbách získávají pár tisíc hlasů, či dokonce mají neúplné kandidátky. Nepotvrzuje to oprávněnost kritiky, že chybí deklarovaná nestrannost?
Naopak. Takto to má vypadat. Ozřejmím to na pravidlech pro volby do Poslanecké sněmovny – zde existují tři typy předvolebního vysílání, každý s jinak postavenou rovností kandidujících. Jednak musí každý sebemenší kandidující subjekt dostat alespoň minimální šanci k prezentaci tak, aby byl naplněn požadavek plurality. Nad tuto minimální úroveň musí být zastoupení kandidujících subjektů ve vysílání, zejména ve zpravodajství či v publicistických debatách, přiměřené jejich významu ve společnosti. To je takzvaná odstupňovaná rovnost, tzv. »přiměřeně« rovný přístup. Tam už nemusí být přizváni všichni, měli by tam být ale všichni, kteří měli »při měření« reálnou šanci být zvoleni. Někdy ti, kteří balancují na hraně, mají smůlu. Většinou je to dobře. Nejhorší jsou přerostlá ega trpaslíků. Zodpovědnost za rozdělení tohoto vysílacího času má televize. Jak dle zákona o ČT, ale i dle zákona o vysílání. Zákon o volbách pak zakotvuje »absolutní« rovnost mezi jednotlivými kandidujícími subjekty z hlediska času, který je vyhrazen pro jimi prováděnou agitaci, za kterou jsou ale zodpovědny ony subjekty. To jsou takové ty obrázky na pohřeb vyfešákovaného vesničana, který vám říká, že on by to dělal líp, jen kdyby ho k tomu pustili.
V prosinci 1989 nebyl čas na nářky. Komunistům v politice ani v médiích opravdu nikdo nefandil. Naopak. Přesto jsme získali 14 % a uhájili existenci strany i v nových podmínkách. Možná díky heslu, že KSČ včerejška není KSČ dneška.
V politice i v médiích nesmíte fňukat a musíte si to odpracovat. Poctivě.
Ludvík ŠULDA
