Vzpomínka na zahájení bombardování srbských měst letouny NATO dne 24. března 1999 se konala přesně na výroční den, i v čase (od 20 hodin), před dveřmi Velvyslanectví Srbské republiky v pražské Mostecké ulici. Akci pořádá každoročně Občanské sdružení Přátelé Srbů na Kosovu, z. s.
Všem, kteří přišli a po 24 letech nezapomněli na tento barbarský čin, poděkovala europoslankyně Kateřina Konečná. Připomněla 78 dnů bombardování letouny Severoatlantického paktu, první útočnou operaci NATO, kdy byl bombardován suverénní stát. »Kdyby se chtěl někdo Čechů zeptat, jestli by souhlasili s tím, že pár dnů poté, co ČR vstoupí do NATO, bude bombardován jejich přítel, partner a bratrský národ, tak politici by slyšeli jasné NE! A slyšeli by to nejen po tom všem, co se stalo – i tehdy se bombardovaly civilní cíle, nemocnice, vlaky, infrastruktura, elektrické rozvody, televize…« Těmito slovy poukázala na to, jak Česká republika byla mocenskými zájmy především USA »vstoupena« do paktu, aniž by se kdokoli ptal českých občanů, a jak týden poté došlo k vládnímu souhlasu s přelety letadel NATO přes české území.
Ti, co vydali příkazy, aby vzlétla letadla, se dosud neomluvili, pokračovala Konečná. »Dodneška nenašli odvahu, aby řekli ‚podělali jsme to‘. Jsme zodpovědní i za Kosovo, a opět to jsou západní politici, kteří nechtějí nic slyšet. Jediný ze všech – vedle ‚Albrightových, Havlů a dalších‘ – kdo našel odvahu pro omluvu, byl jen prezident Zeman,« připomněla europoslankyně s tím, že »tak, jak nás tehdy nechtěli slyšet, přijde čas, kdy nás musí slyšet«.
Měnit přítomnost svými činy
Jako každoročně měla velmi promyšlený projev spisovatelka Lenka Procházková, která upozornila, že »slušní lidé žijící v dnešní hanebné době« musí měnit přítomnost svými činy, každý podle svých možností. Podle ní nastal čas na domácí odboj. »Ten je zakotven i v naší ústavě. Když selhávají demokratické instituce státu a jejich představitelé kolaborují s cizí mocností, je odboj a odpor proti nim povinností, která nesnese odklad.«
Máme svatou povinnost i vůči našim mrtvým předkům, pokračovala dále – »to nebyli zbabělci a kolaboranti, když dokázali udržet český národ, jeho jazyk, kulturu a ideál o české státnosti po stovky let. Pokud to dnes vzdáme, Západ nás oplakávat nebude. Režimy přicházejí a odcházejí, ale přátelství národů zůstává. Nepřátelé Srbů a Čechů nikdy nepochopí, že jejich vyděračské smlouvy, příkazy a zákazy a ani smrtonosné zásahy nemohou zničit naše přátelství. Český národ své srbské přátele nezradil«.
Většina českých občanů odsuzuje bombardování Jugoslávie jako zločin. Tento zločin na přátelském národě nebude nikdy zapomenut, zdůraznila Procházková. »I děti našich vnuků musí vědět, co strašného se rozpoutalo 24. března 1999 a do jakých tenat zavlekla naši republiku spojenecká smlouva s agresorem!«
Akci, kterou moderoval poslanec Jaroslav Foldyna, pozdravili také Jana Volfová, bývalá poslankyně soc. dem., která v létě 2000 pomohla přivézt na tisíc srbských dětí na letní ozdravný pobyt do ČR. Poslanec Jiří Kobza upozornil, že je vždy lepší špatný mír než jakákoli válka. »Nechceme válku, protože ti, kteří se snaží nás do ní dostat, do ní sami jít nemusí. Touto tragédií, bombardováním Jugoslávie, začala další tragédie, která se jmenuje Kosovo. A kdo zasel Kosovo, sklidil Donbas.«
Eva Novotná z OI Ne základnám poukázala na to, že když jsou lidé, kteří se sešli i na této akci, podle současné vládní politiky tzv. chcímírové a »ti špatní«, tak čím tedy obohatili lidstvo ti dobří – válečníci, případně humanitární válečníci? Zbraněmi s ochuzeným uranem, které byly použity i v Jugoslávii. Němečtí a italští vojáci, kterým tento druh zbraní způsobil zdravotní potíže, byli odškodněni svými zeměmi, ale zajímá někoho odškodnění místních srbských obyvatel? položila Novotná zásadní otázku.
Akci, při které lidé zapalovali k objektu ambasády svíčky, zakončily na důkaz toho, že Srbové a Češi jsou blízkými bratrskými národy, srbská a česká státní hymna.
(mh)
