Zřejmě nejsledovanějšími kauzami probíranými ve veřejném prostoru jsou otázky fatální neschopnosti vlády zvládnout ekonomickou krizi a nastartovat plnohodnotný ekonomický růst na jedné, a neomalený nátlak na ekonomické, sociální a politické jistoty důchodců, skryté pod pláštíkem tzv. důchodové reformy, na straně druhé.
V prvním případě postačí uvést, že vláda již téměř stačila naplnit plánovaný schodek státního rozpočtu především proto, že zejména klíčový sektor průmyslu dosud nedosáhl stavu před ekonomickou krizí (jako jediná ekonomika ze států Evropské unie) při plánovaném růstu státního dluhu o 252 mld. Kč (proti loňským 288 mld. Kč). Více netřeba rozebírat, neboť konkrétních příkladů přetrvávající krize a jejích brutálních dopadů na životní úroveň pracujících zjistí každý konzument při každém nákupu potravin či platbě daní, energií, vodného, stočného a dalších služeb.
Koaliční lži
Druhý problém je podstatně složitější, neboť se odehrává v ovzduší polopravd, zneužívání funkcí, neověřených hypotéz, predikcí šířených zoufalcem Marianem Jurečkou a stvrzovaných největším z politologů Petrem Fialou. Je zajímavé ho pozorovat, jak s kamennou tváří a vemlouvavým hlasem fráterníka dokáže šířit bludy a do očí lhát veřejnosti. Například vydává za úspěch pětikoalice, že důchody letos vzrostou o plné čtyři stovky, tedy více než loni. Zapomíná však přitom na skutečnost, že uváděné letošní zvýšení důchodů nezohledňuje letošní růst reálné mzdy. Hubenější budou pro důchodce i následující roky. Viníkem nejsou jen reformní opatření, ale i propad reálné mzdy z předchozích let, který dosud nebyl (a ještě delší dobu nebude) vyrovnán.
K zohlednění růstu reálné mzdy a odpovídající úpravě důchodů by mělo dojít nejdřív poté, až bude překonána hranice roku 2026 s možností až do roku 2029. Na výši důchodů však začnou mít zároveň vliv úsporné kroky, jimiž chce vláda zastavit fatální a bobtnající zadlužování penzijního systému. Jestliže koaliční vláda svým sebezáchovným pudem protlačí sněmovnou navrhované reformní opatření, bude se do valorizace důchodů spolu s inflací započítávat už jen třetina místo dosavadní poloviny růstu reálné mzdy.
Pro orientaci: naposledy stát vybral na sociálním pojištění více prostředků, než vydal na penze, v roce 2019. Od té doby zadlužení roste. V rekordním schodku ve výši 73 mld. Kč skončil důchodový účet v loňském roce. Jako řešení vláda nabízí buď citelně snížit důchody, nebo výrazně zvýšit daně. Vláda zatím trvá ve své antihumánní a neschopné politice řešit problémy české ekonomiky okrádáním důchodců při neodpovědném, neboť finančně nezajištěném zvyšování platů ve státním sektoru (zdravotnictví, školství, ale také armáda a policie), na které hodlá vynaložit v různých variantách stovky miliard, které předpokládá získat od těch, kteří se bránit nemohou – od důchodců.
Důchodci nemají žaludky?
Mementem je cynické vyjádření jednoho z vládních poslanců, že důchodci nemají takový spotřební koš jako rodiny s dětmi nebo samoživitelé, a proto omezení (snížení) příjmů absorbují snadněji. A i když se aktuálně jejich životní úroveň (údajně dočasně) sníží, vyrovná se to v 50. až 60. letech. Prý jde o dlouhodobou a zásadní reformu penzijního systému, nikoli o pouhé »parametrické změny«, jak tvrdí kritici návrhu. Posuďme sami a podívejme se na růst průměrného důchodu řečí čísel a v korunách:
Srovnejme si čísla s »valorizačními schématy mezd a platů«, tedy procenty jejich zvyšování viditelnými z výplatních listin či výplaty důchodů a dalších nejrůznějších dávek. Uvidíme, jak jsou ponecháni na pospas libovůli vlády a jak brutálně jsou důchodci pauperizováni. A to neberu v úvahu většinou přehlížené skupiny invalidních a sirotčích důchodců, kteří si v prvním případě velkou část života na důchod pojištěním šetřili, aby byli nakonec ponecháni jako oběť cynických hrátek vládních koryfejů. Tolik k pohádkám, jak se máme jako důchodci dobře.
Zásadní problémy mají být řešeny vládní důchodovou reformou. O její kvalitě svědčí desítky hodin jejího neproduktivního projednávání v parlamentu, nejrůznějších výborech, komisích a tripartitách. Těžko bychom hledali v poslední dekádě jiný příklad myšlenkového zmaru jako v tomto případě. Projednávat se bude ještě velmi dlouho a lze předpokládat, že dojde k možným i podstatným závažným změnám. Ne pro zmoudření vlády, ale z jejího prostého pudu sebezáchovy. Připomeňme si proto jen velmi stručně, co také vláda navrhuje. Primárně úpravu důchodového věku a věku dožití v neprospěch potenciálních důchodců. Zpomalení nárůstu nových důchodů po roce 2025. Blíže nedefinovaný Fiktivní vyměřovací základ, jeho sdílení. Zpomalení růstu nově přiznávaných důchodů se snížením jejich relativní úrovně vůči průměrné mzdě apod.
Ladislav ŠAFRÁNEK
