Seminář 16th IATS pro seminář

16. seminář IATS, který se konal v Praze (3.-9. července 2022) a jehož hostiteli byly Filozofická fakulta Univerzity Karlovy a Orientální ústav Akademie věd ČR je opravdu významný a vskutku velmi obsáhlý seminář k Tibetským otázkám. Nemohl jsem být na samotném semináři, jak bych si přál, ale přesto můj zájem neutuchal. Položil jsem jí řadu otázek, ale nakonec jednu zásadní, jak by celkově shrnula tento týdenní Seminář IATS. Potkal jsem však jednu raději nejmenovanou absolventku čínské filologie a specialistku na Činu, se kterou jsem tento seminář probíral, a která mě inspirovala k zpracovávání tohoto tématu. Ta její odpověď byla tak zajímavá, že jsem se rozhodl její myšlenky a její pozoruhodné stanovisko čtenářům NAŠÍ PRAVDY přinést. Tady je.

Zpátečnické se zabývání minulosti

Zabývání se Tibetskou minulostí 800 anebo 700 let je vlastně zpátečnické, omezené a zásadním způsobem to Tibet jako takový vůbec neposouvá vřed. Přes 90 % témat nepomáhá tibetské národní kultury. Je to jen prohlubování poznání o jednotlivých tématech v akademické sféře, ale v podstatě je tam nulový přínos. Vlastně je to jen výzkum pro samotný výzkum. Je pravdou, že je to pro ně neuvěřitelně výhodné, protože oni sami jsou jedinými odborníky na daná témata, takže nikdo nemůže napadnout a oni si mohou zkoumat a psát co chtějí. Takže když někdo přijde a začne vědecky oponovat, tak daná oponentura bude odražena tím, že oni jediní jsou způsobilí na daná témata v tomto směru zkoumat. Jak říkám, přestože organizátoři konference a její hlavní příspěvky sledují antičínský záměr, mnoho jiných příspěvků tomu tvoří »křoví« svým zkoumáním mnoha různých podružných témat a subtémat, tedy vědou pro vědu.

Takový bezcílný program

A co se týká politizování tohoto semináře, tak tuším že druhý kulatý stůl byl vyloženě proti čínský, ale valná většina příspěvků je nepřímo, nebo skrytě protičínská ale není primárně protičínská. Tady je potřeba brát v úvahu právě to z jakých zdrojů se tyto Semináře a výzkumy vůbec financují. Takže když zafinancujete jednotlivé výzkumné programy tak samotné pořádání tohoto Semináře je politického charakteru. Navíc to většina z nich ví. Takže i když je to vystavěno na pro-tibetských článcích, tak ale celkově to nakonec je použito jako silná »vědecká zbraň« proti Číně, a samotní akademici a Tibetští odborníci jsou tak využíváni především jako nástroj v tom mechanismu proti Číně.

Oni třeba chtějí pomáhat tomu Tibetu, ale neví sami, jak to rozvíjet a kde vzít zdroje k progresi Tibetské kultury. A sami jsou základem té protičínské politiky, aniž by třeba o to stáli. U některých je to z přesvědčení a u jiných čistě účelové získávání grantů a vědeckých programů.

Poznatky o Tibetu

Velkou dávku informací mám nejen ze samotné Číny, kde jsem žila, mám také od univerzitního profesora Palackého v Olomouci Mgr. Ondřeje Kučery Ph.D. z Katedry asijských studií a ten byl na polním výzkumu v různých částech Číny včetně Tibetu. A ten nám například říkal, že čínská armáda vlastně zasáhla až v reakci na americké a západní sabotáže a až v momentu kdy situace byla vskutku neúnosná, takže byla to vyloženě racionální reakce a každá země by to tak udělala. Následně Čína odtrhla dost velké části Tibetu. Jednu připojili k S’-čchuanu a druhou k severnější Qinghai. Třeba v té S’-čchuanské oblasti je pořád ten starý Tibet. Je nutno brát v potaz také to že tam v ještě nedávno byla tak-měř nulová gramotnost. Ve chrámech Tibeťané uměli číst a i psát, ale ostatní obyvatelstvo plnili funkci vykořisťovaného národa, které se nemusíme bát nazvat opravdovým otroctvím. Tibetský národ byl ovládá náboženstvím a de facto tam byl z hlediska řízení systém teokratický.

Čína v Tibetu

Tibet má složitý a obrovský terén (jeho rozloha je 1 228 000 km²) s malou hustotou obyvatel (2,8 miliónu obyvatel) tam Čína vystavěla záslužně infrastrukturu, hlavně super železnici a poskytla Tibetu obrovské investice na rozvoj. Dokonce možná více jako jinde, právě pro tu rozlehlost a velmi těžký terén. Čína už 50 let snaží civilizovat Tibet. Čína se také snažila sinizovat Tibet a to nezdařilo, jelikož ty podmínky jsou nepříznivé a přirozeně Tibeťané k tomu byli kritičtí ale co se povedlo zavést televizi a tím se dostal obraz více a více civilizované Číny do vědomí Tibeťanů, a navíc byla televize v čínském jazyce. No a dnes už logicky touží sami Tibeťané jít pracovat nejvíce do Pekingu, nebo jinde do velkoměsta. Upřímně ten Seminář sám o sobě dokazuje že ta Tibetská kultura je sama o sobě vlastně mrtvá. Proč? No, jestliže se kultura nerozvíjí, tak je ta kultura vlastně mrtvá. Poslední Tibetská skladba byla složena někdy v 17 století a tři sta let nebyl nikdo schopen složit nic nového, tak to znamená že tři sta let se to nikam zásadně neposunulo, a tudíž že už je ta hudba mrtvá tři sta let. Takže vyčíst z knihy která byla napsána před tisíce lety něco nového je rovněž nepřínosné.

Na tomto Semináři nebyli žádné zásadní závěry kromě toho, že je nutné zachovat Tibetský jazyk, ale to je logický jasné, ale jen tohle samo o sobě Tibet nemůže rozvíjet zásadním způsobem. Pouhý závěr zachovat Tibetský jazyk je opravdu málo, k tomu přece nemusím pořádat světový Seminář na celý týden to se stačí zeptat kterého-koli lingvisty.

Závěr jen pro závěr

Závěry ani z těch krátkých anotací tam ani závěry nejsou. Tím, jak jsou ty témata hloupá, a ani většina těch názvů přednášek nedává smysl. Ve chvíli, kdy je velká část nazvu přednášky s nějakými názvy v cizím jazyce, jako různá jména nebo názvy skupin či míst, to ani nevím co to je, protože jsou to prostě cizí slova, pro normálního člověka z toho nejsou vůbec žádné závěry ale ani jako pro účastníky Semináře samotné je to maximálně nějaká zajímavost. Je tam také pozoruhodné také to že podstatná část účastníků nejsou žádní Tibeťané. Jsou to výzkumníci různě z Francie, Ameriky a různých zemí, a to jsou prostě západní vědci co mají na tom postavenou kariéru a na ta témata berou granty, jak jsem řekla již na začátku. Samozřejmě každá antičínská organizace na to ty prostředky ráda vydá. Takže na jednu stranu je tam celá řada těch, co zkoumají svou kulturu, ale pak je tam ta západní skupina, jež si z toho dělá živnost. A teď je otázka, zda je podstatou tohoto Semináře vlastní rozvoj a skutečná pomoc Tibetu a jejímu národu, nebo to sleduje úplně jiné cíle.

Rusko je otevřenější

Například Rusko je mnohem více otevřenější vůči menšinám a jiným národům a zájmu o jiné země a dokáže popisovat více upřímně a objektivně. Západ ale už historicky s tím má problém, protože všecko bere jen přes filtr své kultury a poznání. Člověk musí vystoupit s té zóny západocentrismu. Mě osobně dosti zajímá Budhismus jako takový a zkoumala jsem ho v té Asii z pohledu jejich a zjistila jsem, že se musí člověk stát součástí toho co zkoumá. Ne na povrchu, ale snaží se to pochopit zevnitř, a to si myslím že v případě tohoto semináře se o to vůbec ani nesnaží, to je už zjevné. Opravdu bych odlišila Tibeťany se skutečným zájmem tibetskou kulturu zkoumat, i když jsou zneužívaní právě tím anti čínským ideový podtextem. Je vidět, že vlastně ani není zájem to někam posunout do společnosti, že to je jen jakási uzavřená mezinárodní komunita, která ani nemá zájem na tom oslovit veřejnost už proto že by si mohla společnost sama kriticky vyhodnotit zcela opačné závěry. A co je vlastně Svobodný Tibet, je to historicky neexistující skutečnost, kterou vymysleli Američani a inspirovali tímto pseudo názvem Tibeťany ani samy nemají definován tento termín. Kdo by řídil svobodný Tibet? Oni samy, Západ? Nepotkala jsem v Asii národ, který by v právem slova smysl chápal západní demokracii. Jak je pro nás pochopit ty východní hodnoty, tak je stejně těžké pro východní národy pochopit hodnoty Západní. Kdy třeba demokracie vychází z křesťanství Tibeťané jsou buddhisti z Théravády, což je jeden ze tří hlavních směrů buddhismu. Takže pak už je demokracie jen teorie a ten základ z křesťanství už tam není. Jako ideologii to mohou memorovat, ale otázka je to toho pochopení, kde by to zase skočilo v těch podmínkách nějaké formy teokracie.

Účelem je protičínská politika

Myslím, že si z tohoto stanoviska můžeme každý z nás vzít alespoň nějaké jiné informace, než dostáváme a samy můžeme kriticky hodnotit celou situaci. Osobně si myslím že od samého počátku je to čistě politický projekt, který se schovává pod, uzavřenou komunitou vědy a primární podtext je účelovým cílem protičínská kulturní politika a propaganda. Prostě tak, jak to západ dělá dlouhodobě a jakých koli opravdových lidskoprávních zájmů i když se lidskoprávní politikou zaštiťuje, a udělal si z toho doktrínu, kterou likviduje lidská práva a svobody jiným kulturám.

Roman BLAŠKO