České stavebnictví se v posledních dvou letech potýká se značným poklesem stavební výroby. V letošním roce tento pokles bude dále pokračovat. Stavebnictví u nás zatím zachraňují státní investice, hlavně do dálniční sítě. Podle některých analytiků bude činit letošní propad 1,4 %, podle jiných lze očekávat letošní propad až do 5 %.
Útlum stavebnictví se podepisuje na mírně se snižující zaměstnanosti v odvětví, přičemž stávající zaměstnance si stavebníci chtějí i nadále udržet pro čas, kdy se stavební výroba opět rozjede. Právě kvůli této otázce současného útlumu a možných dopadů do zaměstnanosti ve stavebnictví jsme se zeptali předsedy OS Stavba ČR Pavla ZÍTKA.
*Od 1. července vstoupil v platnost nový stavební zákon. Víme o vážných problémech, které se týkají systému digitalizace stavebního řízení. Je nový stavební zákon v této digitální formě přínosem, či nikoliv?
Na tuto otázku je velmi těžká odpověď, neboť uplynula krátká doba pro relevantní posouzení přínosu nového stavebního zákona. Logicky si stavební úřady v řadě míst naší republiky stěžují na to, že systém digitalizace stavebního řízení má zatím řadu konkrétních nedostatků. Ale osobně jsem optimista a věřím, že počáteční rozčarování odborné veřejnosti zacelí čas a přínosy nakonec převáží nad zápory. Naše stavebnictví určitě potřebuje restart, potřebuje tzv. nakopnout, a to, že se to nepodařilo na první dobrou, je sice škoda, ale doporučuji vydržet.
*Naši ekonomové poukazují na celkový pokles stavební výroby u nás. Jak tuto situaci vnímají odbory, zejména když o těchto problémech jako odboráři hovoříte se stavebními podnikateli?
Pokles v celkových číslech sice byl a stále je, ale podle mého názoru není nijak dramatický. Určitě to není dobrý signál, ale jsem přesvědčen, že se jedná pouze o určité zmírnění rozvoje oboru. Stavět bude potřeba vždy, takže mírné přibrzdění nemusí znamenat ohrožení budoucnosti oboru. Jsem přesvědčen, že s postupným odezníváním inflačních rizik a s postupnou stabilizací výše inflace přijde i stabilizace na úrovni financování výstavby. Zejména bytová výstavba je velmi závislá na hypotéčním trhu a jeho vývoji. Zde je bohužel zpětné zreálnění úrokových sazeb velmi zpomalené, ale určité pozitivní signály máme. Dříve nebo později bude celý trh »odšpuntován« a vrátíme se opět k růstovým dobám. Osobně bych v tom neviděl nic tragického. V tomto ohledu tak nemáme se šéfy firem, ve kterých působíme, nikterak odlišné názory.
*Pokles stavební výroby u nás patrně povede k tomu, že střední a menší stavební firmy mohou být finančně, a tím i existenčně ohroženy. Zaznamenali jste již takové signály?
Samozřejmě, že to může přinést pro některé subjekty, zejména ty, které nejsou dlouho na trhu, ohrožení. A také se to děje. Nemyslím si však, že je to jev výrazný. Na druhou stranu to přináší nové příležitosti pro zdravé a stabilní firmy.
*Přejděme k jinému zásadnímu problému, tím je nedostatek pracovních sil, zejména v základních stavebních profesích. Jak vypadá současná situace?
Nedostatek kvalifikované pracovní síly je bohužel jevem trvalým. Působím v oboru stavebnictví již více než 30 let a osobně si pamatuji, že poptávka po kvalitních zaměstnancích byla vždy. Bohužel některé z předchozích vlád, resp. někteří z ministrů odpovědných za stavebnictví, zejména za dopravu, se chovali k tomuto odvětví tak, že obor naprosto zbytečně opustily desítky tisíc zaměstnanců. Ti už se nikdy nevrátí, a tak tento problém ještě eskalovali. Musíme všichni společně pracovat na pozitivním obraze stavebnictví a věřím, že se potom podaří i naši veřejnost získat opět na svoji stranu. Nové tváře prostě potřebujeme, je to pro stavebnictví existenční nutnost.
*Změnilo se, oproti minulosti, něco k lepšímu, pokud jde o vytvoření vhodných podmínek pro nábory nových pracovníků, ať již z tuzemských, či zahraničních zdrojů?
Situace je dlouhodobě špatná, to všichni víme. Naší snahou je zatraktivňovat obor i tím, že jeho perspektivu budeme podporovat slušnými pracovními podmínkami, včetně mzdových. To, zda se nám to daří, je otázka na naše členy. Jsme však přesvědčeni, že dlouhodobě jdeme správným směrem. Čas však ukáže, zda stejnou cestou jsou ochotni jít trvaleji i naši sociální partneři.
*Nyní se dostáváme k otázce posílení učňovského školství, ale i k výchově odborníků na úrovni středního odborného vzdělání…
V oblasti posilování středního vzdělávání, zejména v tzv. učilištích, jsem mírným optimistou. Náš sociální partner, tj. Svaz podnikatelů ve stavebnictví (SPS), tomuto problému věnuje dlouhodobě velkou pozornost a my jeho snahu sdílíme a podporujeme. Z iniciativy SPS se podařilo toto téma zvednout i v tripartitě, a společně věříme, že se blýská na lepší časy. V posledních letech a měsících se pro to u nás dělá opravdu hodně. Snaha prosadit prvky duálního vzdělávání do školského zákona míří úspěšně k cíli, a podpora technického vzdělávání, včetně výchovy učňů, je již většinovým trendem. Alespoň z řad zástupců průmyslu.
Na posledním jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR, neboli tzv. tripartity, všichni její aktéři podpořili tyto snahy. Byla schválena Komplexní strategie pro rozvoj odborného vzdělávání. Při její tvorbě se kromě jiného vycházelo ze strategického dokumentu Svazu podnikatelů ve stavebnictví, který byl koncipován a zveřejněn pod názvem Perspektiva a vize vzdělávání stavebních řemesel 2030. Naším cílem, čili cílem zástupců zaměstnanců, je vnést do tohoto i sociální rozměr.
*Nová středoškolská a učňovská mládež ale musí zároveň vědět, když si pro svůj život zvolí stavební profesi, že má před sebou solidní životní perspektivu. Co k tomu mohou říci odbory?
Jak jsem již naznačil v předchozí odpovědi, naším cílem je zatraktivnění oboru jak již v jeho vlastním počátku, tak i při vstupu do zaměstnání. Jako odborová organizace požadujeme, aby součástí reformy školského zákona, s prvky tzv. duálního vzdělávání, byla i odpovídající odměna pro žáka (učně) za produktivní činnost. Jsme přesvědčeni, že to má být taková odměna, aby nalákala budoucí řemeslníky natolik, aby v oboru setrvali i po vlastním absolvování školy, čili po svém úspěšném vyučení, či po absolvování maturitní zkoušky.
Perspektiva oboru je neoddiskutovatelná. Ale je třeba aktivněji působit pozitivními příklady i na laickou veřejnost. Všichni asi známe přísloví, že řemeslo má zlaté dno, ale je třeba to každodenně dokazovat v praxi. Jen tak se nám podaří mladou generaci nabudit k rozhodnutí stát se budoucí generací stavbařů.
*Ovšem jestli stavební firmy potřebují své zaměstnance okamžitě, ti se budou ptát, zda jejich psychicky a fyzicky namáhavá práce bude patřičně ohodnocena…
Zde je velmi těžká odpověď. Pokud se podíváme na obor jako takový, pak by se na první pohled mohlo zdát, že stát se zaměstnancem ve stavebnictví znamená žít tzv. od výplaty k výplatě. Průměrné mzdy za celou populaci, čili za všechny firmy ve stavebnictví, včetně minoritních, jsou, mírně řečeno, velmi nekonkurenceschopné. Zde mohu pouze spekulovat, ale domnívám se, že zde výraznou roli hraje snaha o tzv. optimalizaci v odvodech do sociálních systémů a daní.
Ve firmách, kde působí OS Stavba ČR, je však situace výrazně odlišná. Výdělky zde dosahují na republikový průměr, a dokonce ho v nemálo případech i výrazně převyšují. Je to bezesporu pozitivní výsledek naší každodenní práce, naší snahy korunované úspěchy v kolektivním vyjednávání.
*Tohle bude s ohledem na současný ohromný růst životních nákladů zaměstnance ve stavebnictví nesmírně zajímat…
Ano, to s tím zcela bezpochyby souvisí. I když se nám všude nepodařilo úspěšně čelit růstu životních nákladů, i tak mohu konstatovat, že díky dobře vedeným kolektivním jednáním tyto propady nebyly nijak dramatické. Samozřejmě, že to neplatí ve všech případech, ale hovořím o průměru.
*Jak to ve stavebnictví vypadá s kolektivním vyjednáváním?
Kolektivní vyjednávání pro letošní rok máme úspěšně za sebou. Na úrovni odvětví jsme uzavřeli opět dlouholetou kolektivní smlouvu, konkrétně na 5 let. Její platnost je od 1. 4. 2024 do 31. 3. 2029. Mzdy máme dohodnuté na jeden rok, jak už se u nás ve stavebnictví stalo tradicí. Na odvětvové úrovni jsme tak určitým unikátem, neboť vyšší kolektivní smlouvu máme uzavřenu již kontinuálně od roku 1991.
Tento pozitivní trend na úrovni odvětví se poté úspěšně propisuje i do podnikové úrovně, kde jsme také velmi úspěšní. I pro letošní rok máme uzavřeno více jak 100 podnikových kolektivních smluv.
*Hovoříme-li o odborářské tematice, musím připomenout základní problém: výpověď bez udání důvodu. Odbory jsou přirozeně proti. Co tomu říkají zaměstnavatelé, stavební podnikatelé?
Zde neumím dát zcela jednoznačnou odpověď. Jsem však přesvědčen, že většina našich sociálních partnerů tento institut nepožaduje. Oficiální stanovisko však nemáme, takže je to spíš otázka na naše sociální partnery. Ohledně našeho odborového svazu mohu jasně prohlásit, že jsme zásadně proti. Dokonce na našem nejvrcholnějším jednání, tj. při posledním sjezdu OS, který se koná jednou za pět let, se jasné NE! této myšlence dostalo i do hlavního usnesení sjezdu.
Mimochodem tento sjezd, v pořadí ji IX., proběhl počátkem února letošního roku. Potvrdil stávající vedení svazu na dalších pět let a stanovil program a hlavní priority svazové činnosti.
*Jak hodnotíte další vývoj českého stavebnictví?
Z pohledu nás, jako zástupců zaměstnanců, jsme do budoucna i nadále optimisty. Perspektiva stavebnictví je neoddiskutovatelná. Stavět se bude vždy! Navíc, jsou před námi velké výzvy. Zmíním jenom některé, ať již jde o výstavbu několika bloků jaderných elektráren, či dokončení dálniční sítě v ČR, dále rozjezd budování vysokorychlostní železnice a zároveň i trvalý nedostatek bytů. Již tento základní výčet zcela jednoznačně odpovídá na vaši otázku. O budoucnost pro naše členy se nebojíme, a i když aktuálně procházíme mírným ochlazením, je jen otázkou času, kdy opět přijde doba permanentního nestíhání a odmítání zakázek pro nedostatečnou kapacitu. Připravme se společně opět na to, že sehnat v dostupné době kvalitního zhotovitele pro požadované investiční akce stavebního charakteru bude téměř neřešitelný problém, jako tomu bylo ještě v nedávné minulosti.
Miroslav SVOBODA
