Kritika ji někdy srovnávala s George Sandovou (1804-1876), i když jejího věhlasu ve světovém měřítku nedosáhla. Také André Léo byla francouzská spisovatelka. Svůj pseudonym zkombinovala ze zkratky svého křestního jména a jmen svých synů.
Vlastním jménem Victoire Léodile Béra, provdaná de Champseix, se narodila 18. 8. 1824 (je právě 200 let od narození) v Lusignanu v osvícené buržoazní rodině. Její dědeček byl revolucionář, který roku 1791 založil Společnost přátel ústavy, později známou jako Jakobínský klub. Léodile musela pracovat, aby po smrti svého manžela uživila rodinu s dvěma dětmi. Stala se novinářkou a spisovatelkou. V roce 1859 vydala svůj první román Une vieille fille (digitální verze je dostupná ve francouzské národní bibliografii na gallica.bnf.fr Následovaly Un mariage scandaleux, Un divorce, Marianne a další.
Veřejná činnost
U nás tyto knihy nejsou nijak rozšířené. Co nás tedy na André Léo zajímá? Je to její veřejná činnost. Byla feminist- kou, roku 1866 stála u zrodu první francouzské feministické organizace. V roce 1867 publikovala v časopise La Coopération zprávy o rovnosti pohlaví na pracovišti a kampaně na obranu práva sdružovat se.
Byla revolucionářkou a výrazně se profilovala jako anarchistka. Byla členkou První internacionály. V novinách La Révolution sociale ostře útočila na Karla Marxe, kterého považovala za autoritáře. Sama založila noviny La République des travailleurs.
Byla účastnicí Pařížské komuny. Působila v Občanském výboru 17. obvodu a spolupracovala s Ženským svazem. Pomáhala pečovat o raněné. V té době napsala Výzvu ke svědomí a Výzvu dělníkům z venkova (pravděpodobné autorství pod jiným pseudonymem). Zajímavé je, že usilovala o vyrovnání nedůvěry mezi venkovem a Paříží. To bylo jasnozřivé. Vždyť izolovanost revoluce v metropoli bývá jmenována mezi příčinami pádu Komuny. Historii a obhajobě Komuny je věnován projev, který přednesla na 5. kongresu Ligy míru a svobody v Lausanne v září 1871. Vyšel jako La Guerre sociale: Discours prononcé au Congrés de la Paix a Lausanne 1871 (Neufchatel: G. Guill, 1871) a text je dostupný např. na www.gutenberg.org
André Léo především popírá, že by pařížští revolucionáři loupili, vraždili a rabovali. Připouští pochybná finanční opatření, ale svévolnosti byly okamžitě souzeny a napraveny. Tu a tam se našly vzácné kriminální výjimky. Komuna nepáchala vraždy. Popravy ano, mluví o 7 popravách špionů, jevu za války běžném. Říká, že během těch dvou měsíců, kdy Paříž byla vším zcela v rukou chudých, panoval skutečný řád. Ten podle ní zahrnuje bezpečnost i slušnost a je zcela odlišný od řádu luxusu, despotismu a zhýralosti, který následoval.
S manželem, socialistickým redaktorem, měli dva syny, kteří se jmenovali André a Léo. Jejich matka zemřela 20. 5. 1900.
Dnes působí v Lusignanu Sdružení André Léo a v okolí Champagné Saint-Hilaire si turisté mohou projít 23 km dlouhou naučnou stezku Po stopách André Léo.
Eva BARTŮŇKOVÁ
