Třicetiletý štíhlý mladík Ondřej Thor z Ústí nad Labem, absolvent střední průmyslovky a podle svých slov kreativec, stanuje od 17. května non-stop před Úřadem vlády v Praze. Celé dny a noci tak protestuje proti pětikoaličnímu kabinetu Petra Fialy.
Tvrdí, že na dohled Strakovy akademie bude do doby, než fialovci padnou. Na námitku, že zrovna tahle garnitura má tuhý kořínek a svých postů se jen tak nevzdá, mává rukou: »Dávám jim týden, maximálně dva.«
Jistě, že se může Thorovo počínání jevit mnohým tak trochu podivné, v každém případě nezvyklé. Mnoho z nás je proti válce, pro sounáležitost všech lidí v klidu a míru, pro harmonii ve společnosti a na celém světě, pro spravedlnost. Lidé jsou veřejně aktivní, ale nemusí kvůli tomu rozložit stan před sídlem vlády. A ještě ho vyzdobit různými protivládními hesly. Na noc pak kempinkové lehátko.
A k tomu petiční stánek s řadou petic. »Nemohu nečinně přihlížet tomu, co se kolem děje.«
»Ministryně obrany páchá vlastizradu tím, že podepisuje smlouvu o umístění cizích jednotek na našem území, bez referenda,« začne výčet, proč mu tahle vláda vadí. »Ministr práce a sociálních věcí bere seniorům, kde může, a sami si zvyšují platy!« Ondřej pokračuje dalšími ministry, vyjmenovává jednoho za druhým, i s činy proti lidem. »Aktivity, které dělá tahle vláda, jsou nehorázné.« Jako příklad poslouží tzv. úsporný balíček. Proto nelze podle něho čekat na další sněmovní volby. To by již bylo pozdě. Ondřejovi se také nelíbí, jak »nám vykradli« slova. Máme tu chcimíry, chciválky, očkované, neočkované, lidi pro Ukrajinu, proti… Proč?
Nestát se lhostejným
»Sedmnáctý květen byla středa. A já se snažím poukázat na to, že bychom mohli, my lidé, každou středu aspoň hodinu přestat válčit nebo budovat zázemí války. Byla by to aspoň jedna hodina vzájemného neútočení a také neumírání. Je to symbolika,« vysvětlil Ondra zpravodajce Naší pravdy, když navštívila jeho »ležení«. Tak trochu ho inspirovalo zkušební houkání sirén v hlavním městě první středu v měsíci.
On jde však dále, jde mu o každou středu, »protože si jako lidé zasloužíme ukončit umírání lidí«. Thor zkrátka vyznává originální životní filosofii, která je stříhnutá severskými ságami, a to, co dělá, obsahuje jistou symboliku. Chtěl by, kdyby se každou středu rozezvučely sirény, aby se lidé nestali lhostejnými.
Ondřej má kromě tohoto globálního cíle (míru a odzbrojení) také konkrétní lokální požadavek. Myslí globálně, a koná lokálně.
Prostřednictvím fundraisingové kampaně by chtěl získat 200 milionů Kč pro vybudování volnočasového a sportovního centra ve svém městě, kde dříve působil a učil děti bruslit na in-linech. Bruslení má rád, a proto také stále nosí na hlavě helmu, k tomuto sportu přináležející. Říká vtipně, že on miluje bruslení, a proto nosí helmu, zato tahle vláda se snaží vybruslit z problémů.
Spojitost »velké« a »malé« politiky je logická. Když se nebude zbrojit a válčit, zbydou peníze na všechny potřeby pro lidi, tedy nejen na volnočasová centra, ale také na nemocnice, školy, kulturní domy, domovy seniorů atd.
V každé obci lidé po něčem touží. Myšlenku volnočasového centra v Ústí nad Labem rozvíjí již čtyři roky, na 3D tiskárně si vyrobil modely vysněného centra. »Jenže za téhle zkorumpované vládní garnitury není možné ho postavit. Proto čekám na demisi. Až nastane, mohu se vrátit do svého města,« přibližuje svůj plán.
Ondřej měl štěstí na lidi a učitele. I nyní jsou kolem něho přátelé, vlastenci, revolucionáři, podporovatelé, kteří ho zásobují vodou a potravinami. Přicházejí za ním opoziční politici parlamentní i neparlamentní, hlásící se k politické levici i pravici. Ondřej se také účastní protivládních demonstrací, byl i na té na Malostranském náměstí Ami, go home!.
Prozatím však nikdo nepřišel ze Strakovy akademie. Jen ochranka vládního objektu občas hodí pohledem k Thorovu stanovišti, a omrkne tedy i každého, kdo ho navštíví. Nebo to vezměme z té lepší stránky: Hlídá Ondřeje i jeho hosty.
Přijďte tohoto mladého muže, jenž působí tak trochu jako z jiné planety, ale rozhodně je mírumilovný, slušný a otevřený diskusi, podpořit osobní účastí. Zvláště Pražané, kteří by chtěli Ondřeje povzbudit, jsou vítáni. Na každého, kdo přijde s dobrými úmysly, se těší.
(mh)
