Nadace Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových každoročně pořádá 17. listopadu od deváté hodiny ranní pietní akci k připomínce českých vysokoškolských studentů, proti kterým 17. listopadu 1939 brutálně zasáhli němečtí nacisté – a to přímo na studentských kolejích. Ihned vzápětí byly zavřeny české vysoké školy. Spolupořadateli akce k 83. výročí těchto dramatických událostí byly Akademie věd ČR, vysoké školy, Studentská komora Rady vysokých škol a další organizace.
Letošní shromáždění před budovou Hlávkovy koleje v pražské Jenštejnské ulici, kde do roku 1939 studoval i medik Jan Opletal, mělo jiný ráz než v jiných letech – nehovořili totiž na něm žádní politici. »Dnešní shromáždění by nemělo být příležitostí k vnitropolitickým a předvolebním polemikám,« vysvětlil předseda správní rady Nadace Nadání profesor Václav Pavlíček.
Ve svém úvodním projevu řekl, že »teroristické akci předcházelo potlačení demonstrace v Praze 28. října 1939, při níž byl zastřelen mladý dělník Václav Sedláček a smrtelně poraněn Jan Opletal. Odpovědí na tuto perzekuci byla solidarita v českých zemích i solidarita v mezinárodním měřítku. Nacismus ukázal, jak bude vládnout nejen na území bývalého Československa. Vzpomínáme těchto událostí, abychom varovali před nebezpečím nového fašismu a nacismu«.
Pavlíček ocenil, že prezident republiky Miloš Zeman popravené studentské představitele letos 28. října vyznamenal in memoriam, neboť »tento akt má symbolický význam, vyjadřuje vztah současné ČR k demokratickým tradicím české státnosti a zahrnuje úctu k obětem nacistické perzekuce bez ohledu na jejich politické přesvědčení«.
Ocenil též oxfordskou univerzitu, jež za války přijala ke studiu studenty českých lékařských fakult, kteří tak mohli svá studia dokončit ve Velké Británii. Univerzita Karlova vyjádřila za to svou vděčnost před 20 lety ústy svého tehdejšího rektora prof. Wilhelma.
Pavlíček položil důraz na úsilí o mír, které je základním poselstvím svátku 17. listopadu 1939. »Výzva k míru papeže Františka by neměla zůstat oslyšena,« řekl.
Připomínka zásluh Vojmíra Srdečného
Mezi řečníky byla Zdeňka Valouchová, jež byla uvedena (i v titulku v České televizi) jako dcera důstojníka Československé armády, zavražděného nacisty, ačkoli je také předsedkyní Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých. Poděkovala Nadaci Nadání za tyto každoroční akce, protože na rok 1939 a jeho důsledky se dle jejích slov průběžně nevzpomíná. Připomněla zásluhy dr. Vojmíra Srdečného, jednoho z přeživších vysokoškoláků, o návrat Mezinárodního dne studentstva do českého kalendáře. »Byla to mimořádná zkouška, stát tři hodiny v 28stupňovém mrazu na apelplacu. Jeden z nejstrašnějších zážitků… V povědomí mladé veřejnosti a národní historické paměti se znalosti o událostech roku 1939 pomalu vytrácejí a současně i jejich význam a odkaz,« citovala Srdečného slova, jež často sděloval i na pietních aktech před Hlávkovou kolejí.
Valouchová také ocenila, že prezident vyznamenal – »pozdě, ale přece« – devět studentů popravených 17. 11. 1939. Den před konáním piety u Hlávkovy koleje se zúčastnila křtu nové knihy Jozefa Leikerta Rozčísnutý čas Marka Frauwirtha – knihy právě o jednom z devíti popravených, o mladém levicovém Slovákovi. »A protože se po vyznamenání začalo diskutovat, zdali si popravení zaslouží státní vyznamenání, doporučuji přečtení této knihy,« řekla na adresu kritiků. Například veřejnoprávní televize 14. listopadu odvysílala reportáž, která rozhodnutí hlavy státu zpochybnila a polemizovala s ním.
Valouchová vyzvala k odstranění posledního památníku nacismu v Evropě odhalenému v roce 1944 Konradem Henleinem – nekonkretizovala však. V tomto svém úsilí dle svých slov nachází podporu u některých politiků. (Míněn je nacistický kříž vypínající se nad Kořenovem poblíž rozhledny Štěpánka.)
Za dialog ve vědě i společnosti
Jaký osud chystali Němci pro Čechy žijící na území protektorátu, ilustrovala několika větami z Heydrichových tezí o »konečném řešení české otázky« z října 1941 předsedkyně Akademie věd ČR profesorka Eva Zažímalová: »Tento prostor musí být jednou definitivně osídlen Němci. Pokusíme se tedy podle staré metody poněmčit českou verbež.«
Zažímalová vyzdvihla dialog ve vědě i ve společnosti. »Jedním z klíčových nástrojů poznání je kritický dialog,« uvedla, »zatímco hlavním poznávacím znakem ideologů všeho druhu je naopak úsilí o omezení otevřeného dialogu ve smyslu hesla – kdo není s námi, je proti nám«. Společnost, v níž je povolena jen jedna pravda a jakékoli projevy nesouhlasu jsou omezovány nebo dokonce trestány, se nemůže svobodně rozvíjet a směřuje k nějaké formě totalitního režimu, následné stagnaci a jeho konci, řekla překvapivě Zažímalová, jako kdyby se na půdě jí řízené instituce, zvláště na pracovištích, kde působí sociální vědci, tyto zásady bezvýhradně dodržovaly. Horovala pro posílení nejširšího dialogu!
Rektor ČVUT docent Vojtěch Petráček se zamyslel na obdobné téma: »Je důležitá každá myšlenka a čin, které vedou k racionálnímu a lidskému řešení všeho, co nás trápí. Pokud spolu dokážeme hovořit a chápat svá rozdílná stanoviska bez pocitu, že ten druhý je nepřítel, pokud budeme lidmi, a ne stroji, pokud se budeme snažit hledat cesty, které jsou výhodné pro všechny, a ne jen pro jednotlivce, půjdeme správným směrem. K tomu chtějí přispět i naše univerzity.«
Rektorka Univerzity Karlovy profesorka Milena Králíčková připomněla také svou osobní účast na křtu Leikertovy knihy Rozčísnutý čas Marka Frauwirtha. Zaujal ji Thúkidýdův citát, že štěstí není možné bez svobody a svoboda není možná bez odvahy.
Vojáci rozlišují na pietách věnce?
Letošním akce měla svá další specifika. Poprvé za poslední léta zazněla u Hlávkovy koleje angličtina (bez překladu do českého jazyka) ve zdravici představitele Evropské studentské unie. A při kladení věnců, jež následuje po projevech a obstarává ho každoročně Armáda ČR pro všechny zúčastněné spolky, instituce a organizace, došlo k anomálii – věnec Českého svazu bojovníků za svobodu si museli jeho reprezentanti položit sami. Naši redakci o tom informoval – a doložil fotografiemi – tiskový mluvčí ČSBS Ioannis Sideropulos. Zaskočil tedy poslanec Jiří Kobza, jenž je členem ČSBS. Jedná se o evidentní pokračující trend odmítání spolupráce s Českým svazem bojovníků za svobodu ze strany ministerstva obrany.
Po skončení shromáždění odešli někteří účastníci, zejména studenti, na výzvu předsedy Studentské komory Rady VŠ Michala Farníka do nedaleké Žitné ulice, aby uctili památku Opletala a Sedláčka u tamní pamětní desky.
Fašismu je potřeba se postavit v zárodcích
Komunisté se poklonili oběti a hrdinství perzekuovaných českých vysokoškoláků hodinu po poledni. V úvodu promluvila k účastníkům, kterých se sešlo na pět desítek, předsedkyně KV KSČM Praha Marta Semelová. Petr Vlček, člen Výkonného výboru KV Praha a předseda pražské Komise mládeže, citoval ve svém projevu z vydání Lidových novin ze dne 30. října 1939. O účastnících demonstrace 28. října, jež měla fatální význam pro dny příští, se tento tisk vyjádřil hrubě jako o »poštvaných mladistvých živlech« rušících »klid a pořádek«.
K příčinám druhé světové války Vlček uvedl: »Ve hře byla obrovská spousta faktorů, ale jeden byl a stále bohužel zůstává ten hlavní a určující. Je to společenský systém vykořisťování člověka člověkem, který má dnes podobu systému kapitalistického. Válka jako společenský fenomén tedy skončí tehdy, až skončí vykořisťování člověka člověkem.«
Odkaz 17. listopadu jako Mezinárodního dne studentstva nám v kontextu roku 1939 a následujících válečných let říká: fašismu je potřeba se důrazně postavit již v jeho zárodcích, jinak budou důsledky katastrofální, zdůraznil řečník.
Společně navzdory různým názorům
Součástí piety 17. listopadu 1939 bývá také tradiční položení květin a věnců u památníku československým vlastencům Ruzyně 1939-1941 – nezapomeneme, který se nachází v areálu ruzyňských kasáren. V tomto místě před 83 lety bylo bez soudu popraveno devět představitelů českých vysokoškolských spolků.
Zde se účastnili i zástupci politických stran. Jménem KSČM promluvil místopředseda jejího ústředního výboru Milan Krajča. »Navzdory tomu, že zastáváme na některé otázky současnosti i minulosti rozdílné názory, přišli jsme sem společně uctít památku obětí hitlerovského teroru ze 17. listopadu 1939,« řekl a připomněl brutální anabázi, kterou před 83 lety nuceně podstoupili čeští vysokoškoláci – němečtí okupanti tehdy v ruzyňských kasárnách zavraždili devět studentských představitelů. Na 1200 studentů bylo následně odvlečeno do koncentračního tábora Sachsenhausen, odkud se mnozí nevrátili a české vysoké školy byly až do osvobození v roce 1945 uzavřeny. »Přesto, že je památka na 17. listopad 1939 v posledních třech desetiletích soustavně upozaďována, i naše dnešní pietní shromáždění je důkazem, že zapomenuta není a nebude.«
Dalšími řečníky byli poslanci Tomio Okamura a Jiří Kobza (oba SPD), europoslanec Jan Zahradil (ODS), předseda ÚV ČSBS Jaroslav Vodička či děkan Právnické fakulty UK profesor Jan Kuklík. Zúčastnili se zástupci dalších neparlamentních stran, například místopředseda Trikolóry Josef Sláma, a vlasteneckých spolků, Nadace Nadání, Slovanského výboru ČR, Sdružení čs. zahraničních letců-Východ, Spolku pro zachování českého odboje ad. Akci pořádalo Vojenské sdružení rehabilitovaných Armády ČR, z. s., v součinnosti se Svazem vojenských veteránů ČR, z. s., a Českým svazem bojovníků za svobodu.
(mh)
FOTO – Ioannis SIDEROPULOS, Josef ŠENFELD a Martin KALOUS
