Téměř celý svět považuje Tchaj-wan za součást Čínské lidové republiky
V české kotlině by člověk neznalý mezinárodních souvislostí mohl nabýt dojmu, že Tchaj-wan je snad středobodem zahraniční politiky celého světa. Mnohá média a politici servilně poskakující tak, jak se v USA píská, tento obraz dokreslují. Přitom ale není nic vzdálenějšího realitě! Fakt, že Tchaj-wan byl a je součástí Čínské lidové republiky, uznávala i uznává i česká diplomacie. Aktivistům, jako je Lipavský, navzdory.
Ačkoli se americkou administrativou placený lobbista Evropských hodnot Jakub Janda snaží, seč může, postoj naší země zůstává (naštěstí) neměnný. Ostatně ČLR jako jakožto reprezentanta Číny (samozřejmě včetně Tchaj-wanu) uznává drtivá většina všech zemí světa. A mimochodem všechny členské země Evropské unie. Dokonce i USA. Tato politika vychází z rezoluce Valného shromáždění OSN č. 2758, která byla přijata 25. října 1971, a hovoří o Čínské lidové republice jako o »jediném legitimním reprezentantovi Číny v OSN«. Tím rezoluce zároveň ukončila reprezentaci Tcha-jwanu (reprezentanty Čankajška) v OSN.
A kdo tedy oficiálně uznává Tchaj-wan? Z přibližně 200 zemí světa jen několik malých a méně významných zemí. Patří mezi ně například tři ostrovní státečky v Mikronésii: Palau, Nauru a Marshallovy ostrovy. Také Tuvalu v Polynésii nebo Eswatini (dříve Svazijsko) v jižní Africe. Lidé, kteří žijí pod setrvalou mediální propagandou českého pravicového tisku, si mohou myslet, že se jedná pouze o legraci. Je to ale skutečnost. Těchto pro-tchajwanských malých zemí je na světě opravdu všehovšudy třináct! Ba co víc – jejich počet stále klesá! Tchaj-wan ztratil od roku 2016 osm spojenců, neboť země střední Ameriky se sbližují s ČLR. Naposledy v tomto roce začal Honduras uznávat Čínskou lidovou republiku a přestal uznávat Tchaj-wan. Přitom je třeba uvést, že například Palau a některé další země jsou státy víceméně jen formálně, reálně jsou to spíše teritoria pod kontrolou USA. Skutečných států, které uznávají Tchaj-wan, je tedy na celém světě ještě méně.
Senátor – Tchaj-wanec
Nejmenovaný český senátor, který se kvůli tchajwanské podpoře prohlásil za Tchaj-wance, je tedy spíše jen úsměvnou figurkou. Tento politik, za nímž krom několika hloupých výroků mnoho konkrétní práce pro občany není, se prezentuje jako prozápadní politik, ale chová se spíše jako představitel nějaké země v Mikronésii. Avšak i komické postavičky mohou drobně škodit své zemi, v našem případě České republice, a to nezodpovědným politickým přístupem.
Čínská lidová republika je významnou zemí, která dosáhla velkého rozvoje především díky své transformaci v posledních 40 letech. Před několika lety ČLR odstranila absolutní chudobu, když z ní vyzvedla více než 800 milionů lidí. Mnoha dalším lidem velmi zvýšila životní úroveň, přičemž více než 400 milionů lidí tam žije na úrovni Evropské unie. Byla bych ráda, kdyby tato čísla vnímala Fialova vláda. Jí se totiž podařilo počet domácností ohrožených chudobou za jediný rok zvýšit z 16 na 28 procent. Úctyhodný výkon.
Z blbosti, nebo v žoldu
ČLR se stala druhou největší ekonomikou světa. Nebo první největší, počítáme-li hrubý domácí produkt s přepočtem na paritu kupní síly (GDP PPP). Je významným obchodním partnerem většiny zemí světa, pro mnoho zemí je dokonce největším obchodním partnerem. V rámci OSN a v dalších institucích prosazuje dlouhodobě mírové řešení konfliktů. Její »socialismus s čínskými charakteristikami« je inspirací pro mnoho zemí, které se nechtějí smířit se stavem, kde 99 procent občanů dře na jedno procento nejbohatších. Kdo si to neuvědomuje, musí to dělat buď z blbosti, nebo za cizí peníze. Rozvoj spolupráce s takovou zemí může totiž České republice jen prospět.
Kateřina KONEČNÁ
(Autorka je předsedkyně KSČM.)
