Koncem října proběhl telefonický rozhovor mezi izraelským prezidentem Jicchakem Herzogem a papežem Františkem. Herzog popisoval teroristický útok Hamásu na Izrael ze 7. října. »Je zakázáno reagovat na teror terorem,« na to reagoval papež, ale více se veřejnost o jejich soukromém rozhovoru tenkrát nedozvěděla.
Dvaadvacátého listopadu promluvil papež na náměstí Sv. Petra k věřícím a mj. řekl, že konflikt v Gaze »je již více než válka. Je to terorismus«. To vyvolalo dohady o tom, jak by se měla tato slova interpretovat. Několik hodin před svým vystoupením papež přijal příbuzné lidí zabitých v Gaze a rovněž i příbuzné rukojmích zavlečených do Gazy. Obě přijetí proběhla ve stejný den, proti čemuž se ohradil hlavní rabín z Milána Alfonso Pedatzur Arbib, neboť, podle něj, Izraelci si zasloužili »exkluzívní solidaritu«. Palestinská profesorka Širín Hilalová, která přišla o dva rodinné příslušníky, tvrdí, že papež použil anglický výraz pro genocidu. »Věděl přesně, co se děje v Gaze,« popisuje profesorka. »Věděl, že tam není elektřina, plyn, pohonné látky, pitná voda, lékařská péče. Věděl také, že církev trpí v Gaze.«
Amerického rabína Abrahama Coopera rozhněvalo, že pro papeže byl »morálně srovnatelný středověký masakr Hamásu a jednání demokratického státu«. Odborníci ale připomínají, že pro tohoto prvního latinskoamerického papeže bylo prosazování lidských práv a boj za utlačované a perzekuované vždy jasnou prioritou. Papež reflektuje nedůvěru a skepsi globálního Jihu vůči Západu a Palestince i Rusy vnímá se sympatiemi. Ruskou invazi Ukrajiny vysvětloval i tím, že »NATO štěkalo u ruských dveří«. Jeho životopisec Marco Politi zdůraznil, že pro papeže je »zabíjení mnoha tisíc lidí v Gaze terorismus a tak to je«.
V britských novinách The Guardian napsal Philippe Lazzarini, generální tajemník Agentury OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA), že »historie nás všechny odsoudí, pokud v Pásmu Gazy nebude příměří. Nic neospravedlňuje zločiny páchané Izraelem na civilním obyvatelstvu, včetně jednoho milionu dětí«. A rovněž uvedl, že asi 600 000 lidí je ukryto ve 150 školách UNRWA a žije ve špatných podmínkách s omezenou čistou vodou, velmi malým množstvím potravin a léků.
Tato situace přinutila generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese využít svého práva podle čl. 99 Charty OSN a vyzvat Radu bezpečnosti, aby neprodleně prosadila v Gaze příměří. Článek 99 Charty OSN byl tak poprvé použit od roku 1971, což ilustruje nebezpečnou a katastrofální situaci, v níž se octly téměř dva miliony obyvatel Gazy. Šéf OSN zopakoval své odsouzení útoku Hamásu na Izrael ze 7. října, během něhož zahynulo 1200 lidí, z toho 33 dětí a 250 lidí bylo uneseno do Gazy jako rukojmí, z nichž více než 130 tam i nadále zůstává.
Podle ministerstva zdravotnictví bylo dosud v Gaze zabito více než 18 000 Palestinců, z nichž 70 % jsou ženy a děti. »Mnoho dalších je nezvěstných, pravděpodobně jsou pod troskami a čekají na záchranu,« oznámila UNRWA. Tisíce lidí bylo zraněno. Více než polovina domovů byla zničena. Osmdesát procent z 2,2 milionu obyvatel bylo násilně donuceno uprchnout do stále menších a menších prostor. Podle generálního tajemníka OSN již není v Gaze žádné bezpečné místo, kde by se lidé mohli ukrýt. Více než 1,1 milionu lidí hledalo ochranu v zařízeních UNRWA, což vedlo k nedůstojným a nehygienickým podmínkám v přeplněných objektech. Jen 14 z 36 nemocnic částečně funguje. Všem chybí základní zásoby a pohonné látky.
»Uprostřed konstantního bombardování a bez prostředků se ukrýt očekávám, že dojde k totálnímu kolapsu veřejného pořádku, takže i omezená humanitární pomoc bude nemožná. A situace se ještě zhorší včetně epidemií nákaz,« píše generální tajemník OSN. Kapacita OSN a našich humanitárních partnerů byla zcela zdecimována. Nejméně 130 pracovníků OSN bylo zabito, mnoho z nich i s celými rodinami.
Čelíme obrovskému riziku kolapsu celého humanitárního systému. Katastrofa je potenciálně nezvratitelná s důsledky pro všechny Palestince, ale i pro mír a bezpečnost v celém regionu.
Mezinárodní společenství má zodpovědnost zamezit další eskalaci krize. »Vyzývám členy Rady bezpečnosti, aby zamezili humanitární katastrofě a vyhlásili urgentně humanitární příměří,« urgoval Antonio Guterres. Bohužel přestože 13 členů RB z patnácti Guterrese podpořilo, a dokonce i Velká Británie se zdržela, tak USA uplatnily své právo veta. Proto rezoluci, jež nekompromisně požaduje okamžité prosazení příměří, předložil Egypt a Mauretánie, s odvoláním na rezoluci 377 z roku 1950 nazvanou Uniting for Peace, která umožňuje Valnému shromáždění OSN převzít iniciativu, když je RB neschopna dosáhnout shody na své povinnosti zajistit bezpečnost ve světě. (Tato rezoluce byla v roce 1950 použita k podpoře zásahu OSN do války v Koreji.) OSN o ní hlasuje v úterý 12. prosince (článek byl odevzdán do tisku před tímto hlasováním – pozn. red.).
Rezoluci podpořili i všichni členové Výboru předsedů VS OSN (UNCPGA), včetně mě coby místopředsedy. Výbor zdůraznil, že příměří by mělo ochránit životy, zabránit další eskalaci konfliktu a otevřít cestu k trvalému řešení, postavenému na vytvoření dvou států, demokratické Palestiny i zabezpečeného Izraele. Stejný požadavek vznesl i Mahmúd Abbás, šéf palestinské samosprávy, který se vyslovil pro »nenásilný odpor a mezinárodní mírovou konferenci«.
Diplomaté odhadují, že Česká republika a šest malých ostrovních států bude zase hlasovat spolu s USA, a tím jen prohloubí svou mezinárodní izolaci, kvůli níž nemá šanci na zvolení do Rady bezpečnosti, kam chce kandidovat.
Jan KAVAN
