Motto: Jsou dva zásadní rozdíly v postavení Čechů za c.k. mocnářství a dnes. Nerozhoduje se ve Vídni, ale ve Washingtonu a Bretschneider sedí u počítače. Oproti Bretschneiderovi Josefu Vyskočilovi sice také nic neunikne, ale navíc je pro svou mazanost o dva funkční stupně výš. Neproniknutelně je zahalena už jeho identifikace. Traduje se sice, že pochází z Putimi, ale tam stopa končí. Nelze nijak doložit, kdy a kde se narodil, ani jak vzniklo jeho krycí jméno. Je to asi dávno, ale není to na něm vidět – pravidelně cvičí, miluje skok vysoký. V tom je ctižádostivý, teď si pořídil i tyč. Zájem nadřízených i kolegů ho těší. Na jejich zvídavé dotazy významně mlčí. Je loajální a skromný. Ve firmě je spokojen, má vysoký plat. Z jeho osobního spisu: »Zvláštnost projevu: občas si vyskakuje a radostně pomekává.« »Krycí jméno: Pepek Vyskoč.«
Funkce memů
Zdá se, že současná propaganda poskytuje o válce na Ukrajině jednostranné informace a podsouvá Rusku zejména agresivní povahu, zavrženíhodné motivace a nepřijatelné, až zločinné jednání, zatímco Ukrajinu naopak ukazuje v tom nejlepším světle. Na tomto nevyváženém virtuálním základě pak dochází k nepravdivým závěrům, rozvíjejí se v protikladu ke skutečnosti absurdní protiruské koncepce a vytvářejí se falešné ustálené vzorce cítění, uvažování a jednání (memy) větší části populace.
Právo na sdělování a příjem informací
Veřejnost však má právo znát pravdu, a nejen nevědomky povinně přejímat oficiální názory. Pravda se rodí v diskusi. Cílem tohoto článku není podporovat jednu nebo druhou stranu konfliktu, který hrozí použitím jaderných zbraní, ale předložit čtenáři informace, aby si za pomoci metodické skepse mohl sám utvořit vyvážený názor či hypotézu v jednostranně deformovaném informačním prostředí. Proto nic z toho, co zde a dále uvádíme, neberte jako konečné tvrzení. Můžeme jen pochybovat a myslet při vědomí, že první obětí války je pravda.
Rusové a »Rusáci«
Falešným memem ve vztahu k Rusku o jeho agresivitě, podvratnosti a terorismu na mezinárodním poli je dnes u nás ovládána značná část obyvatelstva, ačkoliv Sovětský svaz za druhé světové války zabránil německé genocidě českého národa a ještě v 60. letech Československo patřilo k jeho nejbližším spojencům ze všech států tehdejšího socialistického společenství. Přesto se však naši občané často vyjadřují o Rusech jakoo »Rusácích«. Jde přitom o hanlivé pejorativní označení ruského národa a jeho příslušníků.
Důvody změny vztahu k Rusku
Třeba je to důsledek vstupu spojeneckých vojsk do Československa v srpnu 1968. Možná, že je to ale důsledek následného spojení s USA, jako již tehdy úpadkovou velmocí, která uvěřila vlastní propagandě o svém vítězství ve studené válce, a v zajetí tohoto přeludu musí stále dokazovat, že je již pouze jedinou supervelmocí a podle toho také ideologicky formuje své nové evropské satelity (vazaly), protože se jí ve skutečnosti stále ještě nepodařilo si Rusko podmanit, a to se musí stát i ideologicky. Jistě existují i další možnosti. Bývá to i tak, že ode všeho trošku. Jistě, můžeme mluvit o »Rusácích«, »Němčourech«, »Čobolech«, »Amrdech« atd., ale k čemu to povede, kam až jsme ochotni klesnout? Neprojevuje se tímto okázalým pohrdáním jinými národy spíše nízkost komplexu méněcennosti, než vlastní nadřazenost?
K agresivitě Ruska a USA
Agresivita není ruskou vlastností, je však typická pro Spojené státy americké. Jedině ony již použily jaderné zbraně. Jedině ony také monopolně ovládaly světové oceány svým námořním loďstvem včetně letadlových lodí, kterým dosud nejen kontrolují všechny významné světové námořní obchodní trasy jako jeden z hlavních zdrojů svého bohatství, ale které navíc umožňuje dopravit expediční sbor kamkoliv ve světě a zásobovat jej. Takovou ekonomickou možnost Sovětský svaz nikdy neměl a ke světovládě proto ani mířit nemohl. USA také vytvořily hustý systém vojenských základen po celém světě, a zejména kolem hranic Sovětského svazu, dnes Ruska. Dokonce přestaly respektovat ústní závazek daný Gorbačovovi v souvislosti s pohlcením NDR Německou spolkovou republikou, že NATO se nebude rozšiřovat na východ. Odhaduje se, že od 2. světové války USA vyvolaly asi 40 válečných konfliktů, v nichž zahynulo na 30 milionů lidí. Byl to Sovětský svaz, který se nejdříve ze všech jaderně vyzbrojených států zavázal nepoužít jaderné zbraně jako první.
O vítězství ve studené válce
Ve studené válce nelze zvítězit. Podpora horké války na Ukrajině již vede ke vše zničující jaderné válce, a ta není v zájmu nikoho, ani Spojených států. USA kupodivu zpravidla ve válkách nevítězí, jako jaderná velmoc však ani neprohrávají. Důležitější než lidské životy a ukončení války jsou pro ně zakázky enormně ziskového vojenského průmyslu. To je jejich vítězství. Proto se o válce proti Rusku na Ukrajině často píše jako o válce do posledního Ukrajince. Vše to ale může vyřešit nová karibská krize.
Studená válka dosud neskončila
Studená válka vyhlášená po skončení světové války byla sice navenek zahájena jako boj proti komunismu, ale ve skutečnosti Západu šlo o přírodní zdroje a bohatství Sovětského svazu. Důkazem toho je, že přes zánik Sovětského svazu a jeho transformaci na Rusko, které už komunistické není, útočí USA na Rusko dál. Pro USA byly vždy ruské přírodní a surovinové zdroje (peníze) až na prvním místě. Dokonce i Madeleine Albrightová projevila na sklonku života slabost ke komunismu, když si postěžovala, že je nespravedlivé, aby jeden stát měl tak obrovské zdroje surovin a že by se o ně Rusko mělo s ostatními podělit. Hillary Clintonová zase prohlásila, že nepřipustí žádný nový Sovětský svaz, když pochopila, že studená válka ještě neskončila a že Rusko po něm převzalo i velmocenské postavení. Prohlásila to stejně sveřepě jako Joe Biden, když prohlásil, že žádný Severní proud (Nord Stream) prostě nebude. Do minuty od explozí v Baltském moři hlásila ministerská předsedkyně Velké Británie do Spojených států: »It‘s done«. Měla tak učinit nešifrovanou linkou. Prozradila tajemství a vyletěla z křesla. Ve Velké Británii se v mediálním prostoru vážně diskutovalo, zda v této disciplíně zaujala druhé, nebo dokonce první místo v historii.
A co na to Josef Vyskočil
Josef Vyskočil by si z toho mohl vzít příklad a snažit se dosáhnout podobného úspěchu ve skoku do výšky. Neměl by se ale pokoušet švindlovat s tyčí, to je jiná disciplína. Nedůtkliví Angličané by mu na to určitě přišli. Na dotaz Naší pravdy si jen povyskočil, v duchu si meknul, šibalsky se usmál a s neurčitým svazkem lejster zmizel za rohem.
K počátku války na Ukrajině
Počátek války na Ukrajině se u nás spojuje až s únorem minulého roku, kdy prezident Ruska Vladimir Putin vydal rozkaz k zahájení speciální vojenské operace. Na Donbasu se však bojuje už od roku 2014. V Doněcku a Luhansku se rusky mluvící občané vzepřeli proti neústavní výměně prezidenta a požadovali autonomii. Začalo docházet ke konfliktům s centrální mocí, které vyústily v občanskou válku, při které povstalci nepřekročili hranice svých oblastí. Dokonce ani neobsadili Mariupol, když už bylo jasné, že je to v jejich silách. Kyjevu nezbylo, než podepsat tzv. Minské dohody za asistence Západu a Ruska. Podepsal je však s postranním úmyslem neplnit je, jen proto, aby získal čas. Proto také nikdy neustaly boje na demarkační čáře. Nedávno to přiznali i německá exkancléřka Merkelová a francouzský exprezident Holland. Po celou tu dobu bylo u nás za agresora označováno Rusko.
Usmrcování a mrzačení vlastních občanů
Ukrajina na Donbasu od roku 2014 dodnes systematicky a cíleně dělostřelecky ostřeluje civilní obyvatelstvo, které pokládá za své občany. Používá raketové systémy salvové palby Grad. Jednotlivé granáty nejsou řiditelné, mají příliš velký rozptyl. Nemohou rozlišit mezi vojenskými a civilními cíli. Salvy jsou určeny jen k plošnému ničení nepřátel.
Anna Tuv a Vita Zaverucha
Obětí ukrajinské války na Donbasu se stala rodina Anny Tuv z Gorlovky. Vždy byla apolitická. V jedné chvíli se jí po dopadu ukrajinských granátů zhroutil život. Ještě nemohly být české. Přišla o manžela, dcerku, levou ruku a dům. Zbyly jí jen dvě malé děti. Začala působit v mírovém hnutí, navštívila i Prahu. Je výjimečně krásná. Dnes žije v Moskvě a úspěšně podniká v modelingu. V Rusku říkají, že povstala jako Fénix z popela.
Vita Zaverucha je mladá nacistka. Na internetu hajlovala na pozadí svastiky a se zbraněmi, někdy také méně oblečená, je i na snímku z Donbasu při střelbě z protitankového granátometu RPG na ruskou vesnici. V roce 2015 se zapletla do přepadení benzinové pumpy, kde byli zraněni tři policisté a dva přišli o život. Šlo o těžký zločin a při zadržení našli u podezřelých v autě dva samopaly se čtyřmi zásobníky. Její Pobratimové ji dostali z vazby na kauci 1,6 milionu hřiven, protože oni dnes na Ukrajině rozhodují. Vytlačení státní moci z veřejného prostoru a jeho nahrazení ozbrojenými bojůvkami je jedním z definičních znaků fašismu, po kterém hnutí dostalo své jméno v Itálii ve 20. letech minulého století (»fasci di compbattimento«). Bojovala za »Ajdar«, »Azov«, ukrývala se v podzemí Azovstali. Nyní už jsem na síti nenašel její stránku, kde byla snadno čitelná. Informace o ní už jsou stylizované. Režim kolem ní vytvořil aureolu a vydává ji za hrdinku.
Čestmír KUBÁT
