O možnostech a formách participativního bydlení

Zjistit možnosti a limity participativního bydlení v České republice bylo cílem workshopu, kterého se zúčastnili učitelky a učitelé ze základní a mateřské školy Psárech v okrese Praha-západ. Pedagogové svými názory, jak oni by si představovali sdílené bydlení, přispěli do probíhajícího projektu.

Vedení obce Psáry se jako první v republice zapojilo do výzkumného projektu, který si klade za cíl zjistit, jak velká ochota sdílení je pro Čechy přijatelná, čeho se nejvíc obávají a co by naopak uvítali. »Na základě těchto dat bude možné připravit jakýsi návod a legislativní rámec, který by mohl jednotlivce i města v celém procesu úspěšně provázet,« informoval Haló noviny urbánní sociolog a vedoucí kampaně »Praha – město pro život« sdružení Arnika Václav Orcígr. Arnika se na vývoji projektu participativního bydlení podílí, ve spolupráci s Technologickou agenturou ČR.

Možné řešení bytové krize

Sdílené bydlení by se mohlo do budoucna stát i pro jednotlivce řešením současné bytové krize. U našich sousedů, například v Hamburku, Mnichově, Vídni či Berlíně, se již léta rozvíjí mnoho forem participativního bydlení a první novodobé vlaštovky se objevují i u nás. Podle Orcígra však řadaprojektů zůstala v projektových fázích a není dosud systematická iniciativa, která by participativní bydlení podporovala. »Naší úlohou je zmoderovat snahy, které vycházejí z obcí – protože jde o obecní bydlení, kde se obec snaží získat podněty od cílových skupin a na jejich základě pak plánovat své projekty a třeba i stavět nové byty,« vysvětlil naší zpravodajce.

Konkrétně v obci Psáry jde o výstavbu šesti nových startovacích bytových jednotek v domě, v němž by měli jeho nájemníci jistou míru sdílení. Výstavbu chce obec realizovat v horizontu několika let. »Uvažované startovací byty v rámci tohoto projektu chystáme primárně pro mladé nově příchozí učitele. Chtěli bychom jim tímto nabídnout benefit ve formě zvýhodněného nájmu v obecním projektu, který navíc přinese participativní dimenzi. Ta by měla ušetřit náklady obce a zároveň umožnit vzájemné sdílení, jehož míra bude definována právě v rámci workshopů,« popsal záměr starosta Milan Vácha.

Projekt je v úvodní fázi, kdy z nasbíraných podnětů od současných zaměstnanců školy vznikne stavební program, který bude architektem přetvořen do konkrétního stavebního projektu. Od konečných představ a požadavků na sdílení se bude odvíjet i konkrétní velikost bytů.

Jaká míra sdílení?

»Minimální mírou sdílení může být například společný altán na společné zahradě. Pokud je větší ochota ke sdílení, pak to může být třeba společenská místnost, ale třeba také společná sauna nebo zelená střecha, kde lze trávit volný čas,« vysvětlil HaNo urbánní sociolog. Míra sdílení se zjišťuje právě tímto průzkumem.

Pedagogové psárské školy, kteří se workshopu zúčastnili, zprvu byli z participace bydlení trochu zaskočeni, ale při hlubším ohledání tématu vnímali jeho benefity, sociální i environmentální. »Za jasně definovaných podmínek, včetně předem daných pravidel správy, by povětšinou byli ochotní v takovém projektu bydlet,« popsal dojmy z prvního setkání Orcígr. »Sdílené bydlení je u nás stále nová věc. Panuje poměrně silná obava ze sdílení obecně – konkrétně z konfliktů a nedostatku soukromí. Bylo zřejmé i jasné odmítnutí ke společným finančním investicím.« Účastníci workshopu si neuměli představit, že by měli do sdíleného bydlení investovat vlastní peníze. V Psárech se bude s největší pravděpodobností jednat o sdílení určitých společenských prostor a komunitní podílení se na následné správě budovy. Výhodou pro učitele pak budou nízké náklady na bydlení oproti trhu. Na druhém workshopu se účastníci budou již věnovat konkrétním možnostem prostorových řešení.

Data se budou dále sbírat také v Pardubicích, Opavě, Hrádku nad Nisou, v Liberci a Jihlavě. Během jara proběhnou workshopy také v posledních dvou jmenovaných městech.

(mh)