Letos uplynulo 85 let od doby, kdy byl v noci z 29. na 30. září 1938 podepsán mnichovský diktát. Ten následující den – 30. září 1938 – čs. vláda přijala. Tragické období českých i světových dějin připomíná pamětní deska, která byla odhalena v Brně.
Brněnští komunisté uspořádali ve čtvrtek (28. září) shromáždění před svoji budovou v Křenové ul. 67, kde byla odhalena tabule s textem prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše k těmto událostem ze 14. prosince 1945 na sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů.
Hlavní projev přednesla europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Svoje stanovisko řekl v projevu i expremiér a předseda spolku Nespokojení Jiří Paroubek. Hovořila též exposlankyně Jana Volfová za Českou suverenitu sociální demokracie a David Tygr Ploc za politické uskupení Domov. Naslouchali jim představitelé levicových spolků a jejich prostřednictvím i jejich členové.
Zločinnost mnichovské zrady
Kateřina Konečná na shromáždění občanů zdůraznila, že zločinnost podpisu mnichovské dohody nemůže nikdo popřít. Pro Čechy, Slováky a další národnostní skupiny naší země nikdy nebude ničím jiným než mnichovskou zradou či mnichovským diktátem. »V Mnichově byl rozbit československý stát i jeho demokracie. Spolu s ním byly však na dlouhou dobu oslabeny i síly evropské demokratické opozice, která tím ztratila jedinou a poslední oporu ve střední Evropě. Republice bylo upřeno právo bránit se zradou Francie, která zradila vojenskou smlouvu s Československem a Sovětským svazem, přičemž Poláci a Rumuni vojensky zablokovali jakoukoli pomoc ze strany Sovětského svazu. Obrana s pomocí Francie a Sovětského svazu byla plánována na pouhých deset dní, pevnosti dobudovány nebyly – to je pádná odpověď všem teoretikům blábolícím o možném boji a samostatné obraně,« řekla.
Československý spojenecký systém se Mnichovem rozpadl a Německu se otevřela cesta k agresi, která vtáhla do svého víru celý svět. Teprve vznikem Atlantické charty se v roce 1941 vytvořila v světovém měřítku politická základna vítězného boje proti agresorovi. V modifikované podobě ji tvořily obdobné síly, jejichž spojení inicioval a hájil již během 30. let Edvard Beneš. Svým uvážlivým postupem v roce 1938 uchránil svou zemi před zničením a poté, co Německo obsadilo 15. března 1939 zbytek Československa a porušilo tak mnichovskou dohodu, získal nový prostor pro svou politickou činnost. Beneš tehdy jménem českého a slovenského lidu řekl, že
»Češi a Slováci nikdy neustanou ve svém boji, dokud jejich milované vlasti nebudou všechna její práva vrácena«.
Konečná zdůraznila, že prezident Beneš měl pravdu i strategickou schopnost na základě právní kontinuity s násilně rozbitou první republikou vybudovat v Londýně čs. exilové státní zřízení, zahraniční armádu Západu i Východu, věnoval se spolupráci s Moskvou, o které věděl, že bude napadena a nakonec bude hlavním motorem boje s německými nacisty.
Do boje o republiku a její osvobození se zapojili všichni vlastenci – komunisté, sociální demokrati, sokolové, národní demokrati, orlové a další, zdůraznila politička. Předtím však občané republiky museli vytrpět vyhnání, vraždění, věznění v nacistických mučírnách a koncentračních táborech nemajících světové obdoby; 365 tisíc Čechoslováků padlo, bylo popraveno nebo vyvražděno hitlerovci za pomoci tzv. sudetských Němců. Dalších 700 tisíc Čechoslováků bylo vyhnáno na otrocké práce do třetí říše. Zato sudetští Němci dostali za uloupení pohraničí 1 milion 163 tisíc 716 medailí od samého Hitlera!
Konečná upozornila, že dnešní pátá kolona českých obhájců a omlouvačů čs. Němců alias Sudetoněmců šíří v médiích nejrůznější lži o vyhnání a o jakýchsi »zločinech«, přitom sami zakrývají své skutečné ohavné a neomluvitelné zločiny.
Sněmovna ocenila Benešovy zásluhy, právem
Ve složitých peripetiích evropského i čs. vývoje byly Benešovy iniciativy vytlačeny z historického povědomí. O nápravu se snažila Poslanecká sněmovna z iniciativy levicových poslanců v roce 2004, když schválila zákon o zásluhách Edvarda Beneše jako předního čs. politika 20. století, který hájil zájmy státu doma i v zahraničí a touto svou činností si získal oddané přívržence, ale i zásadní odpůrce. Pokud odložíme své úzké subjektivní hodnocení Benešovy osobnosti, musíme objektivně uznat jeho nezpochybnitelnou zásluhu o vznik samostatného čs. státu a jeho znovuobnovení.
Sněmovna ocenila Benešovy zásluhy o stát, a to bez ohledu na rozdílné hodnocení jeho postojů. »Inspirovat by nás měla Benešova diplomatická činnost v evropském měřítku, kterou doplnil i mírovou politiku Jiřího z Poděbrad, a to právě dnes, kdy se hledají cesty k jednotné Evropě. Přestože je dnes vše jiné než v první polovině 20.
století, z úspěchů a chyb dr. Beneše můžeme načerpat řadu podnětů pro budování demokratické a národnostně tolerantní Evropy,« zakončila europoslankyně.
Ostuda Francie a jejího spojence Británie
Bývalý předseda vlády za ČSSD Jiří Paroubek na akci navázal, že Beneš patřil k čelným architektům vzniku československého státu. Názorově souzněl s prvním čs. prezidentem. Jako ministr zahraničí dohodl smlouvy s Francií a Sovětským svazem, které měly republiku ochránit před případným útokem ze strany nacistického Německa. Německu stálo v cestě k revizi uspořádání poměrů v Evropě Československo, jeho demokratický politický systém a jeho silná armáda. Za prezidenta republiky Beneše tehdy volili i opoziční komunističtí poslanci, poznamenal Paroubek.
Mnichovská dohoda rozbila demokratické Československo na kusy. Do půl roku obsadily české země německé jednotky a začaly u nás řádit teroristické orgány státní moci. Beneš organizoval v zahraničí druhý odboj, kterým chtěl odčinit mnichovskou dohodu. Je to ostuda našeho přímého spojence – Francie a jejího spojence Velké Británie, které obětovaly Československo svým politickým egoistickým zájmům. Tím oslabily samy sebe. Ve vítězném tažení německých armád Francií v roce 1940 bylo nasazeno 400 skvělých čs. tanků. Ty se podílely na rozhodující operaci německo-francouzské války v srdci Francie.
Beneš věděl, že po válce se změní i postoje čs. občanů a že republika se posune názorově doleva. Ve střední Evropě chtěl obnovit stát, který by byl mostem mezi Západem a Východem, aniž by to narušilo jeho prozápadní orientaci. Mohli jsme být druhým Finskem nebo dnešním Rakouskem.
Česko se nesmí dostat do lokajské pozice
Mnichovská smlouva byla hanebná. Česko se nikdy nesmí dostat do lokajského podřízení cizí moci. Musí si zachovat svoji suverenitu a orientovat své národní zájmy tak, jak to činil po celý život dr. Edvard Beneš, uzavřel svůj projev za spolek Nespokojení expremiér Paroubek.
AUTOŘI – (vž, mh)
FOTO – Filip Zachariaš
