Nedožili se konce války a zůstali bezejmenní

165

Vzpomínkové pietní setkání v Choustníkově Hradišti (okr. Trutnov) u hromadného hrobu obětí pochodu hladu a smrti – vězňů z pobočných koncentračních táborů Gross Rosen v Sovích horách zahájili historik Jaroslav Štrait a Jaroslav Nehyba z krajské rady Klubu českého pohraničí.

Delegace občanských spolků KČP, LKŽ, přátelé z Vysoké nad Jizerou a zástupci OV KSČM všech okresů kraje položili věnce a květiny k uctění památky těch, kteří se nedožili blížícího se konce druhé světové války. Klub vojenské historie zajistil čestnou stráž.

K přítomným promluvil emeritní ministr a velvyslanec a nyní poslanec Jaroslav Bašta (nezávislý za SPD), který uvedl: »… v době, která je tak dramatická a obtížná, jako je ta naše, bychom neměli zapomínat na historii a na poučení, které nám přináší … zejména bránit ideologiím, které vedly právě ke 145 obětem, jež zde leží.«

Předsedkyně KV KSČM Věra Žižková v hlavním projevu uvedla, že nebezpečí fašismu a jeho ideologie se oživuje v mnohých státech Evropy třeba v podobě omezování názorů, špehování. Oběťmi důsledků těchto teorií a válečného konfliktu se stali právě vězni koncentračních táborů, kteří oslabeni po strastiplných zimních pochodech byli ubiti a postříleni v okolí Choustníkova Hradiště a Kocbeří. S lítostí konstatovala: »Ve společném hrobě zde leží 145 bezejmenných obětí, ani blízcí nevědí, kde skončili jejich příbuzní … Pocházeli z mnoha zemí, byli převážně mladí a různého vyznání.«

Dále zdůraznila, že nesmíme připustit nástup zdánlivě jednoduchých řešení v současných krizových situacích, v pozadí nichž je velkokapitál i nenávist k různým rasám, národnostem, náboženstvím, které mohou vést opět k takovým hromadným hrobům. »Musíme se setkávat u těchto příležitostí, nezapomínat, udržovat a prosazovat myšlenky humanismu, lásky k lidem, přátelství a míru … Čest památce těchto obětí.«

Přítomen byl i mladý ředitel Muzea koncentračního tábora Gross-Rosen Andrzej Bobowski. Letos zde, bohužel, chyběli mezi stovkou přítomných starostové okolních obcí, velvyslanci zemí, jejichž občanům po bezmezném utrpení v koncentrácích zde fašisté ukončili život, i hejtman kraje, zástupci armády a další hosté, kteří sem kdysi přijížděli. Prezident Zeman po dva roky udělil aktu svou podporu, letos ne.

Důstojný hromadný hrob i velký obelisk byl vybudován před 70 lety. Další ubití vězni mají pomník ještě v Kocbeřích, celkem je to 173 vězňů. Vězni směřovali totiž k Jaroměři, ale od Kuksu byli vráceni zpět k pochodu na Trutnov. Dvacátý ročník pietního setkání v Choustníkově Hradišti na místním hřbitově uspořádala Krajská rada Klubu českého pohraničí Královéhradeckého kraje ve spolupráci s Klubem vojenské historie a pobočky ČSBS.

Doufejme, že tato tradice konání pietního aktu nebude přerušena, že i mladí lidé si budou připomínat v dalších letech příčiny násilného ukončení tisíců životů vězňů a nevinných obětí nejen na tomto místě.

(vha)

FOTO – Petr HOJNIC

Podrobně se odhalování faktů kolem tragédie vězňů z tohoto transportu dlouhodobě věnuje emeritní poslanec, spisovatel Jaroslav Štrait:

Takový osud připravili lidé lidem

Koncem roku 1944 nacisté urychleně evakuovali na Východě pod tlakem Rudé armády koncentrační tábory. Gross Rosen byl přeplněn o 50 000 vězňů z KT Auschwitz-Birkenau. Přemístily se sem i stráže SS včetně nechvalně pověstného osvětimského kata MUDr. Josefa Mengeleho (1911–1979). Snad nedopatřením ho Američané propustili v roce 1945 ze zajetí. Nebyl nikdy potrestán a zemřel v poklidu v Brazílii.

V KT Gross Rosen chybělo na přelomu let 1944–1945 všechno, včetně obvyklých lágrových »potravin«: koňského masa, řepy a brambor. Nešlo jen o základní tábor. Dalších 20 000 vězňů pracovalo v nejméně 60 pobočných táborech. V Sovích horách, na dohled od českých hranic, hloubili údajně tunely pro záložní velitelství wehrmachtu.

Němci zahájili evakuaci pobočných táborů v Sovích horách 1. února 1945. Jen malá část vězňů měla štěstí, že byla přesouvána především na území Rakouska a Bavorska po železnici. Ostatní vytvořili pochodové proudy po několika tisících vězňů. Kolonu asi 9000 vězňů orientovalo vedení tábora na hranice protektorátu Čechy a Morava. Vyšla 15. února 1945, přenocovala v Mierozsowě (dříve Friedlandu). Další noci strávila již na českém území ve Chvalči a 17. února v Poříčí u Trutnova.

Mezitím základní koncentrační tábor Gross Rosen osvobodil 42. dělostřelecký pluk Rudé armády pod velením majora Novikova 15. února 1945. Jednotka patřila do sestavy 1. ukrajinského frontu, kterému velel maršál Koněv.

Větší část transportu vězňů odjela po železnici ze Starého Města u Trutnova do koncentračního tábora Flossenburg. Část, asi 2000 vězňů, ostraha SS hnala směrem na Jaroměř. Počítalo se, že tam budou naloženi na železnici. Královéhradecké gestapo na přímý rozkaz K. H. Franka transport zadrželo na protektorátních hranicích u Kuksu. Vězňové se vrátili do Choustníkova Hradiště, kde za velmi bídných podmínek a bez jídla přenocovali. Záměr – vrátit se zpět do Trutnova.

Doprovod transportu SS vybíral vysílené vězně, kteří již nebyli schopni se přesouvat pěšky. Použil také »metody«, které historie říká germánská lest: »Kdo není schopen pěšího pochodu, sveze se na vozech, které přistaví místní sedláci!«

Daleko se ovšem nesvezli. Při poválečné exhumaci se jednoznačně prokázalo, že byli ubiti pažbami pušek, probodáni, postříleni a ukopáni. Eskortě složené převážně z mladých příslušníků SS velel SS-Untersturmführer (poručík) Hartmann, bývalý velitel pobočného tábora v Kaltwasser v Sovích horách. Po válce se podařilo také ztotožnit jednoho ze strážných SS-Unterscharführera (četaře) Adolfa Zweina z Broumova. Na fyzické likvidaci a násilí se podíleli také němečtí četníci z Choustníkova Hradiště – velitel SS-Untersturmführer Heidrich Gierl, četníci Ertl a Reifed. Vězně střílel i místní vedoucí NSDAP, majitel benzínové pumpy Franz Wiesner.

Vězňové v transportu byli převážně mladší lidé ve věku 20–40 let, hlavně Maďaři, Slováci, Poláci, Němci, Rusové, Bělorusové a Ukrajinci. Do hromadného hrobu v Choustníkově Hradišti bylo pohřbeno 145 obětí pochodu smrti. Další jsou na jiných místech.

Podařilo se zdokumentovat a ztotožnit i českého vězně č. 9633 KT tábora Gross Rosen Františka Vránu z Vidochova u Nové Paky. Komunista Vrána se provinil jen tím, že mezi spoludělníky na silnici vybíral peníze na podporu rodin zatčených. 

Památník v Choustníkově Hradišti byl odhalen v neděli 31. srpna 1952, před 70 lety.

Dvacátý, jubilejní ročník setkání KČP

V roce 2002 Klub českého pohraničí Královéhradeckého kraje obnovil tradici setkávání u památníku v Choustníkově Hradišti. Výčet významných hostů by vydal na celý pamětní list. Bývala běžná účast zástupců krajského úřadu, ministerstva obrany, zástupců velvyslanectví – radů a vojenských přidělenců, ministrů, starostů obcí atd. Je potřeba stále zdůrazňovat, že Klub českého pohraničí je vlastenecká nestranická organizace, která hájí integritu České republiky. Události v roce 1945 v Choustníkově Hradišti jsou trvalou připomínkou zrůdnosti fašismu, stejně jako Lidice, Ležáky.