Největším a hlavním problémem dnešního zdravotnictví je jeho nekompetentní a nešikovný ministr MUDr. Vlastimil Válek (TOP 09). Od počátku svého působení ve funkci jsem si nevšimla jediného správného kroku, který by pod jeho vedením ministerstvo zdravotnictví udělalo.
Nebyl schopen vyřešit žádný problém, který se na jeho ministerstvo valil. Že ho má omluvit nezkušenost s politikou a řízením státu? Ani náhodou tuhle poznámku nehodlám připustit! Pokud se někdo uchází o takto významný post, o to, aby v podstatě rozhodoval o životě nás všech, tak se má prvně seznámit s problémy, kterým bude muset čelit.
Když pominu jeho neschopný manažérský um, tak musím hlavně kritizovat jeho nekolegialitu a hlavně neskutečnou dezorientaci, co se potřeb zdravotnictví u nás týče.
Abych byla spravedlivá a jen ho nekritizovala, musím říci i to, že schopnějšího ministra bychom v této vládě, bohužel, hledali jen těžko. Spíše je to »soutěž« o to, kdo je nejhorší… Bohužel pro náš stát.
Nedostatky jsou standardem
Výpadky léků nebo minimálně jejich nedostatek, či nedostupnost lékových forem – to už je dnešním standardem… Téměř nikoho už to nepřekvapuje, lékárníci vydávají »náhrady« či po domluvě s lékařem alespoň »něco trochu podobného« původnímu předepsanému léčivu. Už ani novináře toto téma příliš nezajímá. Zkrátka jsme si na to zvykli. Je to standard. Co tedy ministr Válek zamýšlí tím »nadstandardem«? Že by daný pacient dostal lék, který mu byl skutečně předepsán? To byl jen vtip, omlouvám se, to on nedokáže zařídit, to už jsme si opakovaně všimli… Farmaceutický byznys jde totiž zcela mimo naši republiku. My si dnes nejsme schopni vyrobit téměř vůbec nic. Jsme zcela odkázáni na vůli velkých států EU – co nám dovolí, co nám pošlou, co nám řeknou…, a my za tuto almužnu doslova skáčeme, jak oni pískají. A kdo si na toto dovolí byť jen upozornit, tak je dezinformátor, nebo dokonce Foltýnova »svině«.
Ale zpět ke zdravotnictví a jeho problémům. Vyjmenuji alespoň ty do očí bijící – nedostatek lékařů, odliv zdravotníků do zahraničí, dlouhé čekací doby na vyšetření, opakované protesty lékařů za adekvátně nárokované mzdy, porušování zákoníku práce vlivem přesčasů, zbytečný přebytek zdravotních pojišťoven, které si stejně nekonkurují, nadstandardní platy (a to jsem sakra slušná!!) jejich ředitelů či manažerů – neodpustím si – za co? Za to, že se povinně vybírá zdravotní pojištění? Dále farmabyznys, to je kapitola sama pro sebe.
Vyčerpaní a frustrovaní lékaři
Samotné lékaře pak trápí neskutečná a nekonečná administrativa; když to přeženu – je lépe mít o pacientovi něco napsáno v počítači, než ho mít poctivě vyšetřeného… Lékaři v nemocnicích jsou vyčerpaní, frustrovaní a špatně placení.
Že máme nedostatek lékařů nebo vůbec kvalifikovaného zdravotnického personálu, je již také dnešním »Válkovým standardem«. Nejedná se zdaleka jen o zubaře. Psychiatr nebo dokonce odbornost dětský psychiatr je, s trochou nadsázky, snad jen iluzí. Je problém s nedostatkem očních lékařů, opět dětský oční lékař je »super nedostatkové zboží«. Ve velkých městech, jako například v Praze, se s tím možná občané tolik nesetkávají, ale čím dále na periferii, tím hůře je dosažitelná ambulantní péče. Ubývá praktických lékařů a hlavně dětských praktických lékařů, nebo jsou již v důchodovém věku.
Vrátím se ještě k zubařům. Těch je skutečně akutní nedostatek, případně jsou v důchodovém věku. Jak si tato nekompetentní vláda představuje řešení této situace? Navrhuje, aby zubaři z mimounijních zemí mohli vykonávat profesi pod dohledem jiného stomatologa. Tento dohlížející zubař musí mít minimálně 5 let praxe v oboru a smlouvu alespoň se třemi zdravotními pojišťovnami. Doposud museli například ukrajinští lékaři dosáhnout nejprve uznání svého diplomu, poté složit zkoušku z češtiny a rovněž odbornou aprobační zkoušku. S novelou nesouhlasila stomatologická komora a já musím říci, že výjimečně souhlasím s jejím prezidentem MUDr. Šmuclerem, který tvrdí, že to je velmi nebezpečný hazard se zdravím našich občanů.
Otázkou také zůstává, zda skutečně tito lidé vystudovali medicínu a kde. Vždyť přece my v ČR máme vzdělávání lékařů na špičkové úrovni, jsou uznávanými odborníky i v cizině. Nebylo by lepším řešením nastavit takové pracovní a platové podmínky, aby naši odborníci nebyli nuceni odcházet do zahraničí, a tedy jsme nemuseli zaměstnávat cizí státní příslušníky s velmi špatnou češtinou a možná ani ne vystudovanou medicínou?
Ministrova neochota jednat
Zcela aktuálním tématem je nová úhradová vyhláška, která znevýhodňuje právě ambulantní specialisty a praktické lékaře. Úhrady nerostou s dynamikou růstu cen. Neodpovídají reálným nákladům a mnohdy jimi nejsou lékaři ani schopni pokrýt rostoucí náklady na provoz praxí. Neodpovídají ani oprávněným požadavkům na osobní náklady. Co mi vadí ještě více než tento »Válkův standard« – zpackaná vyhláška, je jeho neochota jednat a nechat si připomínkovat úhradovou vyhlášku od mnohem kompetentnějších a schopnějších, než je on a celý jeho tým – od České lékařské komory.
Oč jde? Úhradová vyhláška pro rok 2025 bude mít pro některé lékařské praxe devastující ekonomické dopady. Navýšení nominálních úhrad o 0-2 %, nebo dokonce meziroční pokles úhrad, v situaci, kdy ambulantním lékařům nikdo nekompenzoval dvoucifernou míru inflace z uplynulých let (15,1 % v roce 2022 a 10,7 % v roce 2023), je skutečně plivnutím do tváře lidem, lékařům, jejichž posláním je záchrana lidských životů. Praktičtí lékaři nakonec svůj protest, plánovaný na konec října, kdy mělo dojít na dva dny k uzavření ordinací, odvolali. Neznamená to ovšem, že praktici s úhradovou vyhláškou souhlasí a že by nemohli protestní akci zopakovat.
Ministr Válek, vicepremiér Fialovy vlády, 1. místopředseda strany TOP 09 navíc také lže. V prosinci 2023 lékaři ukončili protestní akci poté, co tento ministr podepsal závazek o navýšení platů lékařů. Nyní prohlásil jednání o platech lékařů a zdravotníků za ukončená. Vláda tedy nesplní tyto závazky. Jediné, co tak mají v současnosti nemocniční lékaři snad garantované, je navýšení platů ve veřejném sektoru o 1400 Kč, tak jako všichni ostatní pracovníci…
Dalším bezpáteřním jednáním této asociální vlády jsou neustále se opakující ataky na Ústavu ČR a snaha přenést náklady zdravotní péče na občany a v podstatě tak zrušit princip solidarity. Naším nejvyšším právním dokumentem, tedy Ústavou ČR, je ale garantován nárok na bezplatnou lékařskou péči, její dostupnost a kvalitu. Zdravotnictví není – nesmí být – byznysem! Nikdo z nás si nevybírá, zda je nemocný, nebo zdravý a nesmí být za to, že onemocní, ještě trestán!
Autorka je praktickou lékařkou a zastupitelkou Jihočeského kraje.
