Moderní větrolamy pomůžou nejen proti erozi

Moderní větrolamy pomůžou proti erozi i dalším vlivům změny klimatu. Na obnovu větrolamů (ty původní se vysazovaly dle sovětského vzoru na větrných pláních v 50. letech a 60. minulého století), na jejich protierozní i další funkce se zaměří vědci Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

Zhodnotí účinnost těchto tradičních prvků krajiny a výsledky zapojí do plánování krajiny současné. Ta bude schopná efektivněji čelit nepříznivým vlivům. Větrolamy jsou účinná adaptační opatření proti nepříznivému vývoji klimatu. Jde o častěji se opakující sucha nebo kritické rychlosti větru, které působí větrnou erozi. Tedy vichry, které strhávají a odnášejí zeminu z polí třeba až na podložní skálu. Nová vrstva ornice se tvoří tisíce let. Eroze postihuje ornici, tedy svrchní nejúrodnější a nejkvalitnější vrstvu půdy. Závažnost větrné eroze se zvyšuje s rostoucím výskytem sucha, růstem extremity počasí a také s celkovou degradací půdy dlouhodobě šizenou o dodávky organických látek potřebných ke tvorbě humusu, nastínila Hana Středová z Ústavu aplikované a krajinné ekologie Agronomické fakulty Mendelovy univerzity.

Životnost v minulosti zakládaných větrolamů se chýlí ke konci, jelikož kvůli rychlému dosažení protierozního efektu byly vysazovány rychle rostoucí, ale poměrně krátkověké dřeviny. Proto je čas přistoupit k jejich obnově. »Na tuto potřebu reaguje projekt, který kromě primární protierozní funkce větrolamů cílí i na jejich funkci ekologickou, estetickou, mikroklimatickou a krajinotvornou,« uvedla Středová. Včleňování dřevinné vegetace, tedy i větrolamů, do agrární krajiny spadá do fenoménu agrolesnictví, které kombinuje pěstování dřevin se zemědělskou produkcí na jednom pozemku.

Deflametr s aktivním lapačem půdních částic

Větrem unášené prachové částice přispívají kromě degradace půdy i ke zhoršování kvality ovzduší a s tím souvisejících zdravotních rizik. I proto vědci AF MENDELU v rámci dlouhodobého výzkumu větrné eroze vyvinuli a patentovali deflametr s aktivním lapačem půdních částic unášených větrem, který stanovuje jejich množství a zrnitostní složení. »Takto zachycené částice pak hodnotí v rámci projektu vyvinutý software. Krom toho byl na základě četných měření parametru větrného pole v okolí větrolamů sestaven nomogram definující protierozní účinnost v různých vzdálenostech od větrolamu ve vazbě na jeho hustotu a rychlost větru,« popsala vědkyně. Tento nástroj umožňuje efektivně plánovat umístění větrolamů v krajině.

Aby stanovili funkčnost větrolamů proti větrné erozi v kritických obdobích, jejich vitalitu a hustotu jejich zapojení, budou vědci využívat možností dálkového průzkumu Země. Využijí i výsledky z experimentálních lokalit s různými typy větrolamů, kterými byly Dolní Dunajovice, Micmanice a Suchá Loz. Ty se nyní budou snažit zobecnit a spolu s celorepublikovými daty o struktuře a rozmístění větrolamů aplikovat na měřítko celého státu. Výsledky projektu poskytnou metodiku hodnocení větrolamů a budou využitelné při krajinném a územním plánování. Cílem je dosáhnout takové krajinné struktury, která bude schopna efektivně čelit různým nepříznivým vlivům, k nimž patří i větrná eroze. »Nedílnou součástí bude zasazení zmíněných proměnných do kontextu vývoje klimatu sofistikovanými analýzami dostupných unikátních fenologických a agrometeorologických řad. Celkové hodnocení bude výsledkem multikriteriální syntézy různých zdrojů dat – distančních, pozemních i obrazových,« přiblížila vědkyně.

Větrolamy vznikaly na našem území přibližně v polovině minulého století, jejich hlavním cílem bylo omezovat erozní účinky větru. »Zakládání větrolamů souvisí s kolektivizací zemědělství, scelováním pozemků a centrálním plánováním struktury krajiny. Předtím plánování a optimalizace větrolamů v dnešním pojetí v podstatě nebylo potřeba, krajiny byla pestrá a členitá, jelikož odrážela vlastnické vztahy k pozemkům,« vysvětlila Středová.

(vž)

FOTO – Tereza POSPÍCHALOVÁ