Rozhovor s bývalým poslancem KSČM a členem tří důchodových komisí Miroslavem Opálkou
Vládní koalice opět využila svou většinovou převahu ve Sněmovně a protlačila důchodovou novelu, kterou označuje termínem reforma. Podle opozice se o žádnou reformu nejedná, mluví o diskreditaci pojmu reforma. Co o této přestřelce soudíte? Splňuje vládní předloha znaky reformy?
Význam slova reforma je jasný. Jde v podstatě o úpravu, změnu, přeměnu, nápravu či reorganizaci směřující k zlepšení nějakého stavu, která však nemá vliv na funkční základ. Nejde tedy o systémovou změnu, kterou by někteří rádi pod pojmem reforma viděli. Já bych volil raději termín úprava parametrů. A teď jde o to, jestli ona projednávaná novela zákona spěje ke zlepšení současného, resp. budoucího stavu. Z pohledu jedněch ano, z pohledu jiných ne.
Kategoricky prohlašuji, že je v neprospěch pracujících i v neprospěch státu a jeho rozpočtů! Straní či je ve prospěch vícepříjmových skupin, kapitálu (zaměstnavatelů) a bankovního sektoru. Nejde o chybu, ale záměr. Jde o prosazení pravicové reformy! Z pohledu vlády je správná a lidé se nevzpouzejí, neboť neustálý jednostranný výklad prezentovaný vybíranými odborníky a šířený jako jediná správná alternativa neobjektivními médii zasel své plody. V zahraničí by takovéto kroky naplnily ulice a náměstí.
Strany vládní koalice slíbily, že důchodový systém stabilizují, nebudou měnit valorizační mechanismus a premiér také výslovně prohlásil, že s důchodovým věkem 65 let se za jeho vlády nebude nic měnit. Jak si vysvětlujete toto zásadní porušení jejich slibů?
Tolerance nebo apatie veřejnosti k neplnění slibů, a dokonce ke lžím je značná. Proto si dovolují ledacos a další nepravdy zaznívají nyní, když koalice vysvětluje, že vylepšila svůj původní návrh (proč předložila zmetek?) a zachránila průběžný systém a veřejné finance. Vždyť to tak není! Ochudila příjmovou stránku a na výdajích ochuzuje důchodce na valorizacích, na výpočtech nároků, na době prožité v důchodu, na sociálních jistotách. Všichni hovoří o důchodovém pojištění, ale změnou zákonů z něj ukrajují příjmy na různé podpory, výhody, úlevy. Potřebovali navýšit rozpočet na »obranu«, tak vzali každému důchodci měsíčně cca 1000 Kč. A Ústavní soud ČR jim to požehnal, a poté si soudci sami navýšili vlastní příjmy. Tu nejde jen o nedodržení slibů, ale o politicky motivované podvody! Nějak nám chybí, nebo se postupem času vytratil, onen proklamovaný »hlídací pes« demokracie v nezávislých a nekompromisních médiích.
Vláda nutnost reformy obhajuje tím, že na důchody nejsou peníze. Opozice oponuje, že peněz je dost, mluví o šedé ekonomice, o lepším výběru daní atd. Komu v tomto případě dáváte za pravdu?
Základní otázka k řešení je zabezpečení dlouhodobé finanční stabilizace důchodového systému při zajištění solidních a spravedlivých valorizovatelných důchodových dávek. V čem je tedy prioritní problém? Vzhledem k nepříznivému demografickému vývoji bude dále klesat počet plátců do průběžného systému a stoupat počet příjemců dávek. A tak hrozí deficit. Ten současný je vytvořen uměle, a snad i schválně, aby bylo čím strašit občany. Dnešní deficit lze vyřešit. Problém je v nízkých mzdách, které pak generují i nízké důchody. Ve srovnání s rozvinutými zeměmi máme velmi nízké mzdy a platy a stát to podporuje jako komparativní výhodu. Obrovské daňové a pojistné ztráty generuje šedá a černá ekonomika. Ani tyto vláda neřeší a ponechává je jako výhodu pro některé skupiny svých voličů (tzv. politická korupce). Pak jde o omezení či odpuštění platby na důchodové pojištění (stropy pro vícepříjmové, nově osvobození pro pracující důchodce, dále jejich odpuštění u nízkých příjmů a u nekolidujících zaměstnání, ale stále ještě i u OSVČ, plošné vyplácení výchovného z pojištění, aniž by byl sledován profit pro důchodový systém aj.).
Ale do budoucna se opravdu státní pilíř, pokud nemá vyplácet almužny, neobejde bez vícezdrojových příjmů, což je v zahraničí běžné. U nás si politici a ekonomové stanovili jako nedotknutelný limit pro rozdělování jen to, co se vybere z tzv. důchodového pojištění. Toto je současné politické rozhodnutí, které mohou zvrátit ve volbách voliči. Jakým programům dají ve volbách většinu, takové pak budou reformy a reformy reforem. Politický a sociální cíl musí být solidní a zasloužený důchod a k němu je třeba hledat cesty a zdroje. Na zbrojení a různé nesmysly se takto peníze našly, pro seniory ne. Proto se krátí dávky, zvyšuje věk, snižují valorizace…
Chybí nám oživení ekonomického růstu, sladění daňového systému s většinovými principy kontinentální Evropy, programový boj s korupcí (např. předražené veřejné zakázky, nemravný lobbing), omezení politických grantů, vyšší zdanění spekulativního kapitálu, zlevnění státní a veřejné správy, iniciovat boj proti daňovým rájům, levnému vývozu zisků do zahraničí apod. Tam jsou zdroje pro vyrovnaný státní rozpočet a současné slušné důchody.
Zdroj pracovní síly je např. v zamezení zneužívání tzv. věčného studia do 26 let, omezení neodůvodněných odložených nástupů do 1. třídy ZŠ a v plošném zkrácení studia o jeden rok. A hned máte perspektivně cca 100 tisíc mladých lidí na pracovním trhu namísto seniorů. Žel, jak se ukazuje, v menší fyzické zdatnosti a více zasažených řadou civilizačních nemocí, obezitou a duševními poruchami. Jaká bude jejich perspektiva dlouhé pracovní činnosti?
O čem podle vás svědčí to, že zásadní změny – a to je posunutí důchodového věku na 67 let a také, že z původního seznamu náročných profesí s nárokem na odchod do předčasného důchodu, bez jeho krácení, jsou vypuštěni lidé v profesích ve 3. kategorii rizika – nebyly v původním materiálu, ale koalice je načetla formou pozměňovacích návrhů?
Co se týká posunutí statutární věkové hranice pro nárok na starobní důchod, pak musím konstatovat, že tato možnost, při splnění podmínek, již v platném zákoně je. A oněch definovaných 67 let (ikonu důchodové reformy) může kterýkoli další parlament změnit. To mají v rukou voliči! Spíše mi vadí ty neúplné informace, které tento krok podepírají. Dožíváme se sice vyššího věku, ale stále je to o cca tři roky méně než na západ od nás. Máme totiž více opotřebovanou pracovní sílu, neboť náš roční pracovní fond je jeden z nejdelších (méně dovolené, méně svátků, delší pracovní doba…). A i toto, kromě stylu života a životního prostředí, přispívá k větší nemocnosti, civilizačním chorobám a invaliditě. Tato fakta – srovnání nejsou brána v úvahu.
Ukazuje se také, že zrušení důchodových kategorií na začátku 90. let bylo chybou, ke které se dnes nikdo nehlásí. Doplácejí na to již tři desetiletí zaměstnanci v náročných profesích a jejich rodiny. Z důvodů nemocí odcházejí do trvale krácených předčasných důchodů. Na jejich zdraví vydělává kapitál, kterému tito zaměstnanci vytvářejí zisk, ale zátěž je přenášena na ně a na stát.
Na které straně stály a stojí vlády, je evidentní! Teď vláda hraje před veřejností divadlo a odvolává své »špatné« předchozí návrhy, aby mohla přenést veškerou tíhu a rizika na ony zaměstnance 3. kategorie. Vždyť třetí pilíř není imunní vůči krachům a inflacím, kdežto dávka z průběžného pilíře vychází z odvodů aktuálních valorizovaných mezd a také z míry inflace. Toto kolektivní zajištění je bezpečnější než individuální úložky u bankovního sektoru. Vždyť jen v posledních pár letech jsme všichni přišli na úsporách – v důsledku inflace – o jejich třetinu a řada z nás i o celé úložky v různých finančních produktech.
Vládní koalice na poslední chvíli přišla s úpravou pro 3. kategorii (130 tisíc zaměstnanců). Zaměstnavatelé budou přispívat povinně 4 % mzdy do penzijního připojištění a zaměstnanci si pak budou moci vybrat, jak s příspěvkem naloží. Váš názor?
Jednak si myslím, že režim pro 3. kategorii má být stejný jako u 4. kategorie. Vymlouvat se na velkou administrativu je trapný úlet. Dále si myslím, že když se chce, tak ledacos jde. Avšak tady se asi nebude chtít. Ale možná, že ano. Vždyť jde o správu nemalé části peněz spřízněným bankovním sektorem, který je dlouhodobě hlavním poradcem vlád při přípravě důchodových změn. Uvidíme, zda vyhrají zaměstnavatelé a ušetří 3 % na odvodech, či banky, které dosáhnou na další objem pravidelných dlouhodobých úložek.
Můžete vypíchnout některé další změny, které vám ve vládní novele vadí, nebo ty, se kterými souhlasíte?
Zásadní problém mám s tím, že se neřeší změny komplexně a alespoň jako cesta k udržení současných standardů. Jen se hledá, kolik je třeba v čase uspořit, aby stát nemusel do systému vkládat další prostředky. To není aktivní politika. To je pasivní a odevzdaný přístup. Politik je přece od toho, aby problémy řešil ve prospěch celé společnosti, ne jen ve prospěch vybraných skupin, či dokonce ve prospěch domácích či zahraničních kamarádů.
Pak dochází k různým anomáliím, kdy třeba lidovci prosadí svůj volební program u výchovného a rozhazují peníze i tam, kde evidentně výchova nezajistila zapojení potomků do tvorby HDP a důchodového pojištění v ČR (nezaměstnatelní, uživatelé omamných látek, kriminalita, invalidita, práce v zahraničí). Čím dál více se vyplácejí peníze, které nejsou kryty na příjmové stránce pojistným. Stejně jako např. u vyloučených dob se přidává výchovné a důchod pro pečující. Toto by měl stát dorovnávat, když hlídá bilanci důchodového účtu.
Další příklad je minimální mzda. Nezohledňuje se tzv. optimalizování daňového účetnictví u OSVČ nebo částečný únik do šedé ekonomiky, zkrácené úvazky, rozdíly v odpracovaných letech. To není spravedlivé! Vše se řeší na úkor poctivých plátců. Problém je v tom, že se nároky vyplácejí ze společného koláče. A pak někteří, co tam vložili málo, dostanou poměrově více než jiní, kteří vložili více a dostanou poměrově méně. To není o solidaritě. V takovémto systému přerozdělování spějeme postupně k nivelizaci penzí na nízké úrovni, tedy k rovnému důchodu. Zbytek si mají občané uspořit individuálně. Ale se zamlčovanými riziky.
Je podle vás reforma důchodového systému vůbec nutná? Jaké změny byste navrhoval?
Postupné úpravy – novely zákonů jsou nutné a provádějí se průběžně. Jinak by se důchodový systém dávno zhroutil nebo by zakonzervoval překonané. Zákon 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, prošel za 29 let postupně již 97 novelami – úpravami. Od malých či technických po zásadní, měnící parametry. Nevím proto, proč se současná projednávaná novela tak nabubřele vyzvedává. Mimořádná je jen ve své asociálnosti. A co se týká mých návrhů, byly již v minulosti publikované a lze je dohledat v záznamech důchodových komisí.
Předloha jde do Senátu, potom k podpisu prezidenta. Je podle vás šance, že některá z těchto institucí vrátí novelu zpět do Sněmovny?
Ne! A to by si měli voliči uvědomit a zapamatovat. Mnozí nespokojení pak zpytovat své svědomí, čemu vlastně dali zelenou. Dnes není ve Sněmovně ani jedna levicová strana! I současná opozice v PS má pravicové programy spočívající například v daňové nedotknutelnosti. Není ani tak důležité, co kdo říká, ale jak hlasuje, co podporuje. Takže, vážení voliči, čeká vás některé reparát. Příští rok nesedět doma, ale aktivně ve volbách hlasovat!
Jana DUBNIČKOVÁ
