Leo Luzar: Hrozí nám nová vlna migrace?

Otázku hrozby migrace v současné době vyvolává především situace v Sýrii. Než si na ni jednoznačněji odpovíme, podívejme se, o co v této zemi dlouhá léta sužované vojenskými konflikty vlastně jde.

Tato oblast světa, země mezi Mezopotámií a Středozemním mořem, může být hrdě nazývána kolébkou civilizací, ale také jejich bojištěm už po tisíce let. Ve středu zájmů byla i v novodobé historii, ať se jednalo o USA nebo Sovětský svaz, ale také Egypt nezůstal pozadu.

Pozornost obyvatel Evropy výrazněji upoutal tento region až roku 2011, kdy se geopolitické hrátky doposud unipolární dominantní politiky USA střetly s obnovením snah o reinkarnaci pozice bipolárních mocností ze strany nástupníka Sovětského svazu, Ruska. A tak se na pomyslné hřiště vrací zjednodušené vidění islámu a rozdělení zájmů, kdy si Američané vybrali za své chráněnce početně výrazně větší a na ropu bohatší sunnity. Takže početně menší a chudší šíité zbyli na Rusy.

Rozjeli to islamisté
Dominantní státy regionu opřené o autoritářské režimy postavené na sekulárním principu se opět octly pod tlakem zájmů USA a v zákulisí se na scénu vrací doutnající snahy po násilném obnovení vlády islámu, nyní prostřednictvím Islámského státu. Již v roce 2014 byly okolní státy Sýrie zahlceny přeshraniční migrací ze sílícího vlivu radikálních islámských skupin.

A tak o to, zda přelomový rok 2015 pro masívní migraci do Evropy způsobilo dění přímo v Sýrii, nebo se jednalo o druhotnou migraci z okolních států, se doposud vedou spory. Jedno je ale jisté, dala se do pohybu masa lidí z deziluze z brzkého řešení války, které slibovaly západní aliance snažící se porazit Islámský stát.

Paradoxem této situace je, že pod prapor tohoto Islámského státu se postavily i mnohé skupiny doposud podporované a vyzbrojované touto naší západní koalicí ve snaze o svržení vlády v Damašku. A tak po tříletých negativních zkušenostech mizerného života uprchlíků, bez zájmu o jejich osud, se otevřely dveře ve směru do Evropy. Zda to bylo tlakem USA ve
snaze po výraznějším angažování Evropy, rozuměj finančně, nebo pouze tou slavnou větou Wir schaffen das (My to zvládneme), už nezjistíme. Pouze jistě víme, a to dle údajů Frontexu, že v roce 2015 bylo zaregistrováno více než 1,8 milionu nedovolených překročení hranic EU, což představuje nárůst o 546 % ve srovnání s rokem 2014.

Počet uprchlíků roste a roste
Opětovně výrazný a samozřejmě negativní nárůst migrace nastal v roce 2023, kdy bylo v zemích EU 1 048 880 prvožadatelů o azyl (občanů mimo EU) žádajících o mezinárodní ochranu. To představuje nárůst o 20,1 % ve srovnání s rokem 2022 (873 680) a je to nejvyšší číslo od vrcholů migrace zaznamenaných během uprchlické krize, související s válkou v Sýrii v letech 2015 a 2016. Ovšem i zde je hodně nejasností o původu migrantů, protože hraniční státy EU rezignovaly na přesnou evidenci, a tak skoro každý žadatel o ochranu ztratil doklady a utíkal ze Sýrie.

Nárůst žadatelů ze Sýrie je stále výrazný, a, jak vyplývá ze statistik, nedošlo k poklesu počtu žadatelů relativním uklidně- ním války v Sýrii po otevřeném vstupu vojáků Ruska na stra- ně al-Asada a následné »porážce« Islámského státu.
Neexistují statistiky rozlišující pohnutky těch statisíců Syřanů odejít z domoviny, ale můžeme předpokládat, že většina uprchlíků z let 2014 až 2021 jsou uprchlíci před Islámským státem a válečným běsněním z okolních států Sýrie a hlavně Turecka. To sice inkasovalo už 5 miliard euro z celkových 6 miliard euro určených na podporu »zabránění« syrské migrace, ale můžeme se pouze domnívat, jaké jsou reálné počty a jak je vlastně propustná turecká hranice.
Politika režimu Bašára al-Asada po vítězství byla také docela zajímavá, i když z pohledu nynějších událostí diskuta- bilní. Při výjimečné možnosti, kterou jsem měl, být mezi prv- ními Evropany, kteří navštívili Damašek po válce, nám byla poskytována odpověď na otázku, co se stane s poraženými. A bylo odpovězeno ze všech stran stejně, i představitelé Kurdů se tak vyjadřovali, že »odevzdají zbraně a odvezeme je do Idlibu a tam mohou žít v míru«.

Tato koncentrace nepřátel se nakonec stala pro Bašára al- Asada smrtelná, zvláště když Turecko opět zahrálo svou mocenskou roli v obnovení síly své vize vlivu bývalé Osmanské říše a také pragmatické snahy ukončit sen Kurdů po vlastní státnosti.

Evropa se má na co těšit
Ale zpět k migraci. Je zřejmé, že poslední měsíce před koncem války byla Evropa pod náporem syrských uprchlíků pod- porujících Islámský stát anebo za něj otevřeně bojující. To je již nyní zřejmé obrovské bezpečnostní riziko a bohužel zatím o tom Evropa mlží, občané potřebují přece klid na práci. Paradoxní situace dnešních dní a také výrazného nárůstu migrace ze Sýrie se ale můžeme reálně obávat. A to jak ze strany Kurdů, které zneužili Američané jako hlavní bojové síly. USA za prezidenta Bidena nyní jen mlčí k jejich vyhlazování Tureckem podporovanými milicemi bývalého Islámského státu, byť pod novými názvy. Ale hlavně masívní migrací šíitských alávitů a přívrženců poražené strany Baas. Je také již zřejmé, že pokud dojde k promíchání těchto migračních skupin, třeba ve městech západní Evropy, mají se občané těchto měst na co těšit.

A to nesmíme zapomínat na syrské diaspory z nucené emigrace za vlády Bašárova otce. Ti jsou i v České republice a jsou zde již vítanou a dlouhodobou součástí naší společnosti. A doufám, že tak i zůstane.

Počet žadatelů o azyl prvožadatelů, o občanství podle kontinentů, EU a Norska, 2023

Řešením pro budoucnost je otevřít evropským politikům oči a přiznat si, že to nezvládli. Následně se vrátit k počátku problému, k tomu zlu kolonialismu a rozdělení cizích území podle pravítka mezi evropské velmoci. Je pro nás Evropany a OSN opravdu tak nesmyslná myšlenka na nezávislý Kurdistán, vznik šíitského Alávitánu a svobodnou Palestinu? Kolik jsme ještě schopni obětovat cizích životů a způsobit utrpení lidských bytostí? Ne ze všech hříchů se lze vykoupit miliardami eur, a určitě si za to nelze koupit čisté svědomí. Myslím si, že toho pokrytectví ze strany naší politiky již bylo dost.

Autor je bývalým poslancem za KSČM