Přemýšlím nad životem v dnešní době. Nad hodnotami a jevy, které nás obklopují a denně také překvapují. V každé době je důležité, jak jsou lidé motivováni, jak přijímají svou roli ve společnosti. Jsou to individuální pohledy, hluboké a někdy i povrchní. To slovo povrchní se mi jeví jako přiléhavé.
Jsem z generace, kde společenská pravidla fungovala. Vyrůstali jsme na příkladech a měli jsme před sebou osobnosti. Pro nás byly vzorem, vzorem našeho snažení a úcty. Vážili jsme si našich rodičů i prarodičů. Jejich práce a obětavosti. Každá společnost potřebuje dobré vzory a dobré příklady. Neumím si představit zdravý a plnohodnotný rozvoj lidské komunity bez pozitivních příkladů. Nejen o tom je výchova a škola. Nejde přece jen o sumu vědomostí, ale také o morální rozvoj osobnosti. Čeho jsme svědky? Nechám na vás, milí čtenáři. Nejsem odborník na danou tematiku, nýbrž jen obyčejný člověk – ne politik. Sděluji svým nedokonalým hlasem, co cítím.
Co však chci zmínit a jeví se mi to nesprávné, je, jak se v naší společnosti šíří válečné povědomí a stává se normou. Denně na obrazovce televize je zmínka o bojích ve světě. Jak se rozjela spirála zbrojení. Propagace války, každým dnem, jako řešení se stupňuje. To je na pováženou.
Zbrojení jsme povýšili na státní politiku, a to pod rouškou obrany. Vždy se v historii našel důvod, jak omluvit neomluvitelné. Zvláště, když se podíváte, kdo takto oslavuje zbrojní průmysl. Jsou to lidé, kteří nezažili válku. Vzpomínám na naše rodiče, na válečné utrpení a na to, jak byli rádi, když jsme byli osvobození a mohli začít po dlouhých útrapách zase pracovat, budovat a radovat se ze všedních mírových dnů a věcí.
Ne, je to k neuvěření, co se dnes přes hořké zkušenosti s nacismem opět ukazuje v naší společnosti. Nemluvě o falšování dějin. Hrdinové jsou pošpinění a zrádci a válečníci vyzvedáváni. Je to nebezpečné pro další život!
To působí ve společnosti zmatek i rozhořčení. V konečném důsledku rozdělení. Na demokracii se mají podílet všichni, nejen vyvolení. Jak tedy dodržet podíl lidí na správě věcí veřejných? Formalita obsah nenaplní.
Od světové války uplynulo hodně času, generace, která prožila válku, již takřka není mezí námi, a hlasu těch, kteří pamatují a prožili, se nenaslouchá. Protiválečné postoje se nepodporují v obecné rovině. Vždyť jak chceme připravit mladou generaci na to, aby již nikdy nedocházelo k válkám? Válka je nejhorší slovo ze všech. Žijeme ve velmi nebezpečné době. Pamětníků je málo, lhostejnosti ve společnosti mnoho.
Práh snášenlivosti se posouvá
Každým dnem se posouvá hranice válečné rétoriky od našich vládních představitelů a práh snášenlivosti se nebezpečně posouvá. Vždyť ve sdělovacích prostředcích se slovem i obrazem podporuje zbrojení. Na životní úroveň a rozvoj vědy i zdravotnictví se nedostává. Věřím, že většina společnosti je pro mírové soužití. Nemá, nemůže mít zájem na horečném zbrojení, vždyť vždy to odnesli právě lidé obyčejní, lidé, kteří válku nechtěli, ale byli do ní dotlačeni. Když padl první výstřel, skončila pravda.
Lidství prohrávalo. Již mnohokrát v dějinách nebyl využit čas, který předznamenával riziko války. Stálo to národ nezměrné utrpení a miliony obětí. Každý člověk má právo žit v míru. Prosím, dělejme vše pro to, aby byl mír zachován, a pozvedněme hlas proti všemu a všem, kteří nám válku a zbrojení vnucují.
