Rozhovor s Jindřichem Havelkou, lídrem Spojená levice KSČM, ČSSD a ČSNS ve Středočeském kraji
Nabízí bohaté zkušenosti z komunální politiky, byl několik let zastupitelem obce Trhové Dušníky. K léčbě kraje z nakažení pravicovými neduhy má – s nadsázkou řečeno – dobré předpoklady, léta pracuje u záchranné služby. Ale vážně, jako záchranář je v pohybu po celém kraji a díky zkušenostem z »první linie« zorientován v potřebách zdravotnictví a sociální práce.
Byl jste u podpisu koaliční smlouvy Spojená levice KSČM, ČSSD a ČSNS. Jaké společné priority tyto strany svedly dohromady?
Ano, byl jsem při podpisu koaliční smlouvy, kde vládla mezi koaličními partnery opravdu příjemná atmosféra spolupráce. Ta byla ještě více umocněna oslavou Prvního máje. Vyslechli jsme projevy, které přednesli představitelé jednotlivých koaličních stran, a užili jsme si krásného prosluněného dne. Velmi zajímavý byl z mého pohledu projev Jiřího Paroubka, který věcně shrnul dnešní tíživou situaci velkého počtu občanů a v podstatě mi tak mluvil z duše.
Tím se dostávám k druhé části otázky, a to, které priority svedly tyto strany dohromady. Historicky jsou si naše programy velmi blízké, a tak si myslím, že není důvod tříštit síly a nastal čas na spolupráci. Po této koaliční spolupráci jsme my »mladší«, volali již dříve, ale nebyli jsme vyslyšeni. Jednotlivé levicové strany se snažily oslovit voliče samy a výsledkem jejich snažení bylo vyklizení pozic prakticky v celém politickém spektru. Myslím, že koalice složená z tradičních stran, které ctí tradiční hodnoty, má potenciál návratu na politickou scénu. Jestli je můj předpoklad reálný, uvidíme již brzy.
Jaké problémy občany Středočeského kraje podle vás nejvíce tíží?
To je těžká otázka, protože každý, kdo pracuje v nějaké oblasti, má pocit, že jeho problémy jsou ty nejpalčivější a nejdůležitější. Pravdou je, že velký dluh, v rozsahu desítek miliard, má náš kraj na dopravní infrastruktuře. Tu využívá většina občanů kraje, a tak problémy s tím spojené doléhají na velký počet voličů. Pravdou je, že tento stav intenzivně vnímám také, protože se pohybuji po celém našem kraji, ale rozhodně to není problematika, které bych se chtěl v případě volebního úspěchu věnovat.
Mou parketou, které se věnuji již několik desetiletí, je Integrovaný záchranný systém. Díky době, kterou jsem strávil v těchto složkách, a oborům, které jsem vystudoval, si troufnu říct, že do této problematiky nepatrně vidím. Dlouhá léta pracuji u zdravotnické záchranné služby a mám přesah i do sociálních služeb. Díky tomu vidím, kde nás tlačí bota, na čem bychom měli v systému zapracovat a na co se do budoucna připravit. Záchranná služba, tak jak ji známe dnes, je propracovaný živý organismus, který za relativně krátkou dobu své novodobé historie zažil obrovský rozvoj. Ten se týká jak odbornosti personálu, tak ale i materiálního vybavení. Myslím si, že se rozhodně nemáme za co stydět a tato složka je jednoznačně na světové úrovni. Jsem velmi rád, že systém takto funguje a jsem jeho součástí.
Je ale rozhodně potřeba otevřít otázku, která nebude mít úplně jednoduché řešení. Všichni víme, že populace stárne a demografický vývoj je neúprosný. Takzvané Husákovy děti se dostávají do věku, kdy budou potřebovat ve velkých počtech zdravotní a sociální pomoc. V praxi to ale znamená, že budou automaticky volat záchrannou službu. Jenomže potom tato obrovská skupina lidí, která bude potřebovat spíše pomoc sociální, může naprosto spotřebovat kapacity záchranných služeb, které by potom chyběly u závažných zásahů. A tak je třeba již v předstihu hledat řešení. Je potřeba zpracovat nějakou prognózu vývoje potřeb, a tam zaměřit svou pozornost. Například v Praze na těchto tématech již pracují, mají vyčleněné posádky, které jsou využívány právě pro tento okruh klientů. Myslím si, že je opravdu namístě o tom mluvit a řešit to, aby systém nezkolaboval. To je otázka k uchopení a k dalšímu zpracování.
Čím chcete přesvědčit voliče, aby dali šanci levici na návrat do vedení Středočeského kraje?
Jak jsem řekl již v úvodu, reprezentujeme tradiční strany s tradičním volebním programem, který je jednoznačně prosociální. Myslím, že pojistka ve formě levice by měla být v rámci celého politického spektra.
Jste povoláním záchranář, takže použiji váš slovník. Co prvního byste v případě úspěchu ve vašem kraji resuscitoval?
Prakticky po celý svůj profesní život jsem se snažil rozšiřovat vzdělání a znalosti, které by mohly posloužit rozvoji celého systému. Tyto vědomosti, dovednosti a znalosti bych v případě našeho úspěchu v nadcházejících volbách využil k podpoře rozvoje v oblasti zdravotnické, ale i oblastí na pomezí sociálně zdravotní péče. Tyto oblasti spolu velice úzce souvisí a je potřeba věnovat čas a energii jejich rozvoji, protože populace stárne. Takže je rozhodně na čem pracovat a čemu se věnovat. Na tomto místě nelze použít pojem resuscitace, protože tyto oblasti fungují, je ale rozhodně čas na to, vyhodnotit prognózu potřeb společnosti a zpracovat plán, který by byl schopen navrhnout reálná řešení situace, která neodvratně přijde. Takže ne resuscitace, ale otevření akademické debaty ohledně přípravy na zvyšující se počet klientů zdravotních a sociálních služeb. Protože kdo je připraven, nebývá překvapen!!
Představte více svoji práci. Na jaké pozici jste, co přesně vykonáváte?
Jak jsem zmínil výše, v rámci záchranných služeb roste odbornost a materiální vybavenost. Co se týká mě, tak jsem letos dokončil další obor vzdělání a tím je bakalář záchranář. Jde o nejvyšší možný stupeň vzdělání, kterého mohu jako záchranář dosáhnout. Po dobu, kterou jsem v systému, pracuji v přímém výjezdu jako řidič – záchranář, tedy v posádkách, které poskytují přednemocniční neodkladnou a vysoce kvalifikovanou první pomoc.
Mluvíme o práci, mluvíme o politice… prozraďte, jak nejraději odpočíváte?
Pokud mi povinnosti dovolí, tak relaxuji při svém celoživotním koníčku, nebo spíše koni, a tím je jednoznačně motorismus se vším, co k tomu patří. Tuto moji posedlost a lásku k technice a motorům se mnou sdílí i moje děti, které všechny odrostly s vůní benzínu. Dalším mým velkým koníčkem je zahrada a chov drobného domácího zvířectva. Vždy mi bylo blízké environmentální cítění, a tak si myslím, že není od věci, když si člověk dokáže sám kolem domu vše obstarat. Obzvlášť v dnešní době, kdy je naprosto na místě sledovat energetickou náročnost budov, vstupy energií a jejich spotřeby. Problematika obnovitelných zdrojů mě oslovila natolik, že jsem se vydal touto cestou a zřídil si plantáž rychle rostoucích dřevin, abych pokryl své energetické potřeby. Při realizaci jsem se snažil mít děti tak blízko, aby mohly sledovat celý proces a v podstatě ho přijmout za svůj vlastní, aby dál pokračovaly v mých stopách. Díky těmto společným aktivitám si mohu děti užít a strávit s nimi čas při společné tvořivé činnosti, která podporuje i jejich kreativitu.
David PROUD
