Rozhovor s Janem Dvořákem, lídrem kandidátky koalice STAČILO! v Libereckém kraji
Jan Dvořák pochází ze Zákup u České Lípy, je celoživotním Severočechem. Absolvoval učební obor mechanik strojů s maturitou. Pracoval jako nástrojař v Crystalexu v Novém Boru, nyní je strážníkem městské policie. Je ženatý a má s manželkou dvě děti. Třetí volební období vykonává funkci zastupitele v Zákupech za KSČM, dvě volební období působil na krajské úrovni – jako předseda zdravotního výboru a člen výboru pro ekologii. Ve volném čase s rodinou rád cestuje, pracuje na zahradě a jeho koníčkem jsou také staré pohlednice.
Na čele Libereckého kraje stojí již třetí volební období hejtman Martin Půta ze Starostů pro Liberecký kraj. Jaký máte recept na jeho porážku v krajských volbách?
Nejprve chci poděkovat za nabídku rozhovoru, které si jako odběratel a pravidelný čtenář Naší pravdy skutečně cením!
K samotné otázce. V naší kampani se snažíme oslovit také ty voliče, kteří v minulosti nevolili – oněch přibližně 60 procent našich spoluobčanů. A zejména tím, že občanům Libereckého kraje nabídneme skutečně poctivou veřejnou správu.
Jak se vyhraňujete jako levicová opozice vůči výkonu krajské koalice, co vám nejvíce vadí? Jinými slovy, jak chápete poctivou veřejnou správu?
Především chceme finance, které současná vládnoucí krajská koalice pod vedením tzv. Starostů vynakládá během volebního období zejména na své vlastní zviditelnění, směrovat do zdravotnictví či sociálních služeb – tedy ve prospěch občanů a kraje.
Na čele kandidátky STAČILO! stojí trojice zkušených politiků – kromě vás také předseda České strany národně sociální a letecký konstruktér Michal Klusáček a záchranář a někdejší poslanec Stanislav Mackovík. Jak úzce spolupracujete?
Spolupráce levicových a vlasteneckých stran se osvědčila už ve volbách do Evropského parlamentu, takže jsme plynule přešli ke spolupráci pro krajské volby – nejprve na volebním programu, na jeho priorotách a pochopitelně jsme také diskutovali složení kandidátky. Zatím se nám společná práce plně osvědčuje.
Vnímáte jako městský policista změnu atmosféry ve společnosti? Myslím pokles morálky, snahy o překračování zákonů, všeobecně ne vždy dobré vztahy mezi lidmi a sousedy či jiné negativní projevy.
Rád s lidmi komunikuji, rád jim poradím a, pokud možno, vyjdu vstříc, také jako zastupitel Zákup se jim snažím pomáhat s tím, co mají dělat, jak mají postupovat při řešení svých problémů. Ale bohužel, k vaší otázce musím potvrdit, že mezilidské vztahy ve společnosti jako celku se stále zhoršují, a vidím to i u nás ve městě. Proto je nezbytné, aby se nás co nejvíc snažilo vystupovat pozitivně a pomohlo zvrátit tento nedobrý trend.
Pokud vnímáte rozvolnění hodnot a morálky, čemu to přisuzujete?
Tento trend pozoruji, ne snad přímo od roku 1989, kdy dokonce po nějakou dobu panovala ve společnosti určitá euforie, spolupráce a většinově i vzájemná ohleduplnost, ale během několika málo let se začalo prosazovat více a silněji ono známé: Člověk člověku vlkem. Je to tedy dopad tržní kapitalistické společnosti a její »morálky«, kdy vítězí ten, kdo má tvrdší lokty, více peněz, více kamarádíčků, ale o to méně svědomí!
Jaké oblasti se – tedy logicky vedle bezpečnosti – v rámci krajské politiky věnujete? Vím, že máte také blízko k problematice sociálních služeb a ekologie.
Je to tak. Vidíme okolo sebe, že bezpečnost nejen na ulicích, ale vůbec, se stává pro občany jednou ze zásadních priorit. Tady jsou nemalé rezervy také v prevenci obecně a výchově mladých. Je lepší, když strážník či policista třikrát projde ulici, na které se nic nestalo, než aby tam přišel následně jednou k přestupku nebo trestnému činu.
Příroda a její ochrana jsou mým zájmem, dá se říct, již od mládí. Proto jsem velice rád pracoval v krajském výboru životního prostředí a zemědělství, který má i významný přesah pro rozvoj venkova. Jistě, peněz na tuto oblast je, ostatně jako vlastně na všechny, stále nedostatek, ale jako dobrý příklad úspěšného projektu mohu uvést revitalizaci Manušických rybníků, kde se daří chránit a zachovat biotop významný pro tamní flóru a faunu.
Pokud jsem před chvílí hovořil o bezpečnosti, nejzranitelnější skupinou občanů jsou vedle dětí zejména naši senioři – proto mě zajímá také tato oblast sociální politiky kraje. Naši senioři vybudovali mnohé z toho, co dodnes užíváme, a proto je naší povinností jim pomáhat a zajistit důstojný, bezpečný život.
V krajském volebním programu zdůrazňujete mj. podporu družstevnictví – družstevní výstavbu a bydlení. Jak by to pomohlo v bytové výstavbě zejména pro mladé?
I když by se mohlo zdát, že bytová výstavba je především věcí soukromých investorů – což ne vždy dobře funguje, jak zejména na cenách bytů vidíme, nebo měst a obcí, tak jsme přesvědčení, že kraj může a musí sehrát významnou a zásadní úlohu v pomoci samosprávám přímo nebo družstvům, na kterých se mohou podílet v odborném servisu ohledně územních, právních a finančních záležitostí. Bydlení je pro každého, nejen pro mladé, základní potřebou.
Monika HOŘENÍ
