Po dlouhé měsíce plnilo téma konsolidačního balíčku hlavní titulky a debaty o tom, co v balíčku nakonec bude či nebude, nebraly konce. Detaily překryly, jak už to často bývá, podstatu problému veřejných financí, ba co hůř, překryly i to, co se děje v reálné ekonomice ČR. A hledat v tom marasmu dobrou zprávu se podobá hledání mýtické jehly v kupce sena.
České veřejné finance jsou dlouhodobě deformované, s o to větším zápalem se každá pravicová vláda pouští do jejich »nápravy« a konsolidace. Fialova je v pořadí osmá, což o úspěšnosti těchto politiků mnoho vypovídá. To, že strany vládní koalice zdůrazňovaly, že nebudou zvyšovat daně, i když celý jejich zájem o hospodářskou politiku se jako obvykle zúžil jen na »veřejné finance«, ukazuje, že byly překvapeny tím, že vyhrály volby, neboť vůbec nepočítaly, že by snad mohly vládnout. Doběhly je tedy vlastní lži. Ale ani to jim nebrání v tom, aby nadále oslabovaly příjmovou stranu rozpočtu – po »majstrštyku« v podobě zrušení superhrubé mzdy, je to například zrušení EET, které vrací českou ekonomiku tam, kde se strany Fialovy vlády cítí nejlépe – do »divokých« 90. let vrcholu neoliberální doktríny.
Problém první tedy zní: máme co do činění se stranami, které z důvodů politických (obsluha jejich klientely) či z ideologických (víra v neoliberální bludy) neustále oslabují příjmy rozpočtu, aby pak dramaticky vyhrožovaly »bankrotem« státu. »Nutné« reformy vyústí v další oslabení zaměstnanců, v další privatizaci veřejných služeb, v další nechuť vůči státu, který jen bere, ale není schopen pro své občany zajistit ani základní léky. Nejde tedy »jen« o destrukci veřejných financí, jde o destrukci státu, jeho kapacity pozitivně ovlivňovat ekonomické prostředí a zajišťovat přístup k veřejným statkům a elementární spravedlnosti.
Místo analýzy české ekonomiky a jejich souvislostí vzhledem k veřejným financím (ano, veřejné finance se nevznášejí mimo ekonomiku v nějaké jiné galaxii) předložila vláda hromadu nesourodých opatření. Tato opatření nejvíce poškodí zaměstnance – uveďme zavedení odvodů na nemocenské pojištění na straně zaměstnance, zásadní omezení zaměstnaneckých benefitů, včetně omezení příspěvku na stravování, zrušení školkovného, slevy na studenta atd. Třídní vědomí dala tato vláda pěkně najevo zrušením slevy za členské příspěvky v odborech. Samostatnou kapitolou je pokles objemu prostředků na platy ve veřejném sektoru o 2 %. To vše za situace, kdy ekonomika skutečně nevzkvétá a inflace je stále velmi vysoká.
Mrazení vyvolávají další kroky vlády, které se týkají možností rušit a všelijak šachovat s veřejnými vědeckými institucemi (které, pozor, mohou disponovat významným majetkem). Novela zákona o majetku ČR jde podobným směrem a vytváří prostor pro privatizaci veřejných služeb.
Konsolidační balíček nepředstavuje systematické řešení problému veřejných financí – to by se totiž vláda musela podívat v první řadě na to, jak daně platí právnické osoby, zejména nadnárodní firmy, a do jaké míry systematicky zneužívají vnitropodnikové ceny. K tomu je ovšem potřeba posílit finanční správu, nikoliv ji oslabovat. Vláda ani ministerstvo financí neuvádějí, co dělají pro vylepšení inkasa daní, pro boj s černou a šedou ekonomikou a s obrovskými odlivy (odhad zneužívání vnitrofiremních cen je kolem 300-500 mld. Kč ročně). Místo toho vláda podporuje nákupní výlety do Polska, což se nutně musí odrazit na inkasu DPH a spotřební daně, či ruší EET.
Co víc, ekonomická situace patří v rámci EU k těm horším. Přetrvává vysoká inflace, protože vláda jen přihlíží tomu, jak se nadnárodní firmy pakují na maržích a lebedí si ve svých kartelových pozicích. »jezděte do Polska«, to je rada dle absolutní neschopnosti této vlády. Vláda navíc inflaci povzbuzuje i přes konsolidační balíček – chaos v sazbách DPH je přímou pobídkou pro obchodníky, aby zvedli ceny, proinflačně působí i zdražení dálničních známek. Velké obavy u domácností a firem vyvolává obnovení poplatku za obnovitelné zdroje. V takovém případě se již nebavíme »jen« o inflaci, ale o udržení základní konkurenceschopnosti našeho průmyslu.
Předběžný odhad ČSÚ za třetí kvartál potvrdil recesní tendence v české ekonomice. Propady ekonomiky, zdá se, naše »bankovní« ekonomy nepřestávají překvapovat, takže přicházejí s pozoruhodnými výroky, že »recese není vidět«. Z oken jejich bank možná není, ale domácnosti zaměstnanců zažívají za posledních třicet let bezprecedentní propad reálných mezd, které jsou hlavním zdrojem kupní síly. Očekávat, jako obvykle, že vše vyřeší export, za situace značného napětí ve světové ekonomice a rostoucích cen energií v české ekonomice, je velmi naivní a nebezpečné.
Konsolidační balíček neobsahuje žádný prorůstový plán, protože něčeho takového vláda zřejmě vůbec není schopna. Jenže bez něj se česká ekonomika propadá do stagflační pasti, ze které není snadné se dostat. Ekonomika se potácí bez perspektivy, bez vize dalšího směřování, sevřená proamerickou zahraniční politikou, která ale neodpovídá české středoevropské pozici. Do toho zažíváme každý den destrukci státu – od ne/fungování České pošty, která prostě nedoručuje, po absenci základních léků a nedostupnost lékařů v řadě regionů. Takhle začíná cesta ke zhroucenému státu, v němž je obsah konsolidačního balíčku jen jednou z řady katastrof.
Autorka je ekonomka