Při vyslovení jména jednoho z nejpopulárnějších francouzských herců poválečného období Gérarda Philipa se většině lidí vybaví romantický film Fanfán Tulipán, v němž exceloval po boku neméně slavné Giny Lollobrigidy a stal se idolem své generace. Milovaly ho ženy po celém světě a ani Češky nebyly výjimkou. Když v roce 1955 přijel do Prahy, jeho obdivovatelky zablokovaly Národní třídu. Za necelých 15 let své filmové kariéry stihl natočit přes 30 filmů. Zemřel před 65 lety.
Narodil se jako Gérard Albert Philip 4. prosince 1922 v jihofrancouzském Cannes. Byl synem zámožného advokáta, úspěšného podnikatele a hoteliéra Marcela Philipa a jeho ženy Marie, rozené Viletteové. Jeho babička z matčiny strany pocházela z Prahy. Otec chtěl mít ze syna právníka, on si však odmalička přál být hercem a matka i babička ho v tom podporovaly. Šťastné bylo Gérardovo setkání s režisérem Marcem Allégretem, který poznal jeho talent a doporučil ho do herecké školy v Cannes: »Když se rozehrál, zastavilo se vám srdce,« řekl o něm. Ve škole strávil Gérard dva roky, pak získal angažmá v kočovném divadle, se kterým procestoval kus Francie a Švýcarska.
V roce 1943 se rodina přestěhovala do Paříže a Gérard nastoupil na konzervatoř. V době pařížského povstání se zapojil do francouzského podzemního hnutí a v srpnu 1944 pomáhal se zbraní v ruce osvobozovat pařížskou radnici. Na radu své matky si pozměnil příjmení z Philip na Philipe. Možná i proto, aby nebyl spojován se svým otcem, který byl v roce 1945 v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti za kolaboraci. Otec utekl do Španělska, domů se vrátil až po amnestii v roce 1959.
Roku 1942 poznal Gérard v Nice svou budoucí ženu, o pět let starší etnografku a spisovatelku Nicole Fourcadovou, která se proslavila tím, že jako první žena přešla horské masivy z Indie do Číny, kde prováděla své výzkumy. Nicole byla vdaná, ale kvůli Gérardovi se rozvedla a na jeho přání si změnila jméno na Anne. Vzali se v roce 1951, v prosinci 1954 se jim narodila dcera Anne-Marie a v únoru 1956 syn Oliver.
Levicově orientovaný
Gérard byl na rozdíl od otce levicově orientovaný, stal se členem francouzské komunistické strany, obdivoval kubánského vůdce Fidela Castra a na gramofonové desky namluvil texty Karla Marxe. Angažoval se i v mírovém hnutí, patřil mezi první signatáře Stockholmské výzvy, požadující zákaz jaderných zbraní. V roce 1957 byl zvolen předsedou odborového Syndikátu francouzských umělců.
Po válce se jeho kariéra rozvíjela stejně úspěšně na divadelních prknech i na filmovém plátně. V divadle zářil v roli Caliguly, ve filmu triumfoval v adaptaci Dostojevského Idiota. Po premiéře dalšího z jeho filmů Ďábel v těle o něm obávaní francouzští kritici psali jako o »jednom z největších herců našeho století«.
Lákali ho i hollywoodští producenti, ale marně. V roce 1948 natočil v Římě film Ďáblova krása, kde hrál dvojroli Mefista a Fausta. Režíroval ho René Clair, příslušník francouzské filmové avantgardy, s nímž natočil ještě Krásky noci (1952) a Velké manévry (1955). K jeho nesmrtelným filmovým rolím patří Fanfán Tulipán (1952), jehož celosvětový úspěch navázal na úspěch filmu Věznice Parmská z roku 1948. Na historickém filmu Dobrodružství Tilla Ulenspiegla (1956) se podílel i jako režisér.
Vedle filmování stále hrál i v divadle. V historickém dramatu Cid ho měli možnost spatřit i diváci v Praze, Brně a Bratislavě při jeho evropském divadelním turné v roce 1955. Své divadelní zkušenosti využil při filmování adaptací klasických děl, např. Hráč podle Dostojevského, Pod pokličkou podle Zoly, Červený a černý podle Stendhala. K jeho posledním filmům patřily Nebezpečné známosti a Horečka stoupá v El Pao. Jejich premiér se už nedožil. Při návratu z natáčení Buňuelovy Horečky v Mexiku se už necítil dobře, ale ještě se zastavil na Kubě, kde se setkal s Fidelem Castrem.
Začátkem listopadu se v Paříži podrobil sérii vyšetření a absolvoval operaci. Konečná diagnóza: karcinom jater v pokročilém stadiu, nevyléčitelný. Gérard Philipe zemřel krátce nato, 25. listopadu 1959, ve svém bytě v Paříži pár dní před svými 37. narozeninami. Byl pochován v divadelním kostýmu Rodriga ze hry Cid ve vesničce Ramatuelle na Azurovém pobřeží. Jeho žena o něm napsala vzpomínkové knihy Kratší než vzdech a Setkání na kopci.
Helena KLUZOVÁ
