Fialovy klimatické plány vedou k deindustrializaci Česka

Představitelé tuzemského energeticky náročného průmyslu se obrátili s dopisem na premiéra a další členy vlády ČR. V kontextu právě zřejmě schvalované Státní energetické koncepce (SEK), Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu a Politiky ochrany klimatu, varují před aplikací tak pochybných metod, jako je modelování SEEPIA. Tento model, který je očividně základem klíčových státních politik v energetice, ve svém ideologicky pojatém východisku počítá s předčasným koncem uhlí (bez reálné náhrady), upřednostňuje solární a větrné zdroje a sází na velmi rizikovou a nepřijatelně vysokou závislost na dovozu elektřiny.

Průmyslníci zdůrazňují, že navrhované politické dokumenty »nejsou založeny na realistických možnostech Česka pro dekarbonizaci (resp. uhlíkovou neutralitu), a proto závěry těchto dokumentů nemohou být bez důkladného zhodnocení skutečných podmínek v odvětvích reálné«.

Energetická koncepce vlády není opřena o reálná čísla, ale pouze o modely. Dále chybí jasná studie budoucí spotřeby energie nutné k dekarbonizaci (dosažení uhlíkové neutrality) energeticky náročného průmyslu, a to včetně způsobu, jakými stabilními zdroji energie, ať již obnovitelnými či nízkoemisními, bude pokryta. SEK by v žádném případě neměla omezovat konkurenceschopnost českého průmyslu, který je stále založen na průmyslu a na jeho exportu, uvádí se v dopise.

Průmysl odchází

Signatáři v dokumentu postrádají dopadovou analýzu na konkurenceschopnost průmyslu včetně dopadu na infrastrukturu, sítě, technologie a vyměření výše investic nutných k jejich transformaci, a to včetně uvedení zdrojů, ze kterých by tyto potřeby měly být kryty.

Pokud však má vést celý plán k deindustrializaci Česka, nechť je o tom průmysl informován s dostatečným předstihem. Energeticky náročné firmy, které tvoří důležitou součást každé vyspělé ekonomiky, tak budou vědět, na čem jsou a mohou zvážit, zda svoji výrobu raději uzavřou, či ji převedou do jiné části světa, jak už se ostatně v mnoha případech děje.

Společnosti přesouvají své výroby mimo ČR/EU a tím klesá i možnost vyšších odvodů do rozpočtu a finální finanční toky jsou realizovány jinde. Green Deal a plán dekarbonizace průmyslu v aktuální podobě jasně směřuje k deindustrializaci jednotlivých států včetně Česka. Česká ekonomika, která je proexportně orientována na odběratele v rámci EU, je pak zasažena o to výrazněji. Z analýz energeticky náročných odvětví v současné době vyplývá jediná cesta k dosažení uhlíkové neutrality, a to elektrifikace odvětví, která není zohledněna. Jde o až několikanásobný nárůst spotřeby elektrické energie (obnovitelné či nízkoemisní), což však vládní koncepce naprosto nebere v úvahu.

Chybějí prorůstová opatření

Státní systém má nyní zvýšené nároky na státní rozpočet především na výdajové stránce a přemýšlí, jak okamžitě zalepit tyto díry, místo aby bylo dlouhodobými investicemi zajištěno více společností s vyšší produktivitou a větší přidanou hodnotou v celém výrobním a dodavatelském řetězci, což jsou především průmyslové podniky s vyšší energetickou náročností výroby.

V České republice, kde zpracovatelský průmysl vytváří nejvýznamnější podíl HDP v rámci EU a je orientovaný na průmysl, znamená likvidace průmyslu obrovské ekonomické a sociální dopady včetně navazujících omezení v sektoru služeb, školství, zdravotnictví atd.

Pod dopisem jsou podepsány Svaz chemického průmyslu ČR, Ocelářská unie, Svaz sléváren ČR, Svaz kováren ČR, Svaz podnikatelů ve stavebnictví, Asociace českého papírenského průmyslu, Svaz výrobců cementu ČR, Svaz výrobců vápna ČR a Asociace sklářského a keramického průmyslu ČR.

Jiří WERTZ