Letos 13. července uplyne 80 let od vypálení dvou blízkých obcí na ukrajinské Volyni: Českého Malína a Ukrajinského Malína, vesnic v té době Němci okupovaného Sovětského svazu. Český Malín obývali lidé českého původu, naši krajané, potomci těch, kteří přijeli v 19. století do tehdejší Volyňské gubernie hospodařit a založili zde své nové živobytí. Především druhá světová válka vstoupila dramaticky a drasticky do jejich osudů.
Citujme ze zápisu »o vyvraždění obyvatelstva, spálení a vyloupení obce Český Malín hitlerovskými zločinci« sepsaného 3. dubna 1944 na základech zcela zničené obce:
Dne 13. července 1943 asi v 7 hodin ráno připochodoval německý oddíl o síle kolem 1500 mužů od městečka Olyky k obci Malín. Němci nejdříve obklíčili Ukrajinský Malín a odtud i obec Český Malín. V Českém Malíně zašli do každého domu a pod záminkou přezkoumání dokumentů vyhnali všechno obyvatelstvo na ulici. Seskupili je a po skupinách pod bodáky odvedli na pole do Ukrajinského Malína. Tam oddělili děti, ženy a starce od mužů a mladíků. Zatím již v Ukrajinském Malíně začala střelba… Ze skupiny mužů Němci oddělili 16 mladých chlapců, kteří potom podle jejich rozkazu hnali z obce pod bodáky uloupený dobytek. Dále oddělili 22-25 mužů, kteří později jako kočí odvezli, také pod bodáky, naloupený majetek.
Apokalypsa biblických rozměrů
Potom Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela, školy a jiných budov v Ukrajinském Malíně, které polili hořlavinou a podpálili. Ty, kdož se snažili utéci nebo vyskočit z oken, pobili ranami z automatů a jiných zbraní. Dále pokračovali ve svém řádění v Českém Malíně, podpalovali domy…
Z násilím sehnaného obyvatelstva Českého Malína se zachránili a zůstali naživu jedině ti, kteří 13. července náhodou nebyli v obci přítomni. Krom toho se podařilo uniknout z hořící školy Václavu V. Uhlířovi, z hořících stodol Marii J. Zajícové a Ludmile V. Činkové.
Očití svědci líčí jednotlivé hrůzné scény bestiálního chování Němců. Němci zabíjeli klečící před nimi ženy s dětmi, úpěnlivě prosící o slitování. Před hořící stodolou napíchli na bodáky klečící před nimi děti, prosící o zachování života, a hodili je do ohně. V nemocnici zabíjeli na lůžkách nemocné… Němci Český Malín spálili i vyloupili. Obec hořela týden.
Takové je očité svědectví, které podepsali přeživší. Mezi nimi také Josef A. Martinovský, autor Kroniky Českého Malína, vydané v červenci 1945, a také velitel 1. čs. samostatné brigády v SSSR Ludvík Svoboda. Je to svědectví otřesného počínání příslušníků údajně vyšší rasy, které bylo brutálnější, než si dokážeme představit, které bylo zvířečtější, než koná zvíře-predátor. »Hitlerovští zločinci 13. července 1943 v Českém Malíně znovu prokázali, že jejich cílem je vyhubení a fyzické vyhlazení slovanských národů, také národa českého. Po Lidicích a Ležácích v naší dosud ještě okupované vlasti spáchali další hrůzný zločin v obci Český Malín na dočasně obsazené Ukrajině. Díky vítěznému postupu Rudé armády byl tento nový zločin hitlerovců odhalen,« napsal ještě v době války svědek Martinovský do svých poznámek, které hned v červenci 1945 vyšly jako publikace. Ta je nesmírně cenným historickým dokladem o zločinném počínání wehrmachtu a okupačních složek na východní frontě.
Volyňáci v odboji i armádě
U příležitosti 80. výročí uspořádalo 17. června Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel, z. s., s podporou ministerstva obrany konferenci v Praze. V mnohých vystoupeních bylo vzpomenuto první bojové nasazení čs. praporu u Sokolova 8. března 1943.
Někteří obyvatelé Volyně organizovali protifašistický odboj. Jak upozornil historik Jiří Klůc, odbojová organizace Blaník kromě toho, že pomáhala sovětským partyzánům, posilovala národní uvědomění české menšiny na Volyni a připravovala hromadný vstup mužů (i mnohých žen) do čs. zahraniční armády. O jejím formování a nasazení u Sokolova se vědělo. Potomek volyňského Čecha Vladimír Turek na příkladu českých obyvatel Malé Zubovštiny ukázal jejich silné zapojení v protiněmeckém ozbrojeném úsilí: celkem ve válce bojovalo 140 osob; padlých bylo 76, příslušníků 1. čs. armády 29.
Historička Dagmar Martinková zdůraznila, že dalším velkým nebezpečím pro Volyňáky, vedle německých okupantů, byl ukrajinský nacionalismus (příslušníci OUN), který, jak uvedla, byl horší a tvrdší než bolševismus. O tom, jak banderovci zacházeli se všemi, kdo se příčili jejich představám, pojednává otřesná vzpomínka polské pamětnice (viz níže).
Brutalita Němců v Sovětském svazu byla násobně vyšší než v protektorátu. Vypálených Malínů na okupovaném území SSSR byly stovky, ba tisíce! Zvláštní (či spíše příznačné) je, že o této části historie se v ukrajinském, a to ani odborném, tisku nepíše, a pokud, jen velmi stroze, informovala Martinková. Proto není znám přesný celkový počet obětí německé brutality na Volyni, který byl větší než to, co je známo o upálených a ubitých v obou Malínech.
Volyňští Češi požádali představitele Československa, aby se mohli po válce vrátit do země svého původu. V ČSR nalezli ztracený domov. Město Frenštát přejmenovali v roce 1947 na Nový Malín. Soustředili se také na Žatecku, proto právě v Žatci se konají každoročně pietní akce k uctění malínských obětí. Letos 22. července od 10 hodin.
Monika HOŘENÍ
