Českému školství chybí péče o učitele

Českému školství chybí soustavná péče o učitele, kteří ve své profesi čelí zvýšené míře psychické zátěže. Její zvládání je podmínkou k tomu, aby učitelé byli schopni účinně se bránit tlakům, které jsou na ně ve škole vyvíjeny a nepodléhali syndromu vyhoření. Dlouhodobě se ukazuje, že školy nejsou na takovou podporu připravené a nechávají na učitelích, aby se sami naučili psychické zátěži čelit.

Někteří učitelé na sobě systematicky pracují, jiní, zejména starší ročníky, obor opouštějí. To se projevilo i v době pandemie, která přinesla velké změny ve formě výuky, řekl Petr Hlaďo z Národního institutu pro výzkum socioekonomických dopadů nemocí a systémových rizik (SYRI).

Průměrný věk učitelů roste

Statistiky ukazují, že počty učitelů stále klesají. Částečně je to dáno tím, že velká část učitelů je na konci své profesní dráhy a nenastává přirozená generační obměna. Například více než polovina středoškolských učitelů je starších padesáti let. »Covidová doba byla pro učitele zatěžkávací zkouška. Velká pracovní zátěž, se kterou se učitelé museli v době covidu vypořádat, vedla k poklesu jejich pracovní schopnosti. A tím mohla vést i k rozhodnutí předčasně opustit učitelskou profesi či odejít do důchodu,« uvedl Hlaďo.

České školství prošlo s covidem obrovskou a nečekanou změnou. Ze dne na den museli učitelé přejít k distanční výuce. To přineslo změnu ve způsobu výuky i potřebu naučit se ovládat technologie, se kterými do té doby učitelé běžně nepracovali. »Průzkumy u učitelů ukázaly, že distanční výukou učitelé trávili více času než běžným vyučováním. Narostl jim zejména objem přípravy a komunikace se žáky a rodiči. Stres vedl k psychickému a fyzickému vyčerpání zejména u starších učitelů. Po návratu žáků do lavic nesmíme zapomínat ani na strach starších učitelů z nákazy covidem. Někteří se proto rozhodli svoji práci opustit,« uvedl vědec SYRI.

Stres a učitelské vyhoření, které je jeho důsledkem, jsou velmi rizikové jevy. To proto, že se promítají do kvality výuky i do celkového vztahu učitele k žákům. Dostatečná není v českém prostředí ani příprava budoucích učitelů. »Je spíše výjimkou, že jsou studenti učitelství seznamováni s psychologií zdraví a psychohygienou. Zde je stále velký potenciál pro změny,« sdělil Hlaďo. Podle vědce jsou učitelé, kteří sami se zátěží pracovat umí. Jiní si potřebu pracovat na svém duševním zdraví uvědomí až v okamžiku, kdy se u nich začne projevovat syndrom vyhoření. Tedy v okamžiku, kdy začnou pociťovat pracovní únavu, nejsou schopni efektivně pracovat, k učitelské práci cítí apatii až averzi. Vědci SYRI se nyní zaměří právě na mapování toho, jak se pracovní zdraví učitelů promítá do podmínek učení žáků a jejich vzdělávacích výsledků.

Jak problému čelit?

Podle Hlaďa by měli učitelé od vedení školy získat podporu při rozvíjení dovedností, jako je zvládání konfliktních a stresových situací, self-management či time-management. Ředitelé by měli v neposlední řadě také podporovat work-life balance učitelů, aby měli dostatek času na odpočinek, na svoji rodinu, na rozvíjení zájmů. »Můžeme říct, že škola by měla podporovat pracovní schopnost učitelů. Nejde pouze o to, aby učitel uměl dobře učit, ale aby měl dostatečnou duševní a fyzickou kapacitu vypořádat se s každodenními pracovními nároky učitelské profese. Kromě poskytování dostatečného volna a vytváření příležitostí ke vzdělávání a osobnostnímu rozvoji mohou školy svým učitelům poskytnout například služby kouče či supervizora. Obojí by mohla být pracovní náplň školních psychologů,« uvedl vědec SYRI.

Vědci školám doporučují pravidelně monitorovat úroveň pracovní schopnosti učitelů a míru syndromu vyhoření. Nástroje na tento postup existují. »Vedení škol by mělo na každého učitele nahlížet jako na individuum a pracovní požadavky by měly být přizpůsobeny možnostem každého učitele. Jiné potřeby mají nastupující učitelé, jiné zkušení učitelé v produktivním věku či učitelé na sklonku své kariéry. Z toho je patrné, že podpora by měla mířit nejen na starší kantory, ale na všechny věkové kategorie učitelů,« uvedl Hlaďo s tím, že vhodná jsou také opatření pro podporu work-life balance na pracovišti.

Konkrétní tipy, jak podporovat pracovní schopnost učitelů, udržovat jejich duševní pohodu a předcházet syndromu vyhoření, vědci vypsali na webu vitalniucitel.cz. Souhrnně platí, že vitální učitel je ten, který je schopen úspěšně vykonávat svoji práci, zvládat pracovní změny, udržovat si duševní pohodu, plánovat své profesní cíle a pracovat na jejich naplňování. A při tom všem mít ze své práce radost a pocit užitečnosti.

(vž)