Jednadvacátého března tomu bylo 81 let od hrdinské smrti neohroženého odbojáře, jednoho ze členů zpravodajsko-sabotážní skupiny Tři králové, štábního kapitána Václava Morávka (1904-1942). Pietní vzpomínku připravily Sdružení vojenských a válečných veteránů a Sdružení domácího odboje a partyzánů ČSBS u pomníku nedaleko Prašného mostu v Praze, připomínajícího Morávkův poslední boj s gestapem.
Na akci, kterou moderoval místopředseda ČSBS Emil Kulfánek, vystoupilo několik řečníků, mezi nimi také místopředseda KSČM Milan Krajča.
Krajča zdůraznil, že v současné době, založené na pozlátku povrchnosti a vyhroceném individualismu, a co více – stavící na piedestal osobnosti pochybných kvalit, je důležité připomínat příběhy opravdového hrdinství. Mezi takové rozhodně patří celá éra protifašistického odboje, který na mnoha příkladech prokázal, že Češi jsou hrdý a odvážný národ.
Jak uvedl Krajča, Václav Morávek byl podle vzpomínek jeho nejbližších člověkem plný života, nejmladším ze skupiny Balabán-Mašín-Morávek, která působila v letech 1939-1942. Byl milovníkem koní a oblíbeným společníkem. Byl také skutečným vlastencem a pro osvobození naší vlasti od fašismu pracoval i v těch nejtěžších podmínkách neúnavně a s nejvyšším nasazením. »Jeho povaha se zrcadlila i v husarských kouscích, které v rámci odbojové činnosti prováděl,« poznamenal Krajča, kdy například na úřadovnu pražského gestapa v Petschkově paláci pravidelně doručoval ilegální časopis V boj! či se v přestrojení jakoby náhodou setkával s vysokými funkcionáři gestapa.
Morávek často velmi riskoval a počínal si hrdinně. Při riskantním útěku z okna bytu v Nuslích si uřízl ukazováček. »Neméně hrdinská byla i jeho smrt. Na poslední konspirační schůzku se vydal se svým spolupracovníkem. Gestapo však bylo o akci předem informováno a nezaváhalo ani tentokrát. Odvážný Morávek se rozhodl nenechat v tom svého kolegu samotného, ale na v úkrytu čekající nacisty tentokrát nestačil. Václav Morávek, který dle svých slov ‚věřil v Boha a svoje pistole‘, tak naposledy vydechl nedaleko Prašného mostu ve věku nedožitých 38 let.«
Krajča připomněl i další hrdiny české historie, vedle štb. kpt. Morávka, Balabána a Mašína to byli také národní hrdina Jan Šverma, mladičká odbojářka Maruška Kudeříková (26. března uplynulo 80 let od její brutální vraždy německými nacisty), Julius Fučík (23. února 120 let od jeho narození), Jožka Jabůrková, 17letý syn pozdějšího prezidenta Ludvíka Svobody Miroslav, Jan Zika a další. »Ve jménu všech těchto odvážných osobností nesmíme dopustit vzkříšení fašistických tendencí a opakování krvavých kapitol naší minulosti. Čest památce všech bojovníků za svobodu,« zakončil Krajča.
Hrdinství by nás mělo spojovat
Květiny u pomníku nedaleko Prašného mostu položili také zástupci Klubu českého pohraničí, Společnosti Ludvíka Svobody, baráčníků a dalších organizací a stran, lidické dítě Jiří Pitín, promluvili krátce také zastupitel Městské části Praha 17 Peter Mrázek a Markéta Pánková ze Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých. Ta zdůraznila, jak je nutné, aby se o antifašistických bojovníci učily děti ve školách, a aby všichni, veřejnost, politici, spolky i zástupci samosprávy a státních orgánů, mohli věnce pokládat k památníkům společně, což se ne vždy děje. »Hrdinství by nás všechny mělo spojovat, ne rozdělovat,« vyzvala Pánková závěrem.
(mil, mh)
FOTO – Pavel REJF
