Východní fronta byla v roce 1943 rozhodující frontou druhé světové války (vlády USA a Velké Británie opětovně odložily otevření druhé fronty v Evropě). Linie fronty se táhla od Leningradu k břehům Černého moře. Jen v oblasti u města Kursk zůstal vklíněn hluboko do někdejšího německého území výběžek o rozměrech 160×230 km ovládaný Rudou armádou. Sověti od jara 1943 měli dostatek zpravodajských informací o chystané operaci Citadela, a tak většinu zdrojů přesměrovali právě ke Kursku.
V létě 1943 se rovnováha sil na východní frontě pomalu vychýlila ve prospěch Rudé armády. Počet vojáků armády a námořnictva dosáhl 6,6 milionu. Rudá armáda disponovala 105 tisíci děly a minomety, přes 10 tisíci tanků a samohybných děl, kolem 10,3 tisíce letadel. Námořnictvo disponovalo 123 bojovými plavidly různých typů.
V Německu byla provedena totální mobilizace, která umožnila wehrmachtu v období duben-červen 1943 doplnit stavy vojsk na 10,3 milionu mužů. Německé vrchní velení soustředilo na sovětsko-německé frontě 196 německých divizí, 32 divizí a 8 brigád jeho satelitů. Tento počet byl o 43 divizí vyšší oproti začátku války se Sovětským svazem v červnu 1941. Proti sovětským vojákům stálo 5,325 milionu vojáků, 54 tisíc děl a minometů, 5850 tanků a útočných děl, 3000 letadel a 70 válečných plavidel. V severní Africe proti anglo-americkým vojskům bojovalo pouhých 8 německých divizí.
Dne 15. dubna 1943 Hitler podepsal operační rozkaz č. 6 s označením Citadela. Hlavním cílem wehrmachtu bylo získat zpět strategickou iniciativu v Rusku. Od začátku operace probíhaly boje v severní i jižní části Kurského oblouku. V jižní části oblouku se Němcům podařilo vytvořit padesátikilometrový průlom, kde u vesnice Prochorovka se odehrála jedna z největších tankových bitev všech dob (podle některých odhadů zde bylo zničeno na 500 tanků).
V polovině července začínalo být německému velení jasné, že operace Citadela ztroskotala. Hitler navíc rozhodl soustředit se na novou hrozbu pro Německo, která nastala vyloděním spojeneckých vojsk na Sicílii 10. července. Operace Citadela tak trvala od 5. do 16. července 1943, kdy ji ukončil Hitler, a skončila porážkou wehrmachtu a jeho satelitů.
Podobně jako bitvy u Moskvy a Stalingradu měla dvě části. První, obranná sovětských vojsk na severním a jižním úseku kurského výběžku, začala 5. července 1943 a byla velmi krátká. Druhá, útočná, s názvem Kutuzov a Vojevůdce Rumjancev s cílem osvobodit města Orel, Bělgorod, Kursk, levobřežní Ukrajinu a překročit řeku Dněpr, trvala od 12. července do 23. srpna a skončila drtivou porážkou wehrmachtu. Němci ustupují na západ a stahují svá vojska i z kavkazského směru. Pro Němce znamenala porážka katastrofu, protože síly vyčleněné na Citadelu představovaly 70 procent jejich tankových divizí na východní frontě.
Bitva v Kurském oblouku trvala téměř dva měsíce. Na relativně malém prostoru se jí zúčastnilo z obou stran na 4 miliony mužů, 69 tisíc děl a minometů, 13 tisíc tanků a samohybných děl, 12 tisíc letadel. Velení wehrmachtu vrhlo do bitvy 100 divizí, tj. 43 procent divizí, které se nacházely na východní frontě. Sovětská vojska v průběhu obranné a útočné operace rozdrtila 30 nepřátelských divizí a Rudá armáda definitivně převzala strategickou iniciativu. Za hrdinství v bitvě bylo uděleno vojákům a velitelům Rudé armády přes 100 tisíc řádů a medailí, z nich 180 obdrželo nejvyšší titul Hrdina Sovětského svazu.
Československá stopa
Bojů v Kurském oblouku se prokazatelně zúčastnili také dva českoslovenští státní příslušníci. Alexander Beer (1917–2015) a Michal Demjan (1921–2019). Oba se pak v řadách 1. čs. armádního sboru v SSSR zúčastnili dalších osvobozovacích bojů.
Význam bitvy u Kurska byl značný. Winston Churchill poznamenal, že »tři gigantické bitvy u Kurska, Orla a Charkova, svedené v rozmezí tří měsíců, zvěstovaly zkázu německé armády na východní frontě«. Šlo o fatální porážku, po níž byly během dvou a půl měsíce německé síly vrženy zpět o 240 kilometrů na frontě dlouhé přes dva tisíce kilometrů. Jak po válce uvedl jeden z tankistů divize SS: »Po Prochorovce už jsme si nikdy nezakřičeli hurá…« Od poloviny roku 1943 až do května 1945 Němci ustupovali a Rudá armáda vedla jednu útočnou operaci za druhou a postupně se blížila k Berlínu.
Vavříny od Stalingradu i Kurska se projevily rovněž na mezinárodním poli. Učinily ze SSSR velmoc, s níž se muselo počítat pro vyjednávání o poválečném uspořádání Evropy. Právě díky těmto vítězstvím souhlasili Churchill a Roosevelt s tím, že se první konference špiček protihitlerovské koalice v listopadu 1943 uskuteční v Teheránu, tedy nejblíž sovětských hranic, kde Spojenci rozhodli o otevření druhé fronty v Evropě v roce 1944.
Na stříbrném plátně
Významný sovětský režisér Jurij Ozerov natočil pětidílnou válečnou epopej Osvobození. První část je věnována tankové bitvě u Kurska. Dvoudílný ruský dokumentární cyklus Velká bitva u Kurska podává svědectví o těžkých bojích wehrmachtu a Rudé armády v Kurském oblouku. Ruský dokumentární cyklus z roku 2010 Velká vlastenecká válka se v pátém dílu s názvem Kurský oblouk věnuje operaci Citadela a následnému protiútoku Rudé armády.
Zcela unikátní americko-sovětský dokumentární dvacetidílný seriál z roku 1978 Velká vlastenecká válka (pro americké diváky Neznámá válka) mapuje Velkou vlasteneckou válku jako největší vojenskou kampaň v dějinách lidstva. Průvodcem je legendární oscarový herec Burt Lancaster. Sedmý díl cyklu je věnován bitvě u Kurska a tankové bitvě u Prochorovky.
Kanadský cyklus dokumentárních rekonstrukcí Největší tankové bitvy se věnuje i tankové bitvě u Kurska. V dokumentu se prolínají historické černobílé záběry z bojových operací wehrmachtu a Rudé armády, doplněné vyprávěním přímých účastníků bitvy ze sovětské a německé strany.
Svatomír RECMAN
