Stěžejní okamžiky života známého vojevůdce Albrechta z Valdštejna a historii ražeb mincí v jeho vévodství představuje Valdštejnovo muzeum a mincovna v Jičíně. Soukromé muzeum se tak jako jiná obdobná snaží přilákat návštěvníky specializací na určité období dějin a jednu hlavní činnost. Sídlí ve vnitrobloku na náměstí a expozice mincovnictví se nachází hned ve vstupní hale.
Ve Valdštejnových dobách se v Jičíně nacházely dvě mincovny. Jedna za hradbami a druhou nechal vojevůdce zřídit přímo ve městě. Muzeum však není v původním objektu, ale v jiném měšťanském domě, který má základy z dvacátých let 17. století. Vojevůdce našel střed Jičína poničený výbuchem na zámku, v nějž vyústil dědický spor mezi sestrami. Většina ostatních domů byla stále dřevěná. Nařídil je strhnout a šlechticům, kteří ho obklopovali, a bohatším měšťanům přikázal postavit kamenné paláce a domy. Jičín si totiž zvolil za své sídelní město a snil o tom, že se výstavností vyrovná panovnickým rezidencím.
Kdo používal symbol slunce
Když zde začal v roce 1626 razit mince s vlastním portrétem, chtěl tak posílit svou prestiž. A nejen to. Potřeboval je k financování vlastní armády. Císař peníze neměl, ale Valdštejnovy vojenské služby odměňoval konfiskáty po odsouzených příslušnících stavovského povstání nebo uprchlých protestantech, kteří dříve podporovali zimního krále Fridricha Falckého. Na stěnách haly jsou makety některých Valdštejnských ražeb. »Na maketách si povšimněte symbolu slunce. To je mincmisterská značka Jiřího Reicka, který v Jičíně působil ze všech mincmistrů nejdéle (1626-1630),« upozorňuje text v tištěném průvodci, který si mohou návštěvníci půjčit pro samostatnou prohlídku.
Mince roztavili, aby se zapomnělo
Valdštejn nechal razit zlaté dukáty a jejich násobky, kterými se ovšem moc neplatilo. Šlo spíše o reprezentační mince. Lidé tehdy běžně používali stříbrné mince. V Jičíně se vyráběly tolary a jejich podíly i násobky. Nejběžnější mincí byly groše, kterých se také dochovalo nejvíc. »Nejvzácnější je nejmenší jednostranná mince haléřová, ražená v Jičíně pouze v roce 1632,« uvádí se v průvodci. V muzeích se dochovaly jen tři exempláře v Národním muzeu v Praze, ve Vídni a v Drážďanech. Nízký počet dochovaných Valdštejnových ražeb způsobilo, že po jeho zavraždění v Chebu v roce 1634 císař přikázal všechny roztavit. Chtěl tak zahladit vzpomínku na vojevůdce. Mezi zajímavosti patří ražba měděných mincí. Jimi se však neplatilo, sloužily jen jako pomůcka při sčítání objemu ražeb, které opouštěly mincovnu.
Návštěvníci se mohou na zkoušku stát i Valdštejnovými pregéři čili raziči mincí. Na replice historické raznice si mohou vyrazit ze střížku neboli plíšku »minci«, kterou si odnesou na památku.
Keplerovy hvězdy nelhaly
Po schodišti do kabinetů v patře se stoupá jen zvolna. Na stěnách totiž obrázky přibližují hlavní události Valdštejnova života od narození v roce 1583 po násilnou smrt o padesát let později. V Mincovním kabinetu si na zdi návštěvníci mohou třeba přečíst rodové heslo, které si Albrecht z Valdštejna sám zvolil. Latinsky zní Invita Invidia, česky Navzdory závisti.
Pozoruhodná je expozice v Astrologickém kabinetu. Vojevůdce propadl »čtení z hvězd«. Podle textu v průvodci se tak stalo poté, co si nechal sestavit horoskop od J. Keplera. Kopie je tady vystavena: »Valdštejnovi předpověděl úspěch na poli válečném, společenském i majetkovém. Zároveň charakterizoval jeho osobnost jako inteligentní a asociální.« V těchto prostorách bývají i dočasné výstavy se zapůjčenými exponáty.
Miroslava MOUČKOVÁ
FOTO – autorka
