Na konci ledna proběhla na Netflixu premiéra filmu Mnichov: Na prahu války. Už někdy od půlky minulého roku jsem se na tento historický snímek opatrně těšil, ale už tehdy jsem měl jisté obavy. A ty se bohužel potvrdili. Místo toho abychom se od britských tvůrců dočkali jisté sebereflexe, výsledek je přesně opačný.
Celý film se točí kolem dvou bývalých spolužáků, kteří stojí na opačných stranách barikády a společně se rozhodnou, že musí přesvědčit britského premiéra Nevilla Chamberlaina, aby v Mnichově neuzavíral dohodu s Německým kancléřem a Adolfem Hitlerem, protože mají v rukou dokument, který dokazuje, že skutečným cílem Hitlera a nacistů je ovládnout Evropu. Co na tom, že tato dějová linka je celkově smyšlená? Ostatně snímek vychází z knihy Roberta Harrise. Problém je, že působí celkově nevěrohodně a nezajímavě.
Co se hereckého obsazení týká, velkým selháním je obsazení samotného Hitlera. Ulrich Matthes, který například ve filmu Pád Třetí říše ztvárnil roli Josefa Goebbels, se do role nacistického vůdce ani trochu nehodí a působí v ní jako bizarní karikatura. Herci George MacKay a Jannis Niewöhner se sice ve svých rolích mohou snažit, jak chtějí. Jejich výkon, ale pohřbívá nedotažený scénář, díky kterému je celá fiktivní linka sice místy napínavá, ale v kontextu historických faktu naprosto zbytečná. A právě tady se dostáváme k jádru problému. Historická fakta jsou zde vyobrazovaná a redukovaná pouze na britský pohled. A ten je řekněme velmi zcestný. Neville Chamberlain s tváří herecky neselhávajícího Jeremyho Ironse, je zde vyobrazen jako člověk, který ze začátku působí jako neschopný politik, který naivně věří Hitlerovým zárukám, že se jen snaží získat pohraniční území Sudet obývané početnou německou menšinou, aby ji ochránil před údajným „útlakem“ ze strany Československa. Chamberlain je tak ochoten obětovat Československo za příslib pochybného míru. Jenže v závěru se to celé zlomí, v naprosto neuvěřitelnou snahu obhájit Mnichovský diktát způsobem, nad kterým zůstává rozum stát. Z Chamberlaina se rázem stává pomalu geniální stratég, který dokázal oddálit nevyhnutelnou válku a získat čas, aby se na ni Britové mohli připravit. To celé podtrhnou závěrečné vysvětlující titulky, které doslova urazí každého, kdo o historii opravdu něco ví.
Je sice pěkné, že film Mnichov: Na prahu války je hezky natočený a po technické a výpravné stránce mu nelze mnoho vytknou. Problém je, že jeho vyznění dokazuje, že Britové nejenže nejsou schopní ani po 80 letech sebereflexe a Mnichovskou dohodu ani politiku appeasementu nejsou schopní nebo ochotní odsoudit. Natož aby si přiznali, že ústupky ze strany Velké Británie a Francie přímo vedli k vzestupu Nacistického Německa a vypuknutí 2. světové války, a že tedy nesou spoluvinu za smrt desítek milionu lidí. Naopak Britové mají tu drzost vidět ve zradě Československa úspěch tehdejší zahraniční politiky Nevilla Chamberlaina a jeho vlády. Tato skutečnost vlastně vysvětluje, proč v tomto filmu naprosto chybí Československý pohled na věc.
Podobná necitlivá a sebestředná revize historie je naprosto nepřijatelná a také nebezpečná. Dokazuje totiž, že spoléhat se na západní „spojence“ může být i dnes pro naši zemi opět zničující. Moje hodnocení: 5/10
Jiří HRÁČEK, člen MěV KSČM Brno
