Legendární Akoš málo známý

V 86 letech zemřel tanečník, choreograf, herec a mim proslavený svými geniálními parodiemi Jaroslav Čejka, kterému doma říkali Akoš. O jeho umělecké kariéře se napsalo hodně, my připomeneme střípky z jeho soukromí, které prozradil v různých rozhovorech. Dá se říci, že zatímco matka, které říkal Maťa a později Bolínko, byla ženou jeho života, od které se neodloučil až do její smrti v roce 2008, o své neméně úspěšné sestře, primabaleríně Slezského divadla v Opavě Violetě Makešové Tomaníkové, se kterou nastudoval i společné představení Kontrasty, hovořil málo, a o svém otci téměř vůbec.

Jaroslav Čejka se narodil 22. července 1936 v Ostravě. V jednom rozhovoru řekl, že jeho otec František Hojač byl stolařský mistr a obkládal stěny legendární ostravské kavárny Fénix, maminka byla v domácnosti. Když byl malý, podnikal s otcem výlety do jeho rodiště ve Ždánicích na Hodonínsku, kde se 12. října 1923 narodila i Akošova sestra Violeta. Otec ale rodinu za války opustil, takže maminka zůstala se dvěma dětmi sama, a zemřel poměrně mladý. Akoš vzpomínal, že za ním otec chodil do divadelní šatny, kam ho brávala sestra baletka, a nutil ho do jídla – »že prý jsem jak za groš kudla. Otec byl neuvěřitelně tlustý. Jednou jsem ho viděl, jak usnul na nádraží v hale. Z tašky mu koukaly buřty a lidé mu je kradli…«

Divadlo Akošovi učarovalo. V kulisárně mu dovolili hrát si v maketě divadla s pískacími panenkami a on je převlékal do vlastnoručně vyrobených kostýmů a hrával příběhy a zpíval árie všech oper, které v divadle odpozoroval… »Nad Ostravou lítaly bomby a já hrál ostatním dětem v trenýrkách divadlo na schodech, oponu napnutou na větvích. Rodiče šíleli, že je nálet, a já byl šťastný, že se můžu pitvořit. Vždyť jsem to viděl všude kolem sebe.« Někteří dětští diváci měli na oblečení žluté hvězdy. Postupně jich ubývalo, až zbyly jen dvě sestry, ale i ty musely do transportu…

Přírodní úkaz a obrácené boty

Když Akošova sestra viděla, jak si doma zkouší její baletní špičky, přivedla ho do baletní školy. Protože se očekávalo, že bude mít i »normální« povolání, nastoupil po škole do učení na malíře pokojů. Tam se mu prý baletní průprava hodila – když se mu při škrábání stropu rozjely štafle, spadl tak šikovně, že vystřihl perfektní provaz odkoukaný od sestry.

Už v 16 letech ho přijali do baletního souboru opavského divadla, kam se na něj jezdili dívat jako na přírodní úkaz choreografové z celé republiky. V sedmnácti tančil Rudovouse v Labutím jezeru v brněnském divadle, pak hostoval v Plzni a nakonec den před svými 25. narozeninami se stal členem baletního souboru pražského Národního divadla, kde prožil takřka dvacet let a ztvárnil na čtyři desítky rolí.

Předtím ho ale neminula vojna. Nastoupil k vnitřní stráži, kde se svou výškou 155 cm zažíval šikanu, ale pomáhal si humorem. Když si při poplachu omylem nazul obráceně boty, začal předvádět Charlie Chaplina. Později se scénkou exceloval v televizi. Na vojně poznal svou první lásku Jindru Bočkovou. Byla však vdaná a její manžel byl bývalý boxer. Nachytal je, když nacvičovali orientální tanec… Naštěstí se mu Jaroslav líbil, a tak se nic nestalo. Navíc Čejka už tehdy poznal, že se mu víc líbí muži.

Travesti show a žárlivá maminka

Další slavná etuda, která Čejkovi vynesla přezdívku Pan Slepice, vznikla poté, co dostal angažmá v Praze. V jeho podnájmu v domku v Hodkovičkách bylo pět slepic, které ho budily kdákáním – a další úspěšná scénka byla na světě. Poprvé ji předvedl v televizním Silvestru 1977. V pořadu Možná přijde i kouzelník pak často imitoval zpěvačky, např. černošskou banánovou zpěvačku nebo Tinu Turner – dá se říci, že byl průkopníkem travesti show.

Do Prahy se s ním přestěhovala i jeho maminka Marie Kohoutová Čejková, s níž byli na sebe hodně fixovaní. »Chtěl jsem jí vynahradit všechno, co prožila s otcem, který měl vzteklou, vznětlivou povahu, i během války,« řekl.

Podle Čejky byla maminka krásná a elegantní žena. Pracovala jako servírka a za války se ji snažili svádět němečtí důstojníci. »Jakmile se jich matka chtěla zbavit, říkala mi: Křič, křič… Já vlastně hrál už odmala,« vzpomínal.

Kvůli mamince si také nikdy domů nikoho nepřivedl. »Žárlila na mě a chtěla mě chránit. Nejraději by byla, kdybych s ní byl pořád jenom doma. Mně to nevadilo. Chtěl jsem jí dopřát hezký život,« prozradil. Podle Čejkovy neteře Violy Fliesselové nejspíš věděla o jeho sexuální orientaci, byla ale příliš konzervativní a odmítala ji přijmout. Když přišla řeč na ženění, říkával, že má moc práce a na soukromí mu nezbývá čas.

Nabídka k sňatku

Společnost jim v bytě na pražském Smíchově dělal pejsek Kalinka. Ani děti mu nechyběly: »U nás byly pořád děti mojí sestry a neteře, takže bylo neustále plno.« Otevřeně přiznal pravdu o své orientaci až po matčině smrti.

V roce 1979 ze zlaté kapličky odešel, aby se mohl plně věnovat pantomimě. S bývalou členkou baletu Národního divadla Jiřinou Kottovou založili kabaretní dvojici a s parodiemi sjezdili téměř celý svět. Spolupráce skončila až její smrtí v roce 2005. Při jednom vystoupení Čejkovi, převlečenému za ženu, okouzlený divák nabídl sňatek, peníze a šťastný život.

Kam zmizela Thálie?

Pětadvacet let spolupracoval Čejka s tanečním souborem Pavla Šmoka. Zahrál si v 17 filmech, například Starci na chmelu, Kdyby tisíc klarinetů, Pan Tau, Trhák a sedmi seriálech. Režisér Zdeněk Troška ho obsadil do role komořího v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci. »Kdyby bylo na mně, tak bych nechal Jardu Čejku naklonovat a do každé rodiny bych jednoho takovýho malýho Čejku dal,« prohlásil jednou.

V r. 2008 Čejka převzal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v oboru tanec a balet. V červenci téhož roku zemřela ve 104 letech jeho maminka. Její smrt těžce nesl, cítil se osamělý. Po operaci obou kolen ještě vystupoval ve Směšném divadle Luďka Soboty, rok nato ale prodělal operaci srdeční chlopně a musel používat chodítko, následně skončil na invalidním vozíku. Prodělal mozkovou mrtvici, onemocněl Parkinsonovou a Alzheimerovou chorobou a přestal být soběstačný. Poslední roky strávil v domově pro seniory v pražských Kobylisích, kam si vzal s sebou urnu s popelem maminky. Než tady zakotvil, vystřídal pečovatelských zařízení několik a během těch přesunů bohužel zmizela soška Thálie a další věci, připomínající dobu jeho slávy…

Helena KLUZOVÁ

FOTO-čtk